Tisk peněz neznamená hyperinflaci
Ukázalo se, že kvantitativní uvolňování (QE) efektivně funguje, pokud se finančním trhům nedostává likvidity a rizikové spready jsou nepřiměřeně vysoko. Růst cen navíc zůstává pod kontrolou, protože mzdy v dobách nejistoty spíše stagnují. Spojené státy se tisku peněz nebránily a aktuálně si užívají plné zaměstnanosti, silného dolaru, vyšších úrokových sazeb a klesající rozvahy Fedu (vzhledem k HDP).
Vývoj depozitní úrokové sazby ECB (v %):
Kdyby ECB zahájila QE v letech 2010-11, mohla se eurozóna vyhnout recesi. Namísto toho došlo ke zvýšení úrokových sazeb o 0,50 %, protože inflace se krátkodobě dostala ke 3 procentům a Německo začalo panikařit. V kostce se dá shrnout, že pokud by tehdy ECB trhy ubezpečila o své roli věřitele poslední instance a natiskla menší množství eur, nemuseli bychom teď sledovat slabé euro a eurozónu ponořenou v záporných úrocích a zaplavenou ohromným množstvím stálého přísunu likvidity, která už nepůsobí příliš efektivně.
Inflace osciluje a vrací se ke své jádrové složce
Přitom je přirozené, že meziroční inflace osciluje podle vývoje cen komodit, které nemá centrální banka pod kontrolou. Na dočasný růst inflace nad 2 procenta by proto neměla reagovat stejně jako na dočasnou deflaci, ve které eurozóna byla ještě před několika měsíci.
Vývoj meziroční inflace v eurozóně (v %):
Bude proto zajímavé sledovat, jak se ECB postaví k aktuální situaci, kdy se celková inflace dostává nad její cíl. Jádrová složka bez volatilních energií a potravin je ale stále bezpečně přikovaná k 1 %, což je pro plnění střednědobých inflačních cílů příliš málo. V závěru roku tak za stejných podmínek můžeme čekat návrat celkové inflace k 1 %.
Němečtí jestřábové se už dostávají ke slovu. Zdá se však, že prezident ECB Mario Draghi cítí, že eurozóna si nemůže dovolit opakovat stejnou chybu, jakou udělala v dluhové krizi, a se zpřísněním měnové politiky nespěchá, dokud se nezvýší růst mezd a tvorba úvěrů. QE už sice pro podporu ekonomiky příliš nefunguje, ale má pro cíle ECB pozitivní vedlejší efekt ve slabším euru. Při rychlejším růstu sazeb v USA se proto můžeme dostat na eurodolaru blízko k paritě, což dá prostor Draghimu ke zdárnému ukončení QE. Z rozšířeného pásma EUR/USD 1,00 – 1,15 bychom se ale neměli letos dostat, pokud nedojde k nějakému dalšímu politickému otřesu s přicházejícími volbami v Evropě.
Vývoj měnového páru EUR/USD:
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
