V tom pořadu se hovořilo o letech do kosmu. Mluvilo se o letech na jiné planety a o jejich zkoumání. Mluvilo se o organismech, které mají ohromnou odolnost v přežití v neuvěřitelně nehostinných podmínkách. A také se tam mluvilo o tom, jak všechno to zkoumání a létání je neskutečně drahé.
Celé to začalo v nějaké laboratoři, myslím, že v Itálii, která měla super čisté prostředí. V té laboratoři se testovaly vzorky mikroorganismů a jejich odolnost. Nejprve mi nedávalo smysl, proč právě tady začíná pořad o cestování do vesmíru, ale to se záhy vysvětlilo. Nešlo o to, že by to mělo být pracoviště, které bude zpracovávat vzorky a identifikovat známky života, které budou někdy v budoucnu dopraveny z nějaké jiné planety na Zemi. Jejich práce spočívala v tom, aby zjistili, jak se tyto nízké formy života mohou chovat v planetárním prostoru. A o co přesně šlo? O věc, o které mě nikdy nenapadlo ani uvažovat. Představte si nějaké planetární vozítko, jehož součástí bude laboratoř. To vozítko přistane třeba na Marsu. Rozjede se, nabere vzorek půdy, provede analýzu a nalezne mikrobiální formy života. Najednou toho budou plná všechna média. Život mimo zemi existuje! Super! No jo, jenže co když ta laboratoř v onom vozítku na Marsu „objeví“ formy života, které si ono samo přiveze ze Země? Co když bylo vozítko kontaminované a sběrné rameno obsahovalo několik desítek, stovek nebo tisíců bakterií ze Země? Tím by byla celá mise v řádu miliard dolarů kompletně znehodnocená.
A o to právě v tom pořadu šlo. Ta laboratoř hledala a také našla formy života, které by cestu třeba právě na ten Mars bez potíží přežily. A dokonce by přežily několik týdnů i na tom Marsu. A to je jeden z důvodů, proč je vesmírný výzkum tak drahý. Je to jedna z tisíců věcí, které mohou ohrozit výsledek jakékoliv výzkumné mise. Zjednodušeně řečeno, výlet několika bakterií na Mars může stát miliardy vyhozených dolarů oknem. A proto stojí tolik peněz jen to, aby se zabránilo takové drobnosti.
V té souvislosti jsem si vzpomněl na ještě jednu, podobnou věc. Když v devadesátých letech NASA dopravila do kosmu Hubbelův vesmírný dalekohled, tak se poměrně záhy zjistilo, že obrázky, které z něho na Zemi přicházejí, nejsou tak jasné a kvalitní, jak by měly být. Nějakou dobu se zjišťovalo, co se to vlastně děje, až se na to přišlo. Na vině bylo špatné hlavní zrcadlo. Ačkoliv se jednalo o do té doby nepřesněji tvarované zrcadlo a jeho tvar nepřesahoval povolenou odchylku, tak samotné okraje byly příliš ploché a odchylovaly se až o 2,3 mikrometru od požadovaného tvaru (lidský vlas má tloušťku 42 až 95 mikrometrů). To stačilo k tomu, aby byla potenciálně znehodnocena práce za možná i desítky miliard dolarů. O úsilí vývojářů ani nemluvě. Naštěstí tato „závada“ byla řešitelná. Zrcadlo se vyměnilo a vše funguje, jak má. Jenže to se bavíme o oběžné dráze Země, kam se raketa nebo raketoplán dostane za pár hodin. Představte si poslat něco takového, s takovou chybou třeba k vnějšímu pásu asteroidů, na okraj sluneční soustavy. Tam už by to byla zcela ztracená investice.
Proč o tom píšu? Jsou v životě člověka okamžiky, které se stanou a když v nich udělá chybu, tak má ještě druhý pokus a může vše napravit. Jsou ale okamžiky, které už vrátit nejdou a bezpodmínečně se musí udělat správně hned na první pokus. A co to má společného s tradingem? Tisíc věcí, ale třeba i to, že když přijdete o všechny svoje peníze kvůli nepromyšlenému obchodování, tak už nikdy nedostanete šanci opravit se. Už budete jen kontaminované autíčko na dálkové ovládání někde na Marsu, od kterého se už nikdy nikdo nedočká toho, co od něj čekal.
Michal Uma
