Americký dolar je rezervní měnou světa a jako standardní mechanismus směny mezi jednotlivými měnami tak před několika desítkami let nahradil zlato. Řekněme například, že Austrálie a Japonsko spolu vzájemně obchodují a v důsledku toho Austrálie dluží Japonsku 100 USD. Všimněte si, že Austrálie dluží Japonsku peníze v amerických nikoliv australských dolarech. Ve skutečnosti by Japonci platby v australských dolarech nepřijímali. Přijímali by pouze platby v USD. Je to proto, že jakmile obdrží platby, musí výtěžek použít na nákup zlata, ropy a dalších základních komodit ze zahraničních trhů. Jelikož se s těmito komoditami obchoduje v USD, všechny rozdíly v platební bilanci se vypořádávají právě v nich.
Pokud by Spojené státy chtěli vyrovnat svůj deficit běžného účtu, mají ve srovnání s jinými zeměmi několik výhod:
1. Mohou si v podstatě kupovat, co chtějí a v momentu, kdy dojde na zaplacení, mohou si Spojené státy jednoduše vytisknout dolary a provést platby. Přitom v podstatě snižují hodnotu dolaru každému, kdo americký dolar drží. Toto privilegium náleží Spojeným státům díky statusu dolaru jako rezervní měny.
2. Zadruhé, peníze, které jsou vyplaceny k vyrovnání dluhů, víceméně končí u americké centrální banky znovu. Jedna země vyrovná svůj dluh s druhou a tak dále, dokud se dolar konečně nevrátí do svého skutečného domova, tj. Federálního rezervního systému.
3. Zatřetí, americký dolar jako rezervní měnu každý potřebuje. To vytváří umělou poptávku po dolarech. Také, když lidé mají dolary, snaží se je investovat do nejbezpečnějšího aktiva denominovaného v dolarech, tj. do amerických státních dluhopisů. Jelikož tolik investorů chce investovat do státních dluhopisů Spojených států, výnosy těchto dluhopisů se snižují a v důsledku toho si vláda Spojených států může půjčit peníze od světa mnohem levněji, než by jinak mohla.
Proč privilegium USD pokračuje?
Nyní vyvstává otázka, že pokud si svět uvědomuje neúměrných privilegií udělovaných Spojeným státům, tak proč tomu neučiní konec? Odpověď spočívá ve skutečnosti, že dolar zatím nečelil žádné významné konkurenci. Měny jako japonský jen a britská libra jsou slabší a mají horší ekonomické základy ve srovnání s americkým dolarem. Euro se objevilo až v roce 1999 a krize, která od té doby následuje, z něj činí velmi slabého konkurenta dolaru.
Systém zvláštních práv čerpání (SDR), který zahájil Mezinárodní měnový fond (MMF), také nezískal velkou pozornost. Proto se v tuto chvíli nezdá, že by svět měl schůdnou alternativu. Mnoho odborníků však předpovídá, že současný systém je zkreslený ve prospěch Spojených států a je neudržitelný. Proto bude dříve či později muset vyvstat alternativa k nápravě této nerovnováhy, která přetrvává od roku 1971.
Gabriel Štefaňák
Dukascopy Europe