Propadly se akciové trhy napříč evropským kontinentem, kleslo euro a také se zvýšily výnosy italských desetiletých dluhopisů zpět nad 3 %, kam se dostaly už v květnu po zformování protievropské koalice v místním parlamentu.
Nastartování italské ekonomiky a snížení stále vysoké nezaměstnanosti relativně malým balíčkem výdajů se na první pohled nezdá být nějak radikálním krokem. Avšak rétorika italské vlády, kde se mluví o možném výstupu z eurozóny, nerespektování evropských rozpočtových pravidel a všeobecné vymezování se proti Bruselu rozhodně nedává investorům jistotu, že se rozpočet třetí největší ekonomiky eurozóny neutrhne ze řetězu.
Vývoj výnosů 10letých italských vládních dluhopisů:
Pokud totiž trhy uznají, že se obávají předlužení Říma, a ve stimulaci ekonomiky vládu nepodpoří, tak se navíc veškeré navýšení rozpočtových výdajů neutralizuje nižší důvěrou investorů a vyššími úrokovými sazbami a ve výsledku bude růst přinejmenším stejný, ne-li horší, akorát dluh poroste.
Na druhou stranu paradoxem vysoce zadlužených zemí je, že stabilizace dluhu k HDP je jednodušší. Stačí, aby inflace a růst ekonomiky byly kladné a dluh se ve velké míře umořuje sám. Na úrovni Itálie nyní pro plánovaný schodek 2,4 % HDP stačí, aby nominální produkt rostl o 1,8 %, což i pro stagnující hospodářství na apeninském poloostrově není žádná velká meta.
Vývoj poměru italského vládního dluhu k HDP v %:
Jak jsem psal v jednom z předchozích článků, Itálie i ostatní země periferie eurozóny jsou v dnešní době mnohem více odolné proti úprku zahraničního kapitálu než na začátku desetiletí. Itálie dosahuje přebytku na běžném účtu ve výši zhruba 3 % HDP ve srovnání se schodkem 3 % HDP v roce 2010.
Kromě bankovní unie a záchranných mechanismů zde máme také Evropskou centrální banku (ECB), která může i přes konec kvantitativního uvolňování Itálii podpořit přeskupením svého obrovského portfolia – prodejem německých dluhopisů a nákupem italských může stabilizovat rostoucí spready a přispět k uklidnění situace. Do jisté míry zde proto prostor pro navýšení vládních výdajů je. Strach z možného přestřelení v utrácení populistickou protievropskou vládou však dostává trhy do kolen.
Vývoj měnového páru EUR/USD (1hodinový graf – H1):
Euro tedy v minulém týdnu kleslo na páru s americkým dolarem zhruba o 1,5 %. Za tímto výprodejem však nestála pouze zmíněná Itálie. I předběžná inflace za eurozónu vyšla výrazně pod odhady. Místo očekávaného postupného růstu jádrové složky směrem k cíli ECB, došlo znovu k návratu na 0,9 % meziročně.
S takto nízkým růstem si centrální bankéři ve Frankfurtu nebudou moci obhájit zahájení cyklu přísnější měnové politiky. Očekáváme proto, že datum prvního zvýšení úrokových sazeb se z léta 2019 posune dále do druhé poloviny příštího roku. A tento fakt se samozřejmě nelíbí dlouhým pozicím na EUR/USD, když ve Spojených státech už vyhlíží v příštím roce 3procentní úrokové sazby.
Meziroční vývoj jádrové inflace v eurozóně:
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: MT4, tradingeconomics.com, Bloomberg
