Musel jsem si pořídit nový mobilní telefon. Ten starý už byl vážně docela starý, no uznejte sami, že pět roků pro smartphone je věk, který si zasluhuje uznání. Tím spíš, že moje používání spočívá v jeho dvacetihodinovém permanentním využívání. Samozřejmě, že přeháním, pokud by se to ale spočítalo, bylo by to skutečně hodně a hodně hodin. Jenže začal se pořád dokola restartovat, systém padal v nevhodných chvílích a tak úvaha, že vzniklé škody z nemožnosti používat jej mohou převýšit cenu nového, mě přiměly k tomu, abych vyrazil za nákupem. Chvilku jsem vybíral, přečetl si několik recenzí a vybral takový, takový průměrný. Nic zbytečně levného, ani nic zbytečně drahého. Na konec, čekám od něj zase jen maximálně čtyři roky. Důležité pro mě bylo, aby jeho parametry nebyly horší, než u toho, který mi právě vypovídal službu. Když jsem si vybral, šlo už jen o to si ho vyzvednout. Musím říct, že jsem úplně ztratil takové to těšení, které člověk zažíval před roky, když si něco podobného, nového pořizoval. Trochu mi to přišlo tak, jako že jsem ochuzen o nějaký zážitek. Ale nic, je to jen telefon.
Když jsem ho rozbalil, protrápil se s přenášením dat, zadáváním všech možných přístupů ke všem možným účtům, tak jsem si pustil jednu přenesenou písničku. Byl to Barry White, kterého mám mimo jiné rád. Hudbu v telefonu poslouchám asi tak jednou za půl roku, nicméně chtěl jsem zkusit, jak to hraje. Jakmile se ta písnička rozjela a já uslyšel, jaký zvuk se line z reproduktoru, okamžitě jsem se musel začít smát. Vytanul mi totiž na mysli rok 1985 nebo 86, kdy jsem k Vánocům dostal jakési rádio, které jsem si sám následně poskládal. Byl to nějaký, myslím sovětský přístroj pro děti, který jsem poskládal a měl jsem tím pádem vlastními silami vyrobené rádio. Bylo na něm možné naladit asi jen dvě stanice, možná tři, ale pro mě to byl skvělý stroj. Pamatuji si, jak jsem na něm poslouchal různé pořady typu „s mikrofonem za fotbalem“ nebo dobrodružnou četbu na pokračování pro děti. Prostě parádní vzpomínky. A ten zvuk... přesně stejný, jako mnou vybraný mobilní telefon. Prostě krystalka.
Tím celým jsem dnes chtěl říct, že ty krásné a drahé věci jsou skvělé a myslím, že si můžeme jeden vedle druhého přiznat, že bychom je chtěli. Jde však o to, aby i tyto věci uvnitř nás vytvořily něco, na co si s úsměvem na tváři vzpomeneme a zalije nás pocit z připomenutí si příjemných, i když už hodně vzdálených okamžiků.
Michal Uma
