Usadili jsme se v místní kantýně. Myslím tím opravdu v kantýně a usadili myslím jako usadili, nikoli usadili. Sednout si totiž nebylo kam. Jedinou židli měla obtloustlá hostinská. „Obtloustlá hostinská divoce šenkuje a runda za rundou na stoly putuje, “ zní v básni od zpěváka kapely Visací zámek Honzy Hauberta. Místní realita byla poněkud jiná. Žena za pultem jen velmi pomalým a nenuceným pohybem čas od času obsloužila místní štamgasty. „Co si dáte?“ ptá se nás monotolním a mírně řečeno znuděným tónem v hlasu. „Děti si dají hranolky s kečupem a my dva si dáme svíčkovou s houskovým knedlíkem, “ odpovídám.
Popocházíme k prvnímu volnému stolu. Děti si své hranolky pokládají na drátěný forichtung pod tabulí stolu, který měl původné nejspíše sloužit jako odložný prostor pro použité nádobí. „Pokrok nezastavíš, “ pomyslím si se škodolibým úsměvem. „Dobrou chuť! “ povídám a dáváme se do jídla.
Po chvilce přicházejí naši kamarádi obchodníci. „Tak jak, už víte výsledky úrody jablek? “ ptám se s ještě plnou pusou. „Jakých jablek? Snad rajčat, ne? “ odvětí nechápavě Nikita. „Jo jo, pardon. To víte, tolik informací..., “ mrknu na ně jedním okem, jako že to byla z mé strany pouze snaha o obchodnický vtípek. „Nevíme, ale už jsme si zadali nákupní pokyny a až to po výsledcích klesne, tak se nám to nakoupí. Teď máme chvilku volna na oběd. “ povídají a hladově koukají na tabuli, jakou že to delikatesu z místního tří řádkového menu si dají dnes.
„Pojďte a posaďte se u nás, “ úsměšně je lákám k nám ke stolu. „Vzali nám židle, takže to budete mít na stojáka. Na stojáka je prý největší zábava! “ narážím, podle mě velmi vtipně, na známou one man show. „Dnes nemáme na zábavu čas. Budou výsledky a tak se musíme soustředit, abychom neudělali nějakou chybu. “ rychle mi srazil mé humoristické sebevědomí Roman.
„Tak ukažte co jste nakoupili? “ ptají se sebe navzájem. První vytahuje z kapsy papír Roman Boháč. „Zadal jsem na trh nákupní příkaz na nákup 500 kilogramů rajčat za cenu 5.00 Kč. Úroda bude nadprůměrná, cena klesne, ale pod pěti korunama se dlouho neudrží a pojede zase nahoru.“ sděluje nám své myšlenky a ukazuje graf s náčrtkem nákupu.
„To jsme na tom skoro stejně, “ pokračuje Tomáš Braný. „Mě vyšla cena podle technické analýzy na 5.10 Kč. Zadal jsem nákupní příkaz na nákup 100 kilogramů rajčat.“ A také vytahuje svůj čisťounký a do úhledné formace zabalený papír s grafem.
„Já už nakoupila. Sice jen 50 koligramů a za asi drahých 6 korun, ale mám klid. Zboží mám na skladě a to je pro mě hlavní. Až přijdou zákazníci, budu jim moci hned rajčata prodat.“ povídá paní Opatrná a hned sklízí od ostatních lehký posměch. „Dnes v době internetu a rychlé nonstop dovážkové služby se bojíš o zboží na krámě?“ rýpavě se tázají kolegové. „Bojím nebojím, mám prostě klid!“ nepřipouští Venuše žádný dialog a ukazuje svůj náčrtek.
„Musím za kamarádem Rudou. On má vždy výsledky dřív.“ S pohledem upřeným na hodinky povídá Roman a rychle odbíhá.
„Já jsem nakoupil teď před výsledky za tržní cenu 6.90 a pokud budou výsledky špatné, což si myslím, tak za osm korun Vám je rád prodám. Nakoupil jsem 600 kilo, takže zbude pro všechny.“ pošťuchuje ostatní Nikita. „Vždyť si tu ráno vykřikoval jak už ty rajčata ani prasata žrát nechtěji???“ nechápavě na něj doráží ostatní. „Tak trochu srandy musí být, ne? Jestli se pletu, jako že já se moc často nepletu, tak je za čtyři koruny prodám těm prasatům. “ usměje se a raději vezme nohy na ramena. „To je zmetek, ale ono se mu to vymstí, “ mumlají si pod vousy trhovci.
Jako na konec se se svým grafem přidávají braři Libor a Zdeněk. „My jsme zadali nákupní příkaz za 5.20 Kč na 100 kilogramů.“ ukazují nám svůj nákupní plán.
Chystám se vrátit nádobí, když si v rohu všimnu nenápadného pána. Zdá se mi nějaký povědomí a tak se vydám směrem k němu, abych zjistil zdali ho opravdu znám, či je to jen oční klam. Už ho poznávám. Je to Bufeťák. Tedy přezdívkou, nikoli formou obživy. „Dobrý den, mohu se Vás zeptat jak vy si myslíte, že dopadne výsledek letošní úrody rajčat?“ ptám se ho s velkou pokorou. „Mně je to jedno.“ odpovídá s neuvěřitelně klidným hlasem pro tak dramatickou chvíli před výsledky. „Ty jsi z oboru? “ ptá se mě nedůvěřivě. „Ne, já jen procházím s rodinou a tahle problematika mě zaujala, tak jsem jen zvědavý.“ odpovídám. „Ukážu ti jak já nakupuji, ale byl bych nerad, kdybys to ukázal svým kamarádům u stolu.“ moudrým hlasem povídá a prokazuje svoji bystrost a všímavost. „Vždyť já ho ani nepoznal a on si všiml s kým stojím u stolu, “ probíhají mi v hlavě střípky z filmu Šakal. Dává mi do ruky omaštěný papír a bez jediného slova navíc odchází.
Hlad všechny rychle přešel,
když do dveří náhle vešel,
náš kamarád Roman Boháč.
Měl jsem v puse ještě koláč,
když nám emotivně sděluje,
že rajčat moc nebude.
Prý letos není dost vláhy
a rajčata budou drahé záhy.
Vyvažovat zlatem že se budou,
že prý mluvil s kamarádem Rudou
a ten slyšel zprávy domnělé,
že už vyrábějí rajčatové kostky umělé.
Konec třetího dílu.
