Paulo Coelho je můj zdaleka nejoblíbenější autor. Proč? Vlastně nevím. Dotýká se mojí duše. Je to autor, který píše tak, jako bych to já sám napsal. Je to mysteriózní literatura, je troufalá, je jenom o tom nejdůležitějším, v podstatě je o šíleně jednoduchých věcech, a to už se dostáváme ke Stevovi Jobsovi, který to stejné, co v sobě měl, nedával do slov, vět a románů, ale do lidí a do kovu se sklem.
The art of trying. Pokud to nezkusíš, nikdy nebudeš vědět, jestli to dokážeš. Pokud to nedopadne dobře a ty to nezkusíš znovu, nikdy nebudeš vědět, jestli to dokážeš. Pokud se to zase nepovede a ty to stále chceš a nezkusíš to znovu, nikdy nebudeš vědět.
Paulo byl v Praze poprvé v roce 1981. To jsem ještě nebyl na světě. On už měl hotový svou nejznámější novelu (vlastně nejprodávanější novelu všech dob), Alchymistu. Je to fascinující kniha. Malá. Primitivní. O velké věci. O forexu. Ten chlapec, který se vydá za svými sny, se nakonec vrátí zpátky na místo, odkud vyšel a zjistí, že to prosté, co měl a kde byl, bylo to nejdůležitější. On putoval ze Španělska na Saharu. Začal na louce, kde pásl ovce. Já jsem začal na samotné ceně a putoval od klouzavých průměrů až k nejrůznějším kombinovaným analýzám. On se vrátil na tu louku. Já jsem se vrátil k samotné ceně. On našel, že štěstí je tady a teď. Já jsem našel, že štěstí je jenom cena, nic víc.
Paulo přijel do Prahy před rokem, v roce 2015. To jsme se konečně setkali. Já jsem mezitím přečetl všechny jeho knihy v češtině i v angličtině a všechny minimálně 3x, takže to je zhruba 90 knih – to už zavání tím, že v těch knihách něco bude, protože čas je drahá komodita a já jsem investoval hodně času a strašně moc rád.
Umění to zkoušet. Jsem přesvědčený, že to je to pravé umění, že to je ten svatý grál v tradingu, protože analýza a systémy svatý grál nejsou. Jsem přesvědčený, že dokud se snažíme něco dělat, snažíme se to dokázat a nepolevujeme a následujeme svou cestu – jíž chceme jít – potom jsme stále na správné cestě. Já a moji studenti jsme spolu absolvovali hodně cest a hodně jsme hledali a hodně jsme se snažili. Má úloha pak byla hlavně v tom, aby to nevzdali, protože nakonec si každý našel to své. Ale přitom hodil mnohokrát forex do žita. Děje se to. Ale vítěz ten forex z toho obilí zase vyndá a pokračuje dál. Máme právo na emoce a někteří si můžeme dovolit luxus deprese a pochybností, ale vítěz to zase rychle překonává a jde dál. Zase to zkusí. A zase. Až do konce. Neexistuje člověk, který by to nezvládl. Existuje moc lidí, kteří si nedali tu šanci a trpělivost to zvládnout.
Pico Iyer napsal malou zajímavou knihu – The Art of Stillness (Umění Ticha). Píše tam o meditaci, píše tam o tom, že nemusíme vůbec nikam cestovat, nikam chodit, a že největší dobrodružství nás čeká, když si prostě jenom tiše sedneme a podíváme se, co se skrývá uvnitř, protože tam je mnohem větší prostor než venku a my ho stále s sebou nosíme a přitom hledáme stále na nesprávném místě – venku. Souhlasím s tím. A připomíná mi to forex. Téměř všichni hledáme venku, což tady znamená, že to jádro, tu cenu, málo pozorujeme, a hledáme indikátory, analýzy někoho jiného, roboty a další balast. Místo abychom to zkoušeli zjednodušit, najít si TO pro sebe, hledáme všude jinde okolo a doufáme v úspěch. Ale úspěch se neprodává, neprogramuje. Úspěch se buduje, je to individuální věc, je to cesta a tu je třeba jít – ne se nechat vést. Je nebezpečné stopovat, je drahé nastoupit do taxiku a když nejdete pěšky, ztratíte pojem o tom, jak je ten svět veliký, a jak je ten trh proradný a jak nic nedává zadarmo, a jak dobře musíte být připravení a sebe-vědomí.
The art of trying. Je – The art of trading. Viděl jsem tisíce obchodníků v Čechách, kteří to vzdali. Žito. Viděl jsem několik málo traderů, kteří to zkoušeli dál, chodili si pro rady, upadali na špinavou studenou zem, ztráceli nadšení a výzbroj a víru, ale zvedali se a šli dál. Na ty je teď krásné se dívat. Někteří zůstali mými přáteli. Jiní prostě zmizeli a zase se někdy někde objeví. Život je plný mizení a návratů. Já sám jsem to zkoušel hodně dlouho a neměl jsem to celé, čím jsem procházel, moc rád, ale teď jsem svůj přítel no 1. Nikam jsem nezmizel. Jsem tu. A obchoduji. Už 10 let. A teď už více než 1 rok full-time. Its not easy! Ale je to má cesta a nehodlám se od ní odklonit. Může přijít neúspěch? Ano. Jistě. Měsíc září byly malé vánoce, ale měsíc říjen může být jiný. Nebo další. Nebo ten další. Vlastně je běžné mít v 1 roce několik měsíců nevýrazných nebo i ztrátových. Na forexu je to vždy o dlouhodobějším horizontu, nejméně 3-měsíční cykly. A co udělám, když se mi „nezadaří“? Zkusím to zase a půjdu dál. Není kouře bez ohně. Není dlouhodobého úspěchu bez vytrvalého vnitřního ohně. Není (tečka).
Nastoupil jsem druhý rok full-time. Je to dobrá práce. Baví mě to. Jsem stále v pohybu. Trading se nelze naučit tak, že se učím, udělám zkoušku a mám to. Trading je neustálý proces. Neustálé učení. Neustálá sebe-kontrola. Je to úžasné. Protože jakmile přestanete být skromným a soustředěným člověkem a máte pocit velikosti, trh vám ihned ukáže, že to tak není a že všichni jsme na zcela stejné úrovni. Není žádného guru. Je jenom lidí, kteří jsou niterně odhodlaní dojít si pro vysoké profity a lidí, kteří přestanou ve chvíli, kdy je vystraší první nebo vleklé ztráty a jejich vlastní strachy, které trh odráží jako pečlivě naleštěné zrcadlo.
The art of trying. Umění zkusit to zas.
Je jedno, kde teď jsi, protože tvoje současná situace nijak nedeterminuje, kam můžeš jít a kam můžeš dojít, určuje jenom to, odkud vyrážíš. A na tom vůbec nezáleží. Tak to zkus znovu a zkus dojít dál. Protože –
- nikdy nevíš, kam můžeš jít, a kam můžeš dojít.
