Prodejní panika je živena nejistotou. Nikdo přesně neví, jak na tom Čínské hospodářství doopravdy je. Ačkoliv státní úřady letos očekávají 7 procentní růst HDP, makroekonomická data naznačují mnohem pomalejší růst. Například průmyslová produkce v červenci posílila o 6 procent, což je hodnota naposledy dosažena na přelomu let 2008 a 2009 a v roce 1991. Předstihový ukazatel indexu nákupních manažerů (PMI) ze sektoru výroby je pod klíčovou hodnotou 50, které odděluje expanzi od recese, od prosince loňského roku s výjimkou letošního února, kdy dosáhl 50,1 bodu. Některé soukromé analytické společnosti proto odhadují, že skutečný hospodářský růst Číny se bude letos pohybovat rozmezí 3,2 – 4,5 procenta. Čína představuje 15 procent světového HDP a polovinu ročního tempa globálního ekonomického růstu. Její výrazné zpomalení proto může markantně zpomalit růst celosvětového hospodářství. Navíc tato druhá největší ekonomika světa je obrovským spotřebitelem průmyslových a energetických komodit, jak ukazuje graf níže. Proto je podle nás stále brzo mluvit o dosažení dna ceny ropy.
Podíl Číny na celosvětové spotřebě vybraných komodit:
Propad ceny ropy je přirozeně negativním faktorem pro země, jejichž hospodářství je závislé na exportu této komodity, což se přirozeně projevuje i na výkonu jejich domácích měn. Na propad ceny ropy nejvíc doplácí ruský rubl a naopak nejodolnější je kanadský dolar, přičemž největší korelaci s ropou BRENT na měsíčním základu vykazuje norská koruna (NOK) s korelačním koeficientem 0,74 a ruský rubl s koeficientem 0,83. Rusko produkuje přibližně 12 procent světové nabídky ropy a příjmy z prodeje ropy a zemního plynu tvoří více než 50 procent rozpočtu. Nicméně ruský rubl kromě silné vazby na cenu ropy trápí také konflikt s Ukrajinou a následní sankce ze strany Evropské unie (EU). Columbijské peso a brazilský reál rovněž podléhají mnohem vyššímu prodejnímu tlaku než například norská koruna, protože výpadek příjmů z prodeje ropy způsobuje v zemi okamžitou politickou nestabilitu.
Vývoj měn zemí závislých na exportu ropy vůči americkému dolaru od srpna 2014, kdy začala oslabovat cena ropy:
Jenomže klesající poptávka není jediným důvodem, proč je ropa každým měsícem levnější. Stoupá současně nabídka, jelikož těžba zemí sdružených v kartelu OPEC, dosahuje 3letých maxim a Spojené státy letos vytěží jednou tolik, než v roce 2008. Paradoxně vyšší nabídka ropy získaná z těžby z amerických břidlic je dosažena díky dlouhodobé politice nízkých úrokových sazeb v USA. Výborná dostupnost úvěrů a nízké úrokové náklady podpořily investice do rozvoje technologií a hledání nových nalezišť. Je dost pravděpodobné, že kdyby finanční krize nepřinutila americkou centrální banku (Fed) snížit sazby až až na nulu, pak bychom dnes nebyli svědky břidlicového „boomu“ a levné ropy. Ve výsledku se dostáváme do zajímavého koloběhu, kdy banky podpořily investice do nových nalezišť nerostných surovin, což částečně pomohlo poklesu cen komodit a následně inflace. A právě na inflaci centrální banky dnes tak zoufale čekají. Na straně druhé, země v OPEC potřebují financovat fungování svých států. Aby si z těžby ropy zabezpečily určitý objem dolarů - musí při nižší ceně za barel denně vytěžit větší množství barelů.
Denní těžba v milionech barelů u jednotlivých producentů ropy:
Michala Moravcová
Analytik finančních trhů BOSSA