Kombinace velmi nízkého přírůstku pracovních míst i slabého zvyšování mezd dává investorům naději, že americká centrální banka (Fed) již pro dosažení svého inflačního cíle nebude muset zvyšovat úrokové sazby. Tato očekávání se razantně propsala do výnosů vládních dluhopisů, 10leté bondy amerického ministerstva snížily svůj výnos z 4,95 % na 4,60 % p.a.
Vývoj výnosu amerického 10leté vládního dluhopisu (v % p.a.):
Zatímco eurozóna se potýká s vleklou recesí a další růst úroků ze strany ECB je již krajně nepravděpodobný, v USA takový scénář stále zůstává na stole. Obrovský rozdíl mezi Spojenými státy a jednotlivými vládami v Evropě na makroúrovni totiž panuje v nastavení státního rozpočtu. Americké ministerstvo financí stále drží deficit na úrovni 6-7 % HDP, což v nominálním vyjádření znamená o 1,6 bilionu USD vyšší výdaje než příjmy ročně. O stejnou částku se také zvýší federální dluh USA a na inflaci bude působit jako nově vytisknuté peníze.
Vývoj nominální výše amerického federálního dluhu (v mil. USD):
Kromě vlastního dluhu pak vláda v USA podporuje investice a další zadlužování i na firemní úrovni. Zákon Inflation Reduction Act (IRA) napumpoval do výstavby čipových center stovky miliard soukromých dolarů. Není proto divu, že největší světová ekonomika i přes monetární brzdu nadále upaluje svižnou rychlostí kupředu při minimální nezaměstnanosti. Ani aktuální úrok 5,25-5,50 % totiž nezabrzdí vládní zadlužování a dotacemi podporovanou výstavbu zelené a čipové infrastruktury.
Vývoj reálných výdajů na výstavbu v průmyslu v USA (v mld. USD anualizovaně):
Je tedy otázkou, zda slabý říjnový report z amerického trhu práce otevřel cestu k hladkému přistání a postupnému kýženému poklesu úroků, nebo šlo jen o mimořádný výkyv směrem dolů způsobený stávkami v autoprůmyslu. Trh aktuálně implicitně předpokládá pouze s 15 % pravděpodobností pokračování nynějšího jestřábího monetárního cyklu s nejvyšší šancí na jednorázový „hike“ v lednu příštího roku.
Pokud se ekonomika USA bude dále přepalovat, nepůjde o dobrou zprávu pro americké akcie, především pak ty technologické, které jsou velmi citlivé na růst sazeb i výnosů. Dočasně by mohlo rozšíření transatlantického úrokového diferenciálu pomoci americkému dolaru vůči euru blíže směrem k paritě, ale jen do té doby, než si globální finanční svět uvědomí, kolik jaké obrovské a rostoucí množství dolarů po světě obíhá, než se jich začnou pomalu zbavovat.
Komu by však fiskální expanze měla zajisté pomoci, jsou americké banky. Není pro ně nic jednoduššího, než přidávat do rozvahy bezrizikové vládní dluhopisy s výnosem 4-5 % a financovat je depozity za 3-4 %. Z každých nových 100 miliard USD emitovaných americkou vládou končí 1 miliarda USD v zisku bank. Nafukování veřejného dluhu spolu s kvantitativním utahováním (QT), při kterém banky nakupují vládní obligace od Fedu, je velmi výnosný takřka bezstarostný byznys. Velcí diverzifikovaní hráči v bankovním sektoru Citigroup, Bank of America, JP Morgan Chase nebo Wells Fargo se mohou těšit na pohádkový růst zisku, ať už následující statistické reporty dopadnou jakkoliv. Předvolební rok totiž bude živit jejich business takovou záplavou nového dluhu, že na něm nepůjde prodělat.
Vývoj sektorového bankovního akciového indexu S&P za posledních 12 měsíců:
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: CME, tradingeconomics.com, US Treasury
