Parkinsonův zákon říká - dle deníku Economist z roku 1955 - že: Každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni k dispozici času.
To mohu jenom potvrdit. Někdy okolo let 2007 – 2009 jsem obchodoval vpravdě intradenně. Mým grafem byl EURUSD a časovým rámcem, na který jsem upínal svoji pozornost, byl minutový graf. Tenkrát jsem byl velmi netrpělivý a minutový graf mi vyhovoval. A mohl mi vyhovovat. Měl jsem na něj spoustu času. Pracoval jsem pro fx brokera a mou úlohou bylo řídit dobře oddělení pro forex. Už tenkrát se mi zdálo, že dobrý šéf by měl jít hlavně příkladem – být autoritou a přitom dávat volnost ostatním v jejich práci. To jsem také dělal. Obchodoval jsem a zasahoval jsem jenom, když to bylo opravdu nutné. Protože jsem si vždycky vybíral ty nejlepší lidi, měl jsem spoustu času na obchodování. Mohl jsem se hluboce učit, tvořit zajímavé výkony, zůstat přirozenou autoritou a ovlivňovat pozitivně dění v celé firmě i ve mně. Byla to úžasná léta. Tolik jsem toho objevil. Měl jsem k dispozici tolik kvalitního času. Má práce trvala dlouho a dlouho. A Parkinson to viděl.
V roce 2010 jsem si uvědomil, že chci začít konečně něco předávat. Tenkrát byly webináře v ČR ještě v plenkách a já – inspirován ze zahraničí – jsem se rozhodl, že je budu dělat. A od té doby mi to zůstalo až dodnes (smích). Jakmile začnete vyučovat, buďte si jisti, že váš čas se scvrkne. Tedy – pokud to myslíte vážně. Potkáte lidi, kteří chtějí dělat to, co vy, a vy víte, že se o ně chcete dobře starat, protože jste dobře vypěstovaní a ve vašem srdci plane zuřivý oheň a také plameny velké zodpovědnosti. Váš čas se začne umenšovat. Přejdete na M5 a rozšíříte své pole forexové působnosti na dva trhy. V mém případě EURUSD a GPBUSD. Trh si mě žádá a mě zbyde méně času. Avšak M5 zvládám. Má nátura je zde spokojena. A každý den – v nestřeženém okamžiku - na vteřinu pomyslí na H1 grafy a pocítí nechuť, odpor a nezájem. Říká si: ne, na to ani nemysli, to určitě nikdy nebudeš dělat!
Čas je vzácná komodita. Zjistil jsem to někde mezi léty 2011 – 2013. V tu dobu se firmě dařilo a jak to tak bývá, když se firmě daří a mraveneček pracuje pilně, naplno a bez keců a miluje to, ten šéf nahoře začne přemýšlet o tom, jak to udělat, aby ten mraveneček pracoval ještě lépe. A tak povolá švába. Ten šváb začne pořádat důležité meetingy o ničem a večer v baru sjíždí lajnu, aby měl na další nesmyslný den – jak sám ve svém srdci tuší – energii a drive, protože – jak sám ví – je tam jenom na rok, aby se napakoval manažerským platem a možnostmi jak posilovat svoje prohnilé ego. A tento šváb si najme cikádu, ploštici, prsatici a jepici, aby dal dohromady strašný gang, který nic nedělá, ale dělá, že něco dělá, a všichni společně se měli dobře a žili z toho, co vyprodukuje nebohý mraveneček. Můj čas se tím zase zcvrknul. Kick-off meeting, Product meeting, Board meeting, Meeting of Representatives, Briefing meeting, Meeting o tom jaký byl minulý meeting, Chlast meeting (večírek) – fuck off the meeting! Přešel jsem na M30. Musel jsem. Nechtěl jsem. Ale kupodivu to nebylo nic, co by horšilo mé výsledky. Nic se nezměnilo. Firma šla od desíti k pěti. Moje výsledky se nezměnily.
V roce 2014 se situace hodně zkomplikovala. Všechna nasáčkovaná zvířátka, která toho dohromady moc neuměla se totálně přemnožila, mě a některé mé kolegy nechávalo po dobu tohoto roku v němém nevěřícném úžasu. Vždycky jsem byl výborný prognostik a věděl jsem, že tyto umělé a vratké rádoby svrchní vrstvy zmizí stejně jako pára nad hrncem. Vždycky jsem měl pravdu. Někdy jsem byl na měsíc přesný. Nezapojoval jsem do toho můj nervový systém. Nebyla to moje firma. A protože jsem se cítil být dobrým prognostikem v životě i na trhu, prognózoval jsem si i to, že v takovém korporátním bezduchém a povrchním blázinci už nebudu chtít být dlouho a půjdu ven. Jednoduše ven. Na vzduch. Někam, kde to ještě trochu zavání normálním životem a normálními vztahy a principy. Na volnou nohu. Na svobodu. Obchodovat. Free. No bullshit. Happy.
V roce 2015 se mi to podařilo. Bože, ten pocit vám nedokážu popsat (smích). Odmítl jsem dvojnásobný plat, naštval jsem všechny šváby a další přidružené volavky (a jak jsem se dozvěděl, ty to nervově neunesli a začali o mě prohlašovat, že mě sami vyhodili, což je pro mě velmi nepochopitelné, po tom všem, co jsem ze sebe vydal napříč uvidění toho marastu, který v korporacích zhoubně narůstá). A koukal se na to i Parkinson. Já jsem se totiž rozhodl, že to pojmu konečně jinak: nebudu pracovat pro peníze, ale peníze budou pracovat pro mě. Jednoduše dám analýze a rozhodování ještě méně času, ale o to efektivněji a kvalitněji se budu na grafu rozhodovat. D1 z makropohledu a H1 z „mikro“ pohledu, to byl můj nový cíl. A kupodivu: opět se nic zásadního nestalo. Jenom to, že jsem si vytvořil spoustu času na další aktivity. Na lidi okolo sebe. Na tradery. Na ty, kteří TO chtějí taky.
V roce 2015, 2016 a 2017 pracuji samostatně. Lidé, je to nádherné! Definoval jsem si, že se budu pohybovat na H1 grafech, přičemž se budu rozhodovat o směru na D1 (příp. W1 a H4) grafech. To znamená, že se rozhoduji jenom pár minut denně. Zbytek času investuji do veškerých aktivit směřujících směrem k vám, ke všem lidem, kteří sami bloudí ve švábím závodu, zakouší tak moc nesmyslné věci ve svém životě, a chtějí se učit na emigranta ke svobodě.
Každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni k dispozici času. Vidíte to? Král minutového grafu se v rámci všech možných okolností přemístil na H1 (a D1) graf. Nemusel jsem. Mohl jsem se vrátit dolů na M1. Nebo M5. Ale já to nechtěl. Pro mě forex už dávno není jenom jedna strana. Starám se o příliš mnoho lidí na to, abych si to mohl dovolit. A já si to vybral. Protože miluji všechny ty příběhy, které se mým přičinění vytváří a jsou pozitivní.
Trápíte se v intraday nebo si rádi stěžujete svému okolí, že nemáte moc času na trading? Prosím, vezměte na vědomí, že je to jenom iluze, protože kdybyste teď vzkřísili starého pána Parkinsona, on by vám jistě vřele, odborně a akademicky vysvětlil, jak že to s tím časem versus prací vlastně je.
Příště bychom se mohli věnovat tomu druhému pánovi Parkinsonovi. Ale nebudu to dělat, neboť si umím představit, kolik lidí v rádoby významných funkcích se v tom mohlo najít (smích).
Přeji vám úspěšné obchody, zůstaňte nohama na zemi a přemýšlejte o čase, který vážně musíte tradingu dát.