Všichni vědí, že mě hodně zajímá Formule 1. A nejen samotné výsledky v soutěži jezdců, ale také závody inženýrů a managementů, které dělají z formule1 komplexní záležitost. Co je ale dalším rozměrem zajímavé soutěže, je souboj týmových jezdců. A tím se dostáváme k paralele s našimi stejnými strategiemi. Inženýři vyrobí vozidlo. Vypracují design, umístí do něj motor, přidají zavěšení, brzdy, chlazení a dalších tisíc věcí. Když je auto hotové, zmačknou ctrl+C a ctrl+V a vytvoří kopii toho vozu. Mají přeci dva jezdce, kteří je reprezentují. No jasně, není to prostřednictvím klávesových zkratek, ale přišlo mi to jako nejjednodušší popis podobnosti těch dvou kusů. Potom přijdou jezdci, posadí se do těchto identických aut a začnou si je přizpůsobovat. Své povaze, svému stylu jízdy. A to jsme u těch strategií. I my si strategii přizpůsobujeme svému pocitu z obchodování, svým znalostem a slepé víře, že se nám strategii podaří vylepšit. Přesně v tuto chvíli se začnou rozcházet parametry nejen těch formulím ale i našich strategií. A ačkoliv to z dálky vypadá stejně, ve skutečnosti už si to je jen podobné.
Je to naprosto přirozená věc. Každý člověk je jiný a pokud strčíte nohu do boty stejné velikosti, kterou už před vámi někdo nosil, nebude vám sedět, protože už bude vyšlápnutá trochu jinak, než potřebujete vy. Jasně, do cíle v ní dorazíte, ale bude to úplně jiný zážitek. A tak nelze považovat za divné, že někomu převzatá strategie funguje a někomu ta stejná ne. Je nutné se s tím smířit a nebýt z toho na nervy. Tak to prostě je. Někdo je ve stejném autě mistrem světa, ten druhý se třeba nikdy nepodívá ani na pódium.
Michal Uma
