Při několika posledních měnových zasedáních bankovní rady ČNB nedošlo ke zvýšení úrokových sazeb. Ačkoliv je inflace stále vysoká (minulý měsíc poprvé klesla díky zastropování cen energií), bankovní rada se tváří, že je to vlastně už všechno v pohodě. Inflace nedošla nad 20%, tak prý není důvod k nějaké panice a tím pádem ani ke zvyšování sazeb. Také vám to přijde k smíchu? 18% je prý v pohodě. Kdyby toto někdo řekl před dvěma roky, dostal by ekonomický trest smrti. To, že politika nové rady ČNB zcela rezignovala na základní ekonomické poučky je doprovázeno toužebným přáním, aby se nepřihodilo něco, co by přivodilo nutnost sazby zvýšit. Připomíná mi to tenistu, který stojící u sítě, se snaží očima tlačit míček mimo kurt v okamžiku, kdy už ho soupeř přeloboval.
Bankovní rada se rozhodla, že nejlepší recept na vysokou inflaci je alibistický postoj čekající na zázrak. To, že se s inflací budeme potýkat výrazně déle, nikoho netrápí. Naopak, někteří členové bankovní rady se k tomu hrdě hlásí. Připomíná mi to toho pána, který se rozhodl, že bude držet dietu. Nakoupil si všechny potřebné propriety a druhý den začal. K snídani si udělal dietní koktejl (gratulace - já sám to nikdy nedokázal). Jenže v poledne už si nedal to, co předepisovala dieta, ale na talíři mu přistál řízek. Abych mu nekřivdil, nedal si ho s bramborovým salátem, ale jako přílohu zvolil zeleninu. Když potom přišel do hospody na večeři, klobása už byla jasná volba (po náročném dnu nic zvláštního). No a když ji snědl, pivo se přímo nabízelo jako dovětek. Tak si ho dal. Vždyť přeci jedno pivo z dlouhodobého hlediska nemá žádný význam. Kolik by za měsíc mohlo udělat na váze..., dva gramy? To je podobné, jako když členka bankovní rady řekne, že nehlasovala pro zvýšení úrokové sazby o 50 bps jen proto, že toto zvýšení by mělo na inflaci vliv pouhých -0,3%. Mimochodem, opět se vrátím dva roky zpátky. Tehdy, při inflaci 2%, by 0,3% byl velký důvod k vráskám na čele centrálních bankéřů, no dnes je to marginálie. Je to podobné jako schodky rozpočtu. 50 miliard dnes + 50 miliard v minulosti zcela zjevně není = 100 miliard (tedy podle vnímání hodnoty to tak vypadá). Zkrátka je to k smíchu.
A to ještě není vše. Už několik měsíců ČNB intervenuje ve prospěch české koruny. Mnoho měsíců jsme se pohybovali na úrovni okolo 24,7 Kč/EUR. Byla to taková hladina, která importérům dávala možnost docela dobrých nákupů a exportérům relativně solidní hodnotu pro přežití. Mimochodem, pro exportéry bylo téměř smrtící, když před pár měsíci koruna posílila k 24,1 Kč/EUR. Tam už z tak malé přidané hodnoty jejich výrobků kurz odřízl i poslední zbytek toho, co by mohlo vzdáleně připomínat zisk. Jenže dnes jsme na 24,3 Kč/EUR a nová bankovní rada ČNB tuto hodnotu nadále podporuje. Ale proč? No protože se tímto snaží snížit inflaci, svůj největší problém. A tak je lepší nechat trpět exportéry (z pohledu ČNB), než zvýšit úrokovou sazbu.
Jistě, zvýšení úrokových sazeb by dopadlo vyššími náklady i na ony exportní firmy, no v tu chvíli by mohla ČNB pustit euro k dvaceti pěti korunám a přinést tak k exportérům vyšší výnosy. Jen připomínám, že při prvním měnovém zasedání nové bankovní rady byla jedním z výstupů predikce kurzu koruny pro rok 2023 a 2024. Obě byly blízko úrovně 25,4 Kč/EUR.
Zkrátka, bankovní rada chce být v očích některých lidí za krásnou a milou princeznu, nikoliv za zlou královnu. Bohužel dopad i na ty, kterým se postoj ČNB aktuálně líbí, protože nezvyšuje sazby, bude velký. A důvod? (Ne)dieta bude trvat významně déle a přidružené zdravotní potíže, které by člověk se skřípěním zubů zakrátko překonal, se stanou chronické. A tak bude mít někdo o tisícovku nižší hypotéku, no přijde o práci, protože výrobní firmě, ve které pracuje, se už nevyplatí vyvážet svoje výrobky do Rakouska.
A na závěr snad jen jedno. Držím všem palce a přeji, ať se každý díky vlastnímu úsilí má co nejlépe.
Michal Uma
