Já mám rád lvy a krokodýly. Dnes nemám doma ani jednoho lva, ani jednoho krokodýla. Co není, může být. Ovšem znamením jsem lev a žiji jako lev, a myslím jako krokodýl. Nebývalo tomu tak vždy. O lvech toho víme mnoho, o zvířatech i o znameních. Ale co krokodýli? Lev je přeci silné zvíře, umí se prát až do krve o všechno co chce a většinou to získá a nemá nouzi o samičky. Ale co krokodýl? Co o něm víme a proč je vůbec zajímavé o něm něco vědět a jak to do písku souvisí s FX?
Často navštěvuji pražskou zoo. Když už sedím příliš dlouho v botanické zahradě, která je hned vedle, popíjím dobré vínko přímo z místní vinice, kochám se výhledem na naši krásnou Prahu, a mám chuť se projít. Mají tam spoustu zábavných zvířat, a když máte za sebou horší obchodní den, kdy zasáhnete několik Stop Lossů za sebou, je příjemné na to zapomenout ve společnosti těch bezstarostných vyder nebo opic, a druhý den začít zase znovu, s vírou v lepší výsledek a v to, že další den odpoledne zase nebudete muset jít do zoo.
Mají tam samozřejmě i lvy a krokodýly. Krokodýly tam najdete za sklem, v jakémsi jezírku, které není moc široké ani hluboké a nad ním visí pár zelených rostlin. A mezi tím vším uvidíte šedého krokodýla, který tam jen tak leží a měří si vás jedním okem. Můžete se dotknout skla a krokodýl se ani nehne. Můžete dělat hluk a krokodýl se ani nehne. Můžete se postavit na hlavu a rozpínat a sepínat nohy a krokodýl se ani nehne (toto je odhad, toto jsem tam ještě nezkoušel). Hne se jenom v případě, kdy se někde nehoře mihne čísi ruka, která drží velký kus masa, a upustí ho tam dolů. To neuplyne ani vteřina a krokodýl náhle udělá rychlý pohyb, nahne hlavu o devadesát stupňů a jedním hmatem uchopí a spolyká to, co k němu dopadlo. A pak se zase nic neděje. Leží tam jako znuděný lev, který je nažraný a spokojený po příjemné obcházce svého harému. Ale zkuste jenom odstranit to sklo a vsaďte se, že během vteřiny krokodýl nahne svou hlavu zase o devadesát stupňů a chopí se příležitosti.
Už víte, kam mířím? Je neuvěřitelné, jakou lekci nám obchodníkům může dát toto zvíře. Když jsem se plavil s jedním mužem černé pleti, který je znalcem krokodýlů, nebyl jsem zrovna vyrovnaný z toho, co jsem se dovídal a moc jsem si přál, aby ta loďka, na které jsem stál, držela vyrovnaný balanc a kurz. Protože v určitých končinách tohoto světa nikdy nevíte, kdy do ní praští mohutný ocas nějakého krokodýla, který zrovna dostal hlad a řekl si, že prostě bude bude bude jíst. Člověk se příliš často dovídá určité věci, až když je ve víru událostí. Opět, jak příhodné pro trading. Tenkrát jsem se poprvé dozvěděl něco více o krokodýlech a o jejich efektivitě. Můj průvodce mi řekl, že krokodýli jsou nesmírně vybíraví v tom, kdy, jak a na koho zaútočí, když jim kručí v břiše. Vyprávěl mi o tom, že lidé mohou vedle krokodýlů dlouhou dobu i plavat a nic se jim nestane, když krokodýl vyhodnotí situaci jako jakkoli nepříznivou – např. těch plavců je tam více, jsou příliš blízko břehu nebo voní (pro krokodýla příšerně smrdí) kolínskou. A naopak, pokud krokodýl vyhodnotí situaci jako efektivní a velmi pravděpodobnou k úspěšnému lovu a úlovku, jsou schopni a ochotni zaútočit i na člověka na menší lodi a všechno rychle rozsápat a udělat z něčeho nic. Vše je odvislé od situace.
A funguje to tak. Krokodýli se nikdy nesoustředili na kvantitu, ale na kvalitu. Jsou schopni a ochotni čekat na svou kořist nejenom dny, ale klidně i celé týdny. Polehávají na pokraji břehu, téměř se nehýbají a trpělivě vyčkávají nikoli na to, aby mohli v případě naskytnuvší se kořisti vyskočit na břeh a honit ji dokud ji neuženou, ale na to, dokud kořist sama nevstoupí do vody a to tak daleko, že úspěch je jasný nebo minimálně velmi pravděpodobný. Krokodýli jsou neuvěřitelní ve své trpělivosti. Zopakujme si to. Oni se za ničím nehoní, oni prostě vyčkávají na tu nejlepší příležitost. Šetří energii, téměř to vypadá, že jenom tak lenoší, a jsou přítomni v okamžiku a připraveni lapit každou kvalitní příležitost mezi své zuby a uspokojit tak svou potřebu potravy.
Krokodýli mají silně vyvinutý model chování, který je úspěšný a umožnil jim přežít už od dob dinosaurů. O krokodýlech se dá říci, že je to daleko nejúspěšnější druh predátora, jaký kdy žil na této planetě. Úspěšnější je už jenom člověk, protože dostal vyvinutější mozek a bohužel také vyvinutější schopnosti, jak všechny ostatní tvory vyhladit a být svrchovaný, oslavovaný, nejlepší a nakonec odsouzený k zániku. Krokodýli jsou tu už 200 milionů let. A možná že déle. Žádný jiný tvor ve své současné podobě nežil déle. To je úspěch. Krokodýl je úspěšný tvor. A model jeho chování je tak podobný modelu chování, kterého musíme nabýt, chceme-li být dlouhodobě úspěšní na forexu. Forex tu nebude dalších 200 milionů let, tak dlouho při současném tempu života nepřežijeme, i když bychom si to asi přáli, ale zítra tu bude a pozítří také a jak dlouhý bude náš život, tak dlouho tu budou velmi pravděpodobně vznikat nové, další a lepší příležitosti kde otevřít a zavřít obchod.
A tak se od tohoto zvířete pojďme něco naučit. Pojďme se inspirovat. Pojďme pochopit, o co tu jde a začněme se v trhu chovat jako krokodýl, který jedná efektivně a velmi promyšleně a jedná jenom v momentě, kdy je podle jeho 200 milionů let starého genetického kódu úspěch možný nebo velmi pravděpodobný. Krokodýl se nesnaží chytnout každou malou kachničku, která někde v dáli vyloudí ga-ga, ga-ga. Krokodýl trpělivě vyčká až na moment, kdy ta kachnička vystoupí na jeho nos a potom jenom přetočí svou tlamu plnou ostrých zubů o devadesát stupňů a my uslyšíme poslední ga-ga.
Forex je stejné prostředí jako je fauna a flora na řece Nilu nebo někde v Amazonii. Jsme – ne, nejsme, ale měli bychom být – jako ti krokodýli, kteří leží na hladině a trpělivě vyčkávají na svou příležitost. Oni vědí, jakou příležitost hledají a kdy a jak potom zaútočí. Stejně tak my bychom měli vědět, na co v trhu čekáme, a jakmile to přijde, jednat a pořádně tu kachničku zmáčknout. Ti nejlepší tradeři, které znám, jednají skutečně takto. Když jsem byl na svém začátku a i když jsem po letech pokročil, stále jsem nebyl takto nastavený a běhal jsem za každou kachničkou a každá ta kachnička mi vesele a úspěšně unikala. To bylo náročné a bylo to frustrující. Plýtváte energií při lovu, který má jenom nízkou šanci na úspěch, a potom plýtváte energií, když se sebe-obviňujete a jste velmi frustrovaní z toho, že do toho dáváte tolik času a tolik práce a tolik drahocenné energie a všechno je to na úplně největší nic.
A pak mi to všechno postupně začalo docházet a začal jsem svou práci měnit. Vůbec to neznamenalo měnit razantně svůj obchodní přístup. Ne, s tím to nemělo nic společného. Znamenalo to začít měnit sebe sama. Znamenalo to přiznat si chyby. Znamenalo to cítit tu bolest, kterou cítíte, když musíte opustit něco, co vůbec opustit nechcete, ale víte, že chcete-li dosáhnout toho, co opravdu chcete, musíte! Znamenalo to zprvu dělat věci proti svému aktuálnímu přesvědčení a toto přesvědčení postupem času měnit. Znamenalo to mít odvahu na to to udělat. Znamenalo to jedinou cestu vpřed.
Popravdě řečeno vůbec nevím, jak by se zachoval ten krokodýl tady u nás v pražské zoo, kdybychom mu odstranili to sklo. Přijde mi to, že už si zvykl na tu ruku nad ním v oblacích, která se třikrát denně objeví a hodí mu kus masa. Vrána k vráně sedá. A pohodlný člověk si domestikuje i krokodýla a vnutí mu svůj obraz – nestarej se a žer. Myslím si, že tento krokodýl už přestal myslet na kořist, a ztratil schopnost žít a přežít jako jeho kolegové z pralesa. Nemusí. Žije v pohodlí. Ale na řece by už dlouho nevydržel. Změnil se. Ku obrazu člověka. Je v zoo. Drží ho tam. Krmí ho tam. Už ho nikdy nepustí. Nechají ho tam zemřít. Tak proč by se snažil.
Je neuvěřitelné, jak mě mrazí, když tohle po sobě čtu. Je to tak blízké pravdě na forexu. Poznal jsem stovky, možná tisíce lidí na forexu, a stále mne přepadává myšlenka na to, že většina z nás je jako ten krokodýl v zoo. A dost možná jako ta kachnička. Žijeme bezstarostně za tím sklem a myslíme si, že ten kus masa nám i zítra spadne jenom tak vedle tlamy. Plujeme si na hladině a vysedáváme na nose krokodýla na řece, a věříme, že je to klidný ostrůvek, nikoli malinká pahorkatina zkázy.
Když žijeme uprostřed firmy, podnikáme obvyklým způsobem ve společnosti, často je možné zavírat oči a ono to nějak dopadne, v klasickém podnikání přeci jenom jsou nějaké mantinely a člověk může žít jako v zoo. Ale na forexu nic takového není. Forex je vždycky Nil. Forex je vždycky Amazonie. Pokud nejste připraveni z hlediska svého budoucího chování na trhu, dříve nebo později se posadíte tam, kam jste neměli.
Co si z toho můžeme vzít?
Definujte svou kořist. Definujte svůj obchodní signál.
Dost možná jenom jeden. I z jednoho dobrého signálu můžete být živi.
Vytvořte si svůj 200 milionů let starý genetický kód s určitým vzorcem chování. Ano, tolik času nemáme. Mám tím na mysli jenom jedno: Udělejte si dostatečný a robustní backtest vašeho signálu, tak, abyste v sobě zakódovali víru v jeho úspěch, abyste viděli jeho úspěchy kdykoli v minulosti.
Poté začněte na tento signál trpělivě čekat, a i kdyby daleko okolo hladiny celé hejno kachniček plavalo a dělalo 100x ga-ga, čekejte, čekejte na tu jednu kachničku, která připluje až k vám a vy z ní vymačkáte nejvíce co jenom jde.
Provádějte svůj živý trading jak káže plán a jak potvrdil váš backtest a nedělejte zbytečné a neefektivní kroky jenom proto, že cítíte už hlad po ziscích. Ten hlad bude stále. Mozek by chtěl tolik věcí. Ale jen jedna věc na trhu je správná.
Chovat se a jednat jako predátor, který přežil v jakékoli době. Jako krokodýl.
Já vím, že každý z nás je toho schopen.
Zapomeňte na své frustrace.
Zapomeňte na svůj zmatek.
Zapomeňte na ten hlas, který vám říká, že to nikdy nedokážete.
Vzpomeňte si na své minulé chyby.
Vzpomeňte si na slzy.
Napište si to všechno, ať víte, co vás brzdí, a pak mi to třeba pošlete, ať vám na to mohu zpětně napsat, že to je všechno v pořádku a že musíte změnit svůj program v hlavě. Udělejte cokoli na světě jenom proto, abyste zvýšili své šance to dokázat.
Krokodýli zvládají trhy. Ale nestudujte krokodýly. Studujte sami sebe. Teď. Pište si to. Vracejte se k tomu. Tiskněte si to a čtěte večer před spaním. Probírejte to s přáteli. Staňte se šílenými tou touhou po změně! Všichni to musíte cítit.
Ta změna je nutná. A ta změna je možná.
Nevěříte? Tak mi dejte vědět a půjdeme do zoo...
Ostatně, jaké že je to vaše oblíbené zvířátko?
Tomáš Vobořil, Colosseum.cz
