BREXIT – Spojené království opouští Evropskou unii 31.1.2020. Co čekat dále?

Termín „Brexit“ se stal poslední dobou velmi často zmiňovaným tématem, který uplynulé dva roky výrazně ovlivňuje vývoj jak na politické, tak ekonomické scéně. Tento článek má posloužit jako shrnutí toho, co se kolem Brexitu zatím událo, a hlavně také to, co po něm bude následovat a jaký vliv to může mít na kapitálový/finanční trh.

Co je to Brexit?

Brexit (z angl. Britain a exit) je zkrácené označení pro proces ukončení členství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „Spojené království“) v Evropské unii.

Jak k Brexitu došlo?

V roce 2015, na základě předvolebního slibu v Davida Camerona (tehdejšího nově zvoleného předsedy vlády a předsedy Konzervativní strany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska) došlo v prosinci k přijetí Zákona o evropském referendu.

David Cameron, který vždy vystupoval jako spíše pro evropský politik, tento zákon vnímal jako způsob, kterým si lze ověřit, že národ Spojeného království je spokojený se současnou podobou EU, a že má zájem se v tomto spolku dále integrovat. Na druhé straně lze toto referendum vnímat jako odpověď proti-evropským (euroskeptickým) politikům (např. UKIP).

Dne 23. června 2016 bylo v celostátním referendu rozhodnuto, že Spojené království má opustit EU. Nutno dodat, že rozhodnutí referenda nebylo zcela jednoznačné: 51,9 % pro možnost „Odejít“ (Leave) a 48,1 % pro „Zůstat“ (Remain). Tato nejednoznačnost se později projevila a stáje projevuje při vytváření podmínek, za který Spojené království opustí Evropskou unii.

Důsledek referenda

Krátce po zveřejnění konečného výsledku referenda David Cameron rezignoval na pozici předsedy vlády. Od té chvíle začíná na britské politické scéně přechodné, poměrně nestabilní, období. V roce 2017 Theresa Mayová, nová předsedkyně Konzervativní strany Spojeného království a nově jmenovaná předsedkyně vlády, která má Spojené království vyvést z EU, vyhlašuje předčasné volby do parlamentu, aby si upevnila své postavení v dolní komoře parlamentu (Houses of Commons).

K upevnění pozice ale nedošlo, právě naopak, lze říct, že předčasné volby spíše přispěly k větší destabilizaci. Zatímco britští konzervativci ztratili 13 křesel, labouristé (opoziční strana) si polepšili o 39 křesel.

Dne 29. března 2017 premiérka Mayová prostřednictvím dopisu adresovaného předsedovi Evropské rady EU – Donaldu Tuskovi – oficiálně zahajuje odchod Spojeného království z EU aktivací článku 50 Lisabonské smlouvy. Tento článek říká, že každá členská země má možnost vystoupit z EU a zároveň stanoví konečné datum, do kdy má členská země vystoupit – 2 roky od aktivace článku. Tímto dopisem Mayová oznámila, že dne 29. března 2019 Spojené království vystoupí z Evropské unie. Úkolem Mayové je ve dvouletém období vyjednat z EU co nejlepší podmínky pro Spojené království, tak aby národní ekonomika utrpěla po vystoupení co nejmenší škody.

Vyjednávání o vystoupení

Pokud chceme vytvořit jakýsi makroekonomický výhled, který nám ukáže, co se stane, až Spojené království opustí EU musíme velmi pozorně sledovat průběh vyjednávání mezi Spojeným královstvím a jejími (obchodními) partnery.

LYNX TIP: Podívejte se na krátký video souhrn podstatných informací o Brexitu

Od aktivace do ledna 2019

Po aktivaci článku 50 začíná premiérka Mayová vyjednávání v Bruselu s lídry a vyjednávacími týmy členských států. Na základě těchto vyjednávání Mayová sestavila svoji dohodu o Brexitu, kterou předložila 15. ledna 2019 ke schválení. Problém této dohody byl, že Theresa Mayová tuto dohodu vyjednala s EU víceméně sama se svou vládou „za zavřenými dveřmi“, aniž by jí podrobně prodiskutovala se členy parlamentu.

Tato skutečnost vedla k tomu, že Mayová 15. ledna utrpěla největší „porážku vládního návrhu“ v historii – 202 hlasů „pro návrh“ a 432 hlasů „proti návrhu“.

Porážka Mayové v parlamentu vedla ke zvýšení nejistoty o ekonomickém osudu Spojeného království a možnost tzv. no-deal brexitu (=situace, kdy Spojené království opustí EU za jakýkoliv podmínek dne 29. března 2019, nehledě na to, zda existuje dohoda o vystoupení nebo ne).

Hlasování o pozměňovacích návrzích 27. února 2019

Ačkoliv právně závazná rozhodnutí v otázkách Brexitu jsou rozhodnutí schválena parlamentem a vládou, v dolní komoře parlamentu se debatují rovněž i pozměňovací návrhy (angl. amendments). Hlasování o pozměňovacích návrzích sice nejsou právně závazné, ale díky nim je možné sledovat náladu v parlamentu čili směr, kterým by se Mayová měla ubírat, pokud chce pro svou dohodu nasbírat potřebný počet hlasů.

V rámci hlasování o pozměňovacích návrzích dne 27. února Labouristická strana Spojeného království (v čele s Jeremy Corbynem) představila v parlamentu svůj alternativní plán pro Brexit, který navrhoval, že Spojené království by setrvalo v celní unii a s tím by si zachovala i většinu obchodních vazeb. Tento návrh byl parlamentem zamítnut v poměru 240-323. Hned po zamítnutí Jeremy Corbyn prohlásil, že labouristická strana podpoří druhé referendum o Brexitu – návrh na uspořádání druhého referenda byl předložen labouristickou stranou dne 14. března, kdy došlo k jeho zmítnutí.

Hlasování 12. března – Návrh Mayové podruhé

Dne 12. března proběhlo v parlamentu hlasování, které se rovněž oficiálně označuje jako tzv. „meaningful vote“, to značí, že toho hlasování už je právně závazné a je uznávané jako „parlamentem schválený výsledek vyjednávání s EU“.

Hlasovalo se znovu o návrhu Theresy Mayové, avšak hlasování dopadlo podle očekávání. Návrh Theresy Mayové byl opět zamítnut. Mimo jiné k tomu došlo i z toho důvodu, že EU odmítla přehodnotit svoje vyjednávací pozice, na druhé straně i ale Mayovou ujistila o dodržení tzv. „Irské pojistky“ – konceptu, který zabrání vytvoření pevné hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem, pokud Spojené království a EU nedojde k vzájemné shodě.

Hlasování 13. března – „Deal“ or „No-deal“?

Cílem hlasování, které v parlamentu proběhlo dne 13. března bylo zjistil, zdali Spojené království chce usilovat o opuštění EU s dohodu nebo bez dohody. Poslanci Spojeného království v hlasování rozhody, že k opuštění EU dojde pouze za přítomnosti dohody s EU a tím tedy vyloučili možnost „no-deal Brexitu“ – tedy alespoň částečně (ze strany Spojeného království) – přesný výsledek hlasování byl 321 proti „no-deal“ a 278 pro „no deal“.

Ekonomická hrozba jménem „No-deal Brexit“

V případě, že by Spojené království opouštělo skutečně EU bez dohody (no-deal) znamenalo by pro podnikatele ve Spojeném království velkou dávku nejistoty – hlavně pro ty velké.

Londýn byl před Brexitem jedním z prvních dvou největších finančních center na světě a v Londýně (nebo ve Spojeném království) mají ústředí i mnohé nadnárodní nefinanční korporace: Shell, Tesco, Unilever, Vodafone, BP a další. V případě prodlužování současného stavu – období nejistoty z budoucnosti – může dojít k tomu, že výše zmíněné korporace se mohou rozhodnout přesunout svá centra do některého ze států Evropské unie.

Příkladem tohoto jednání může být společnosti Unilever (třetí největší společnost ve Spojeném království), která se na podzim roku 2018 snažila přesunout své ústředí do nizozemského Rotterdamu. Toto rozhodnutí bylo ale nakonec akcionáři společnosti zamítnuto. Je nutné poznamenat, že Unilever uvažoval o přesunutí ještě před tím, než byl návrh Mayové zamítnut – čili v období, kdy ekonomická nejistota nebyla tak velká. Podobné chování můžeme očekávat i od další společností, jak finančních, tak nefinančních.

Odsun vedení společností do zahraničí by mělo primární (s velkou pravděpodobností negativní dopad) na HDP Spojeného království, ale na druhou stranu také vliv na společnosti samotné – na jejich akcie. Byť přesunutí společnosti může být pro firmu výhodné, neznamená to automaticky, že vliv na jejich akcie musí být rovněž pozitivní. V případě Brexitu je nutno sledovat hlavně mezinárodní společnosti, ve kterých máme zainvestované své prostředky – během Brexitu mohou vykazovat velkou míru nestability.

Hlasování 14. března – Pokud dohoda, tak kdy?

Na základě předchozích hlasování se parlament sešel i 14. března, kdy se jednal o tom, jakým způsobem by tedy Brexit měl být uskutečněn – prostřednictvím pozměňovacích návrhů (amendments). Bylo předloženo několik scénářů, které představovaly možnosti pro Spojené království (např. druhé referendum), nicméně ze všech návrhů uspěl pouze jeden. Parlament se shodl na tom, že Spojené království zažádá EU o pozdržení data Brexitu.

Z různých zdrojů vyplývá, že Spojené království bude žádat o prodloužení do konce června. Nicméně doba, o kterou bude Brexit skutečně pozdržen, nám bude známa až po tom, co EU a Spojené království dojdou k vzájemné shodě. Na základě této shody poté dojde k oficiálnímu zveřejnění nového (prodlouženého) data.

Podle Jean-Claude Junkera je možné odložit Brexit až o dva roky. Problém by podle něj naopak nastal, pokud by Spojené království usilovalo o několika denní/týdenní odklad, který by jenom prodloužil celkové období nejistoty.

Odložení Brexitu

Premiérce Mayové se podle očekávání nepodařilo sehnat potřebné hlasy v parlamentu pro svoji brexitovou dohodu a další vývoj zůstával nejasný – po tom, co poslanci zamítli všechny možné brexitové alternativy (včetně „no-deal“ Brexitu), tak Mayová neměla moc na výběr a musela jet do Bruselu projednat možné odložení Brexitu.

Po relativně krátkém vyjednávání se britská vláda domluvila s vedením EU na odložení Brexitu na 31. října 2019 s tím, že pokud Britové dojdou ke shodě dříve, tak může být toto datum posunuto na dřívější dobu. Většina analytiků – včetně několika diplomatů z Bruselu – se ale shodují na tom, že toto prodloužení nemusí být nutně poslední, a že bychom mohli očekávat ještě další odklad.

Současné situace na britské politické scéně je velmi roztříštěná a nejednotná. V současné chvíli nejdiskutovanějším (a zároveň nejkontroverznějším) bodem je možnost, že by Británie pro Brexitu zůstala nadále – alespoň dočasně – v celní unii. Názory na setrvání v celní unii se ale různí a shoda, která se zdá býti klíčovou pro Brexit, je v nedohlednu.

Zároveň můžeme pozorovat, že se v politice schyluje k několika možným událostem– odvolání premiérky Mayové, nové volby do parlamentu nebo druhé referendum. Co se týče voleb, tak volby do obecních zastupitelstev, které se v Británii konaly na začátku května do jisté míry ukázaly, v jakém rozpoložení je lid Spojeného království. Největší porážku utrpěli Konzervativci, kteří v celku ztratili 1330 křesel. Naopak velký úspěch zažila pro-evropská Strana liberální demokracie, která si polepšila o 706 křesel.

Celková situace ohledně Brexitu tedy i nadále zůstává velmi nejasná a světové trhy a podniky začínají být každým dnem trochu více nervózní, než byly doposud. Například jedna z britských perliček, hračkářství Hamleys, která byla v Británii založena v roce 1760, byla 10. května 2019 prodána indickému konglomerátu Reliance Industries (RIL:IN), protože se společnost dostala do ztráty. Důvody, které vedly k této ztrátě lze hledat na mnoha místech, ale ten největší důvod je aktuální nálada spotřebitelů, která je vyvolána brexitovou nejistotou.

Červenec 2019: Odchod Mayové, nástup a vláda Borise Johnsona

Theresa Mayová po sérii proher v parlamentu dne 24. května, ve svém velmi emotivním projevu v Downing Street oznámila, že k 7. červnu resignuje na post předsedkyně britských konzervativců a bude prozatímně držet post předsedkyně vlády do doby, než se najde nový předseda. V návaznosti se v relativně rychlé době objevilo několik možných kandidátů, kteří by mohli Mayovou nahradit. Mezi dva nejpravděpodobnější kandidáty patřil bývalý starosta Londýna Boris Johnson a bývalý ministr Jeremy Hunt.

Dne 23. července byl Boris Johnson uznán vítězem voleb Konzervativní strany Spojeného království. Výsledek voleb činil 92.153 hlasů pro Johnsona a pouze 46.656 hlasů pro Hunta.

Dne 24. července Boris Johnson je oficiálně jmenován předsedou vlády královnou Alžbětou II. a nastupuje do úřadu. V Downing street pronáší svůj první projev jako předseda britské vlády.

Hned den na to ráno 25. července v parlamentu jasně říká, že Velká Británie opustí EU dne 31. října „děj se co děj“. Tímto prohlášením výrazně naznačil, že hodlá Británii vyvést z EU bez dohody (no-deal Brexit) bude-li to nutné. Na základě této zásadní zprávy již několik úřadů začalo provádět opatření v případě no-deal brexitu.

Tato opatření byla vyčíslena na 2.1 miliardy liber. Trhy výrazně reagovali na zprávu o no-deal Brexitu. Zvýšení pravděpodobnosti „nejhoršího scénáře“ ještě zvýšilo nejistotu a strach, který panuje jak v EU, tak ve Spojeném království.

Srpen/Září 2019: Odpor parlamentu vůči no-deal Brexitu, královna schválila suspendování parlamentu

V parlamentu je znatelný značný odpor vůči no-deal Brexitu. Johnson pociťuje značné obtíže pronést přes parlament svá opatření. Pro eliminaci těchto obtíží se Johnson odhodlal k velmi zvláštnímu kroku. Dne 28. srpna navštívil královnu a požádal jí, aby „suspendovala“ funkci parlamentu mezi 9. zářím až 14. říjnem.

Královna tuto žádost schválila. Toto nařízení sklidilo silnou kritiku ze všech stran. Na nařízení byla podána ústavní žaloba.

Na základě tohoto velmi nestandardnímu kroku čelí Johnson silnému odporu ze strany poslanců. Skupina opozičních labouristů, a dokonce i několika konzervativců protlačila do sněmovny zákon, který by Johnsonovi zakazoval no-deal Brexit, pakliže dne 19. října nedoručí parlamentu návrh dohody s EU.

V tomto případě by Johnson ještě toho dne musel požádat EU o prodloužení článku 50 – data brexitu. Prodloužení by pak na základě toho zákona mělo být ustanoveno na 31. ledna 2020. Po úspěšném a velmi promptním legislativním procesu byl tento zákon dne 9. září schválen.

Na základě této nevole se strany parlamentu začal Boris Johnson brojit na předčasné volby, které by mu teoreticky umožnily lepší kooperaci s parlamentem – v případě vítězství. Jak ale už víme z minulosti, tak Mayová měla obdobný tah, který měl za následek oslabení její vlastní strany v parlamentu.

Dne 24. září Ústavní soud uznal Johnsonovo nařízení protiústavním zneužitím moci a parlament se znovu může sejít. Předseda House of Commons toto rozhodnutí přijat a hned na další den svolal schůzi parlamentu. Johnson se proti tomuto rozhodní ohradil.

Říjen 2019: Vítězná prohra Borise Johnsona

Britskému premiérovi se podařilo na poslední chvíli, 17. října 2019, dojednat „novou“ dohodu o vystoupení z EU. Tuto dohodu bylo ještě nutné odsouhlasit v obou parlamentech, jak v britském, tak v evropském. Zpráva o nové dohodě zaplavila trhy optimismem. Tento optimismus vydržel však jen několik okamžiků – strana DUP krátce na zprávu o dohodě oznámila, že dohodu nepodpoří a Labouristé oznámili, že podpoří referendum o dohodě.

Přesto, ještě v tento moment, bylo možné dohodu zpracovat do 31. října a tím by se Johnsonovi podařilo splnit svůj základní slib „31. října za každou cenu“. To však bylo možné až do doby, kdy poslanci odsouhlasili tzv. Letwinům dodatek – tento dodatek počítá s pozdržením schválení brexitové dohody do doby, dokud nebude zapracována potřebná legislativa. Tento návrh má za úkol nepřímo zabránit tvrdému brexitu (no-deal) a v podstatě nutí premiéra požádat EU o odklad.

Johnson se ohradil vůči odkladu Brexitu a oznámil další prodloužení za nesmysl. Nicméně, navzdory jeho osobnímu přesvědčení, přechozí legislativa hovoří jasně. Johnson tedy v neděli 19. října 2019 píše dopis EU, ve kterém žádá o odklad Brexitu na 31. leden 2020.

Tento dopis byl ve formálním souladu s předchozí schválenou legislativou, nicméně Johnson, jako projev svého osobního nesouhlasu, v závěru tento dopis nepodepsal.

Paralelně na formální dopis odeslal Johnson ještě jeden osobní dopis Donaldu Tuskovi, ve kterém otevřeně vyjádřil svůj nesouhlas s prodloužením. Prodloužení bylo ze strany EU nakonec uznáno a Brexit tím byl odsunut na 31. ledna 2020.

Listopad/Prosinec 2019: Husarský kousek Borise Johnsona

Premiér Boris Johnson po utrpění relativní porážky v parlamentu a nesplnění svého slibu „31. října za každou cenu“ se rozhodl pro známý trik, o který už se snažila premiérka Theresa Mayová – předčasné volby na posílení moci konzervativců.

Princip tohoto manévru je prostý – dostat přes (zpravidla předčasné) volby parlamentní/ústavní většinu a tím tak umožnit premiérovu vládnoucí stranu lehčeji schvalovat návrhy zákonů. Problém je, že tento známy koncept v podání bývalé premiérky Mayové přišel se zcela opačným výsledkem – celkového oslabení konzervativců a posílení opozice.

Boris Johnson měl volby naplánové na 12. prosince 2019 a jediný program Borise Johnsona byl „Get Brexit Done (Provést Brexit)“. Britská veřejnost Borise Johnsona pravděpodobně vnímala jako více schopného lídra, v porovnání s Theresou Mayovou, a konzervativci v předčasných volbách obdrželi největší počet parlamentních křesel od roku 1987 (tj. od vlády Margaret Thatcher).

Konzervativci obdrželi 365 křesel, čímž si polepšili o 49 mandátů. Jejich největší oponent – Labouristická strana obdržela pouze 202 křesel, čímž ztratila neuvěřitelných 60 mandátů.

Vzhledem k tomu, že většinu v britském parlamentu tvoří 321 poslanců, tak Boris Johnson získal ještě o 44 křesel více, než potřeboval.

Leden 2020: Rychlý průběh událostí po vyhraných volbách

Po triumfálním vítězství měl Johnson v podstatě plnou podporu parlamentu a mohl si teoreticky schválit cokoliv, co bude v souladu s jeho brexitovou politikou.

Tento bezproblémový set-up umožnil Johnsonovi, aby v průběhu ledna nechal parlament schválit svůj zákon o Brexitu. Zákon prošel z Houses of Commons a dostal se do Houses of Lords. Lordi navrhli několik (pět) velice podnětných dodatků, ale tyto dodatky byly všechny později zamítnuty Houses of Commons. Zákon o Brexitu dne 23. ledna schválila a posvětila královna.

Dne 24. ledna poté Johnson a Leyenová spolu s dalšími představiteli EU podepsali finální dohodu s EU a Brexit tím byl definitivně stanoven na 31. ledna 2020.

Jak bude Británie vypadat po 31. lednu 2020?

Británie se po 31. lednu až tak výrazně nezmění, protože od tohoto dne začíná tzv. transition period, během kterého si má Spojené království vyjednat obchodní dohodu s EU. V průběhu tohoto období se rovněž budou připravovat různé vnitrostátní mechanismy (např. ohledně přechodného pobytu na území Spojeného království pro občany Evropské unie atp.).

Toto období by mělo trvat až do 30. června 2020, ale očekává se, že se požádá o prodloužení na 31. prosince 2020. Pokud po ukončení tohoto přechodného stavu Spojené království vyjedná obchodní dohodu s EU, tak toto nové partnerství započne a pokud se tak nestane, tak Británie opustí EU definitivně bez obchodní dohody a bude pravděpodobně muset vyjednávat s každým členským státem zvlášť a řídit se pravidly WTO (Světové obchodní organizace).

Co naznačují poslední události?

Upevnění pozice Borise Johnsona a nastavení přesného kurzu Brexitu logicky vedlo ke snížení nejistoty ohledně dalšího vývoje Spojeného království. Tento jev by se mohl pozitivně projevit na zmiňovaném odlivu kapitálu do zemí EU, protože možný vztah např. právě ve finančním odvětví je na obzoru. Trhy a obecně ekonomika by mohla už přestat být zvýšeně citlivá a nabýt nějakého trendu v dlouhodobé perspektivě.

Samozřejmě vše záleží na obchodní dohodě, která vznikne mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií. Poslední slova od britského ministra financí v rozhovoru pro Financial Times sice nebyla moc povzbudivá, když vzkázal ať firmy nečekají blízké vazby na EU, ale do obchodní dohody je ještě daleko a není zatím zcela jisté, jak bude vypadat.