Válkám navzdory. Sedm důvodů, proč by mohl i letos vydržet investiční optimismus

Rok 2023 byl pro akciové trhy velmi pozitivní. Hlavní indexy výrazně posílily, některé z nich dosáhly dokonce historických maxim. Bude rok 2024 podobný, nebo nás čekají zlé časy? Mnoho ekonomů varovalo již v průběhu loňského roku, že po předchozím výrazném zvyšování úrokových sazeb bude následovat recese. Tady je ale 7 důvodů, proč jsem osobně ohledně právě započatého roku (ne bezbřehým) optimistou.

Pokračující krvavá válka na Ukrajině, šokující útok teroristů z Hamásu v Izraeli, řada přírodních katastrof napříč planetou, jako bylo například únorové zemětřesení v Turecku s desítkami tisíc obětí... Všechny tyto události přinesly tragédie nezměrného rozsahu, ale akciové trhy se jimi nenechaly ve svém růstu vykolejit. Byť například nedalekou válku na Ukrajině sledujeme středoevropskou optikou se značnými obavami, pro globální trhy jde už o konflikt, který po prvotním šoku nemá na cenu akcií příliš vliv. V tomto si trhy na sentiment zkrátka nepotrpí.

Mnohem více by s vývojem světových trhů zamávala některá z pověstných černých labutí – nenadálých událostí s potenciálem ovlivnit celý svět, jako jsme byli svědky naposledy při pandemii covid-19. Nic takového se ale v loňském roce, naštěstí, neodehrálo.

Pokud bychom tedy velmi senzitivní akciové trhy, které zpravidla zaceňují do hodnoty akcií řadu potenciálních rizik, použili jako určitý lakmusový papírek stavu světa, jevil by se loňský rok v podstatě jako bezproblémový.

Křišťálovou kouli ohledně letošní výkonosti akcií nemám. Existuje ale řada důvodů, proč by i rok 2024 mohl být rokem pozitivním, respektive proč není na místě očekávat nějakou ekonomickou katastrofu, rozsáhlou recesi, nebo dokonce investiční armageddon. Pojďme se na tyto důvody podívat.

1) Úrokové sazby jsou na historickém normálu s výhledem na pokles

Od finanční krize let 2008/09 jsme si až do předloňska zvykli, že se úrokové sazby držely na bodu mrazu. Byť se tedy dnešním pohledem úrokové sazby mohou zdát vysoko, vrátily se jen na historický průměr. Z posledního zasedání americké centrální banky je navíc patrné, že Fed s utahováním měnové politiky skončil. Naopak lze podle jeho prohlášení očekávat, že v roce 2024 bude sazby snižovat. Uvolnění měnové politiky je pro hospodářství a také pro riziková aktiva, jako jsou akcie či dluhopisy, pozitivní.

2) Vysoká kupní síla spotřebitelů a efekt bohatství

Mnoho ekonomů, kteří právě v roce 2023 předpovídali recesi (kvůli vysokým úrokovým sazbám), nebralo v potaz kupní sílu spotřebitelů. Recese se stále nedostavuje a nezaměstnanost je na nízké úrovni. Když tento fakt spojíme s paradoxem, že „covid krize“ byla jedinou krizí v historii, na jejímž konci měli spotřebitelé více peněz než na jejím začátku (díky uvolněné fiskální politice v podobě různých pobídek), tak domácnosti v současné době prakticky nemají důvod šetřit na horší časy. Nikde nestojí fronty nezaměstnaných a budoucnost je „zalitá sluncem“. Když do toho ještě klesají sazby, odpadá důvod šetřit uspořené finance. Spotřebitelům také roste sebevědomí, což krásně popisuje tzv. „wealth effect“, tedy efekt bohatství. Americké domácnosti drží většinu svých úspor buď v produktech peněžního trhu nebo v podílových fondech či akciích, kterým se v uplynulém roce dařilo, a tak s pohledem na zelenající se investiční výpisy, se spotřebitelé nebojí utrácet. Na trhu je tak v podobě běžných spotřebitelů obrovská síla, která táhne ekonomiku výše.

3) Poptávka po práci je velmi silná

S body výše je spojený trh práce a silná poptávka po zaměstnancích. Především je to vidět v sektoru služeb, který tvoří v současné době převážnou část ekonomiky. Stále vznikají nová a nová pracovní místa, míra participace obyvatelstva na trhu práce je ale beze změny – část nezaměstnaných se zkrátka do práce nehrne. Převis poptávky tedy vytváří tlak na růst mezd, což sice indikuje možné riziko růstu inflace, nicméně po covidu se odběratelsko-dodavatelské vztahy, které hnaly ceny nahoru, již narovnaly, tudíž tlak na inflaci polevil. Výsledkem je tedy silný spotřebitel, při relativně zvládnutelné inflaci.

4) Kapitálové výdaje jsou na vzestupu

Po covidu, který přinesl zmíněné narušení odběratelsko-dodavatelských vztahů, si mnoho firem i států uvědomilo riziko své závislosti na výrobě v Číně. Firmy proto přesouvají výrobu zpět do svých domovských zemí. Patrné je to jak v USA, tak i v Evropě a s tím, jak firmy navracejí výrobní kapacity, zvyšují své kapitálové výdaje, čímž zase podporují růst ekonomiky.

5) Nemovitostní trh ožívá

Nemovitostní trh s růstem úrokových sazeb téměř zamrzl. Očividné to bylo i v České republice. Ovšem s tím, jak centrální banky pomalu indikují snižování sazeb, tak i nemovitostní trh čeká jisté oživení, a to je další komponenta, která přispívá do pozitivního obrázku budoucnosti.

6) Inflace se stabilizuje

Covidová krize byla unikátní a následná reakce států v podobě uvolněné hospodářské politiky byla ojedinělá také. Všechny ty natisknuté a do oběhu uvolněné peníze se musely někde projevit a v kombinaci s některými výše popsanými jevy způsobily dlouho nevídanou vlnu inflace. Aby zdražování zarazily, zatáhly centrální banky za záchrannou brzdu v podobě razantního zvyšování úrokových sazeb. Dnes už ale lze možná hovořit o šokových událostech, jejichž následky odeznívají, inflace míří k normálu a my se opět dostáváme do standardního hospodářského cyklu.

7) Nové technologie

Další vývoj a implementace umělé inteligence určitě nějakým způsobem přispějí k našemu rozvoji. Řada pracovních míst, která vyžadují nízký stupeň vzdělanosti a pracovní náplň se defacto neustále opakuje, bude dříve či později (spíše dříve) obstarávána stroji. Zvýší se tak produktivita práce, protože stroje budou rychlejší, efektivnější a přesnější. Ušetříme tak ale také dnes tolik potřebný lidský kapitál pro jinou smysluplnou činnost.

Máme za sebou několik divokých let, kdy nejen akciové trhy létaly „nahoru dolů“. Podle toho, jak jsou nyní rozdané karty, je zde poměrně slušná šance, že bychom před sebou mohli mít klidnější období. Denní obchodníci, kteří těží z rychlých pohybů kurzů, se asi tolik neradují, ale pro dlouhodobé investory jde o dobrou zprávu.

A i kdyby nakonec letos přistála na investičním rybníku nějaká ta černá labuť a všechno bylo jinak, tak se mohou dlouhodobí investoři utěšovat, že trhy v historii všechny podobné propady ustály a vždy vystoupaly na nová maxima.

Michal Valentík, investiční analytik, Broker Trust