Ačkoliv inflace v eurozóně se mírně zvýšila, 5letá inflační očekávání mají klesající tendenci, což nesignalizuje pro ECB žádné zlepšení. Centrální banka primárně monitoruje inflační očekávání, která jsou pro ni důležitějším vodítkem budoucího vývoje než aktuální úroveň cenové hladiny.
Graf: 5letá inflační očekávání v eurozóně:
Negativní úrokové sazby, které postupně zavedly švýcarská, evropská, švédská, dánská a japonská centrální banka mají motivovat komerční banky k poskytování více půjček firmám a domácnostem. Jinak řečeno, centrální banky pokutují komerční banky za to, že nenabízejí přebytečnou likviditu v podobě úvěrů. Negativní úrok lze rovněž interpretovat jako jistou formu daně pro banky.
Negativní úrokové sazby se pro komerční banky stávají problémem. Narušují jejich čisté úrokové marže (rozdíl v úrocích, které banky platí za depozita a přijímají z úvěrů), hlavní zdroj příjmů. S tím souvisí další problém, a to že komerční banky nedokážou tyto náklady přenést dále na klienty. Ti jim přeci nebudou platiti za to, že mohou mít v bance uložené své peníze, stejně jako to požaduje centrální banka od komerčních bank. Klienti by rychle vyprázdnili svá konta, což by byl první krok ke kolapsu bankovního systému.
Ztráty ze záporných sazeb mají negativní vliv na vlastní kapitál bank. Tato měnová politika by je mohla stát 5 až 10 procent ročního zisku. Pokles cen akcií bankovních titulů umazal 1/5 z hodnoty základního kapitálu, neboli více než 264 miliard eur, když evropský bankovní index klesl od začátku roku 2016 o 20 procent.
Od Evropské centrální banky se očekává, že v březnu opět sníží depozitní úrokovou sazbu minimálně o 0,1 procenta. Tato očekávání už nyní reflektuje sazba EONIA, za níž si komerční banky vzájemně poskytují krátkodobé půjčky na mezibankovním trhu. Kdyby ECB snížila depozitní úrokovou sazbu v letošním roce o dalších 20 bazických bodů (0,2 procenta), pak by to pro banky znamenalo pokles zisku o dalších 10 procent.
Graf: Evropský bankovní index:
60 procent depozit u ECB pochází od německých bank. Avšak ty podle všeho nezmění úvěrovou politiku a výrazně nenavýší objem poskytovaných úvěrů, ani když bude ECB pokračovat ve snižování úrokových sazeb, proto podléhají akcie těchto bank nejsilnějšímu prodejnímu tlaku ze strany investorů.
Nicméně evropský bankovní sektor by měl být mnohem odolnější vůči nečekaným nástrahám než na vrcholu evropské bankovní krize v roce 2011. Banky si od té doby prošly několika lety snižováním nákladů, budováním bezpečnějších rozvah a preferují rizikově odmítavé strategie.