Mnohokrát jsme v článcích o psychologii tradingu probírali, jakým způsobem se trader může postavit k uštědřeným ztrátám, jak má pracovat s vlastní frustrací nebo jak překonat krizová období. Také jsme se zabývali opačnou stránkou věci a to, jak se lze rozvíjet, jak pracovat se svými emocemi nebo jak se udržet na vlně úspěchu. V tomto článku se vrátíme opět na začátek a připomeneme si jedno ze základních témat. V tomto článku nás budou zajímat ztráty a psychologický paradox, který s nimi souvisí. Při uzavírání ztrát totiž nehraje na psychickou pohodu (spíše nepohodu) žádný vliv výše ztracených peněz.
Není ztráta jako ztráta
Když jsem psal Praktické okénko o tom, jak jsem si vybral dva plné stop-lossy ihned za sebou, na chvilku jsem se zastavil a zamyslel jsem se nad tím, jak na mě obě ztráty působí. K mému vlastnímu překvapení jsem zjistil, že jsou mi obě ztráty úplně fuk, že mě vůbec netrápí.
Po tomto zjištění jsem se vrátil o pár let nazpět do doby, kdy jsem se vztekal nad tím, že jsem dostal stopku. Bylo to úsměvné. Ovšem kromě úsměvu jsem si uvědomil jednu podstatnou věc, která je předmětem tohoto článku. Tehdy jsem se vztekal nad ztrátou, ale finančně se jednalo o pár dolarů, což mě přivedlo na myšlenku, že vůbec není problém v tom, jakou částku trader ztratí, ale že vůbec něco ztratí.
Mým skutečným problémem bylo, že jsem nedokázal přijmout to, že jsem se v obchodě mýlil! Za zmínku také stojí, že až poté, co jsem si tak nějak uvědomil, že se zkrátka budu v některých obchodech mýlit, se moje úspěšnost natolik zlepšila, že dlouhodobá statistika hovoří o maximálně dvou plných SL v měsíci.
Ach ty paradoxy!
Je to skutečně zajímavé, že v okamžiku, kdy jsem přijal to, že při obchodování budu dostávat i stopky, se mé obchodní výsledky zlepšily. Například neurolingvistické programování (NLP) v tomto směru nabízí vysvětlení. V okamžiku, kdy se má mysl přepnula z módu (nechci dostávat stop-lossy) na (budu obchod řídit), se zvýšila úspěšnost obchodů. Zkrátka někdy stačí maličkost, abychom si uvědomili, podstatné věci, ovšem otázkou zůstává, zda si je uvědomit chceme.
Děkuji za přečtení.
Martin Klass
