Nejsem expert na elektro technologie, nejsem ani expert na hospodaření výrobců elektrických automobilů. Ale jsem řidič a uživatel automobilů, a proto se na celou věc podívám z tohoto úhlu pohledu. A tím vlastně i odpovím na otázku v nadpisu.
Jako malé dítě jsem miloval auta na dálkové ovládání. Měl jsem modrou formuli (červenou tenkrát asi neprodávali) a vydržel jsem za ní hodiny běhat s kabelem a ovladačem v ruce. Vlastně tak dlouho, dokud to vydržely baterie. Když potom baterky došly, nasadil jsem nové a hurá do dalších závodů. Prostě paráda. V té době by mě ani za nic nenapadlo, že jednou budou skutečná auta jezdit jen na elektriku. Možná jsem měl malou představivost, ale upřímně, kdo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let o podobné věci uvažoval.
V tomto týdnu jsem, jako každý den projížděl nadpisy na internetu. A jeden mě zaujal. Nad fotkou kamionu bylo napsáno, že Hyundai považuje elektromobilitu za slepou cestu, a že sází ve svém vývoji na vodík. Článek jsem nečetl, protože nebyl čas, ale od té doby nad tím nadpisem přemýšlím z hlediska budoucnosti, respektive z hlediska případného investora, třeba do akcií v tomto oboru. Jaké výhody má elektrické auto? Pominu-li nějaké dotace, populisticky vytvořené vyhlášky o zákazu vjezdu automobilů se spalovacím motorem do center měst, tak jsem na nic nepřišel. Snad jedinou a nespornou výhodou by mohl být fakt, že se jedná o ekologický provoz v daném konkrétním místě. Pokud by byla elektřina vyráběna z obnovitelných zdrojů, tak by to i dávalo smysl, ale pokud vidíme vlaky naložené uhlím, jak mizí v uhelných elektrárnách, tak to moc velký smysl nedává. To auto potom sice nejezdí na benzín nebo naftu, ale jezdí de facto na uhlí.
A v úvahách jsem pokračoval. Když bych si já nebo nějaký jiný obyčejný člověk koupil elektromobil, co by to znamenalo? Bohužel odpověď není dobrá. Znamenalo by to totiž omezení volnosti při cestování. Řidič se okamžitě stane otrokem vyhledávačů nabíjecích stanic. Představte si, že jedete z Prahy do Brna. Dochází vám benzín, co uděláte? Nejpozději každých cca 30 km máte čerpací stanici, kde zastavíte, dotankujete a za pět minut odjíždíte. Co ale s elektrikou? I kdyby byla dobíjecí stanice na každém odpočívadle, což není, představte si, jak tam stojí desítky automobilů připojené kabelem k nějakému sloupku a desítky řidičů nervózně stepujících skoro hodinu, než se jim auto nabije rychlo-nabíječkou ze 20% na 80%. Prostě absolutní nesmysl. A další příklad. Vezměte si sídliště v jakémkoliv městě. U každého parkovacího místa by musela být nabíječka, aby byla uspokojená poptávka všech řidičů. Ono totiž z 20% na 80% to nabijete za onu hodinu, ale zaprvé to tak nemůžete dělat pořád a navíc z 80% na 100% musíte nabíjet už jen pomalu a to trvá pekelné hodiny.
A tak když o tom přemýšlím, jakou má tato technologie budoucnost a smysl, tak si musím odpovědět, že skoro žádnou a žádný. Je to uživatelsky složité, a to je kámen úrazu. Proto se to nikdy masově nerozšíří. Nicméně jako všechno, i toto má jednu výjimku, a to jsou hybridní pohony. To mi dává smysl. Autonomní vyrábění malého množství energie rekuperací, přičemž ta by se jinak ztrácela ve formě tepla. Za tuto technologii bych dal jedničku.
Závěrem chci říct, že vývoj technologie vodíkového pohonu mi dává, z pohledu následného praktického využívání, větší smysl. A tak, pokud bych do něčeho chtěl investovat, tak by to byla právě tato budoucnost a nikoliv „auta na baterky“.
Michal Uma
