Když Milei loni na volebních mítincích šermoval motorovou pilou a sliboval ořezání státních výdajů, většina pozorovatelů ho považovala za blázna. Volební sliby berou voliči tradičně s rezervou, tím spíše, když je součástí volebních slibů seškrtání ministerstev na polovinu.
Jenže Milei dokázal, že některé volební sliby se mohou i vyplnit. Pustil se totiž do argentinské renesance a chce zemi vytáhnout ze spirály drtivé inflace a špatné ekonomické výdrže.
Argentinský parlament na popud Mileiho již začal s brutálními škrty. Ministerstva se ruší, vyhazují se tisíce státních zaměstnanců a škrtají se i sociální dávky. Milei rovněž vyzval k devalvaci tuzemské měny, aby podpořil export.
Milei před volbami uvedl, že chce z argentinského pesa přejít na dolar, nevyloučil ani přijetí bitcoinu. K dolarizaci ekonomiky se ale zatím neschyluje. Prezident chce zřejmě konsolidovat finance při stávající měně. Potlačení inflace je ostatně Mileiovým generálním cílem, jako jediný se mu ale zatím kdovíjak nedaří. Inflace padá jen velmi pomalu.
Kdo ale také padá, jsou argentinské dluhy. Drakonická opatření argentinské vlády způsobila, že rozpočet země skončil za první kvartál letošního roku v přebytku, což Milei označil za historické vítězství.
Ne každý jeho přístupu ale fandí. Mnozí občané kvůli jeho opatřením chudnou nebo přišli o práci. Odbory, které jsou chapadly napojené na starou garnituru, pořádají masové protesty a chtějí vize argentinského prezidenta překazit.
Milei nadále rozděluje veřejnost nejen na domácí scéně, ale i v zahraničí, protože často kritizuje i státníky z dalších latinskoamerických zemí. Výstřední prezident si přesto našel cestu do srdcí mnoha anarchokapitalistů a libertariánů.
Svým bojem proti úpadku argentinské ekonomiky si Milei vysloužil i pozvání do Prahy. V červnu by měl přiletět převzít Výroční cenu Liberálního institutu.
Filip Kalčák
