Někdy se sám sebe ptám, proč lidé vlastně investují? Co od toho očekávají, co by jim to mělo přinést, a kdy by už rádi sklízeli plody své práce? Na mnoha diskusních fórech, které se zabývají psychologií obchodování se lze dočíst, že by si lidé investicemi rádi zajistili dobrou budoucnost, postavili dům, nebo se zajistili na stáří. Na tom by asi nebylo nic nešpatného, ale nějak nechápu, proč by se ti lidé chtěli mít dobře až někdy v budoucnu. V tomto článku bych se tak rád spolu s vámi zamyslel nad nakládáním s investičními výnosy v rámci života.
Chudý táta, bohatý táta
Tato populární kniha, jejímž autorem je Robert Kiyosaki, mě zaujala jednou svou fází, ve které se zmiňuje, že hlavním rozdílem mezi chudým a bohatým tátou je, že bohatý táta nejprve zaplatí sobě za odvedenou práci a až poté pokryje své náklady. Tento přístup je velmi dobrý především ve fázi budování investičního kapitálu, kdy investor nezdědil výraznější jmění, které by mohl reinvestovat. Já jsem tuto větu pochopil tak, že je potřeba si každý měsíc odkládat na stranu tolik peněz, aby bylo možné v rozumné délce našetřit dostatečný kapitál.
Poté, co si investor zaplatí sám sobě, mu nejspíše nezbude nic jiného, než minimalizovat své náklady, přičemž obvyklou položkou, která je ze seznamu vyškrtnuta jsou různé životní požitky (wellnes, cestování, restaurace atd.). Tento model sice umožňuje generovat investiční kapitál, ale na druhou stranu, zde vyvstává ona otázka z úvodu, proč lidé vlastně investují?
Nejprve zaplať sám sobě (jinak)
Výše popsaný model tvorby kapitálu lze praktikovat do nekonečna, přičemž nekonečná maximalizace zisků může přerůst v chamtivost a ta ve strach ze ztráty. Možná celá tato věta „nejprve zaplať sám sobě“ má místo věčného škudlení peněz kvůli krásné budoucnosti značit to, že si člověk má své vydělané peníze užít právě nyní. Zaplať sám sobě lze také pochopit tak, že místo toho, aby si investor vydělané peníze dal na stranu a poté je riskoval při investici, tak je rovnou použije na uspokojení svých potřeb, případně si dopřeje něco navíc.
Touto polemikou jsme se dostali opět na začátek k druhé otázce „Co od investování lidé očekávají?“ Rád bych se v tomto odstavci oprostil od konkrétních cílů a spíše nadhodil následující myšlenku. Pokud investor vloží 100.000 Kč s cílem si za ně postavit dům, bude mu muset hodně přát štěstí a bude to trvat nejspíše hodně dlouho, než se mu jeho investice vrátí v takové míře, jakou očekává. Pokud se tedy vůbec vrátí. Pokud se investor rozhodne investovat 2.500.000 Kč, aby si poté postavil dům, skutečně stojí toto riziko za to? Proč si nepořídit dům za 2,5 mil. Kč a následně generovat další kapitál na jeho rozšiřování nebo zvelebování?
Možná právě toto autor myslel tím, nejprve zaplatit sobě, protože život bez požitků a radosti může být dosti prázdný a peníze jsou pouze nástroj, jak těchto požitků dosahovat. Určitě by generování kapitálu nemělo sklouznout tam, že jediným cílem tvorby peněz jsou peníze samotné.
Děkuji za přečtení,
Martin Klass
