V našem podání se spíše jedná o takovou nějakou nezbytnost, která nás provází celým životem. Pořád po nás někdo něco chce, něco od nás očekává, dává nám úkoly, požadavky a přání. A my bychom tak rádi měli klid a zabývali se sami sebou, případně někým, s kým by nám to bylo příjemné. Proto se to snažíme dělat chytře. Upřímně, ono to obvykle zase tak moc chytré není, ale my si to myslíme. Proto neexistuje prakticky nic a nikdo, kdo by nás mohl přesvědčit o opaku a přivést nás na cestu pracovitosti.
Teď se ale podívejme na naši přehlíženou a nedoceněnou úlohu v dějinách. Podívejme se na starověký Řím, respektive Římskou říši. Ta trvala přibližně tisíc roků (možná 800, ale to není podstatné). Na počátku jezdili všichni na koních a možná v nějakých povozech a na konci také. 1000 roků, žádná změna. A potom dalších 1500 roků a zase žádná změna. Až se našel jeden lenoch, kterému se už po cestě nechtělo hřebelcovat koně, krmit ho a starat se o něj. On si chtěl dát pivo, lehnout si, odpočívat, případně trávit čas úplně jiným způsobem. Místo toho musel být v zapáchající stáji s několika dalšími nešťastníky a starat se o koně. O hloupých řečech, které si přitom musel vyslechnout ani nebudu mluvit. To celé bylo umocněno tím, že v létě mu v tom sedle bylo teplo, v zimě zima, pršelo na něj a když bylo sucho, byl zaprášený od hlavy až k patě. No a tak si jednoho dne řekl, že prostě už nebude ty koně hřebelcovat a raději vynalezne lokomotivu. Za ni přidá vagóny a bude si jezdit pěkně v pohodlí.
Anebo se podívejme na jiného lenocha. Když v tom starém Římě měl někdo umazané šaty, dal je svému otrokovi, aby je vypral. Neřešil, že je to náročná a únavná práce. On to dělat nemusel a tak, i když měl nějaké vzdělání, ani ho nenapadlo, že by vymyslel cokoliv, co by tomu otrokovi usnadnilo práci. Naopak otrok, ten by třeba i něco vymyslel, jenže pokud ho to vůbec napadlo, tak neměl prostředky ani znalosti, aby to uvedl v život. A tak se pralo ručně 1000 roků a potom dalších 1000 roků, až se jednou jeden lenoch rozhodl, že už ho to nebaví. A důvod? Neměl otroka a musel si prát sám. Tak si vzal do ruky tužku a papír a vymyslel pračku.
Jsou tisíce věcí, kterými jsme my lenoši obohatili tento svět. Udělali ho příjemnější a pohodlnější. Ta pracovitá většina nám nikdy tyto výdobytky nepřizná, ale víte co? Nám je to jedno, my se nemusíme starat o koně, když jedeme na vánoční trhy do Drážďan a po návratu si nemusíme kabát pokapaný mastnotou z klobásy prát v ruce. Takže jsme vlastně spokojeni.
A teď závěrem trochu vážně. Vím, že s přínosem lenochů dějinám nemám až tak velkou pravdu a pracovitost je oproti lenosti to, co zaručuje kontinuální úspěch. Nicméně znáte to, na každém šprochu je pravdy trochu. A ještě něco k tradingu. Teď už budu mluvit jen sám za sebe. Já lenoch se přiznávám, že mám AOS jen proto, abych si zjednodušil svůj obchodnický život a neproseděl ho celý u platformy. Jistě, budu mít míň selfie fotek s grafy a počítačem, na druhou stranu jich budu mít víc v plavkách od rybníka.
Michal Uma
