Podle mého oblíbeného zdroje Wikipedie je spread ve finančnictví „rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou daného finančního instrumentu. Jinými slovy jde o hodnotu, o kterou se liší nejvyšší nabízená cena a nejnižší poptávaná cena. Tj. ztráta, kterou by investor utrpěl, kdyby daný finanční instrument v jeden okamžik nakoupil a ihned prodal.“
A jak to s tím spreadem tedy je? Připouštím pouze jeden případ, kdy spread může skutečně poškodit naše obchodování. A to je situace, kdy si trader nezodpovědně vybere za svého partnera neseriozního brokera. Takový broker, tím spíš, když je protistranou tradera v obchodu, může manipulacemi se spreadem zasahovat Stop-Lossy (SL) obchodníků a tím dosahovat většího profitu pro sebe. Ale taková věc se nemůže racionálně obchodujícímu traderovi stát, protože ten před otevřením účtu přemýšlí a prověřuje, u koho to bude a komu svoji obchodnickou budoucnost svěřuje. Takže výše popsané je možné, ale osobně vylučuji, že by se to konkrétně mně mohlo stát.
Už asi tisíckrát se mi ale stalo, že jsem dosáhl SL o jeden, dva, nebo tři body. Nebo se mi čekající pokyn otevřel o podobný počet bodů, přičemž v obou případech se potom cena otočila a já bych býval mohl dopadnout lépe. Ano, je to pech, ale to prostě k tradingu patří. S tím se nedá nic dělat, tím spíš, když vidím, že spread se stále drží v deklarované velikosti. Navíc, upřímně, moje sebevědomí je velké, ale myslet si, že právě moje pozice brokera zajímá, tak trochu hraničí s paranoiou. Takže stává se to, ale je zbytečné s tím bojovat a odvolávat svoje neúspěchy právě na tyto události. Navíc stejně tolikrát se stalo, že jsem o jeden, dva nebo tři body dosáhl částečného odprodeje, přisunutí SL k Brea/Evenu (B/E) nebo i kýženého Take-Profitu (TP). Takže v součtu to je vlastně spravedlivé.
Občas se začtu do nějaké diskuse o spreadech a docela se bavím. Je tolik obchodníků, kteří viní ze svého neúspěchu spread. Často to vypadá, že nebýt těch několika málo bodů, jsou to už dávno milionáři. Je to úsměvné. Připomíná mi to hokej. Hráči hrají 55 minut, jako kdyby je to nebavilo. Nemají pohyb, nemají přesnost v přihrávkách a vypadá to, že ani nemají chuť vyhrát. Přesto prohrávají pouze o jeden gól. A tak se dvě minuty před koncem rozhodnou pro hru bez brankáře. Zatlačí soupeře do jeho třetiny a šmrdlají to tam o trochu lépe než doposud. Jenže najednou přijde souboj, který nevypadá příliš nebezpečně a je z toho faul. Nic moc velkého, ale rozhodčí tak rozhodl, takže se s tím nedá nic dělat. Jde se hrát pět na pět, avšak branka útočícího týmu zůstává prázdná. Abych to zkrátil, přes celé hřiště dostali gól, takže výsledek byl s rozdílem dvou branek. V komentářích se ale po zápase dozvíme, že kdyby rozhodčí nefoukl takovou hloupost, určitě by vyrovnali a co víc, možná by ještě i vyhráli.
A já říkám. Je to k smíchu. To, že při hře bez brankáře padne gól je spíše náhoda, stejně jako to, že o výsledcích tradera rozhodne spread. Odvolávat se na nepřízeň osudu je alibistické a dětinské. Život nás odměňuje za odvedenou práci a ona náhoda je jen procento nepředvídatelnosti, která ke každé činnosti patří. Nicméně ji ovlivňuje jen velmi okrajově. Takže hokejistům doporučuji hrát naplno celých šedesát minut a traderům to, aby svoji strategii nestavěli na tom, že budou mít kliku o velikosti jednoho bodu.
Michal Uma
