Vítězem měnových válek je pak ten, kdo dokáže svou měnovou politiku uvolnit více než ostatní (skrze QE, LTRO, intervence, atd.) a při slabší měně nalákat zahraniční poptávku. Jak jsou na tom jednotlivé státy s monetárními zbraněmi dnes?
KAPITULACE
Ničím jiným než kapitulací nelze nazvat krok švýcarské národní banky, která přestala intervenovat v neprospěch franku. Domácí měna v reakci posílila o 15-20 % a udržuje si paritu s eurem. Švýcarsko tak čeká období hluboké deflace umocněné poklesem cen ropy a problémy exportně založených podniků. Fundamentálně je švýcarský frank oceněný relativně správně, všechny výkyvy ve vnímání rizika jej ale kvůli jeho statutu bezpečného přístavu silně zasáhnou.
NEZÁJEM
Žádnou velkou chuť účastnit se měnových válek nedává najevo americká centrální banka (Fed), která spíše vyhlíží postupné utahování měnové politiky. Kurz amerického dolaru tak pozvolna stoupá a vůči koši měn se již dostal na sedmiletá maxima. Politika Fedu je přesně v kontrastu s rokem 2011, kdy probíhalo druhé kolo amerického QE, zatímco v Evropě se zvyšovaly úrokové sazby. Tehdy USD atakoval dlouholetá minima.
Vývoj dolarového indexu za posledních 5 let:
ČÍNSKÁ CESTA
Společně s Fedem se na rostoucí vlně veze i čínský jüan, který je de facto připnutý svým kurzem k dolaru. Ani v případě Číny nevidíme velký důraz na oslabení vlastní měny i přes deflační tlaky, které se budou v rámci Asie aktivovat. Čína tak evidentně chce podpořit domácí poptávku nižšími spotřebitelskými cenami, co je v rámci nastolení globální ekonomické rovnováhy chvályhodné, protože doposud Čína především vyvážela a starala se o svou cenovou konkurenceschopnost.
BRITÁNIE STOJÍ STRANOU
V rámci Evropy se kvůli svému nezájmu dostala mezi „poražené“ britská libra. Absence jakéhokoliv zapojení Bank of England v měnových válkách vedla k prudkému posílení libry vůči měnám hlavních britských obchodních partnerů z Evropy. Vzhledem ke zpomalování britské ekonomiky i místního realitního trhu se dá čekat alespoň slovní uvolnění měnové politiky od představitelů Bank of England.
VÍTĚZOVÉ
Vítězů měnových válek je na začátku roku 2015 až překvapivě hodně. Euru i japonskému jenu se podařilo prudce oslabit měnu skrze zavedení kvantitativního uvolňování (QE). Komoditní měny, jako jsou kanadský (CAD), australský (AUD) a novozélandský dolar (NZD), zase poslaly vůči americkému dolaru o desítky procent níže ceny komodit, které tyto země vyvážejí. I evropské měny (mimo GBP), které dokázaly dále oslabit vůči klesajícímu euru, jsou vítězi. Jde především o švédskou (SEK), norskou (NOK) a českou korunu (CZK) i polský zlotý (PLN).
Vývoj měnového páru USD/JPY (denní graf – D1):
HLAVNÍ MOTOR GLOBÁLNÍHO RŮSTU
Dá se proto čekat, že dvě největší ekonomiky světa – USA a Čína – budou díky svým silným měnám poptávat zboží a služby z celého světa a pomáhat tak globálnímu ekonomickému růstu. Zapojení těchto dvou obrů do měnových válek by vedlo k vyostření ekonomicko-obchodních vztahů. Už by zkrátka nebylo vůči komu svou měnu oslabit.
PŘIHLÍŽEJÍCÍ
Měny rozvíjejících se trhů jsou na druhé straně barikády. Kvůli obavám o nedostatek globální likvidity po skončení amerického QE se měny jako turecká lira (TRY), jihoafrický rand (ZAR) či brazilský real (BRL) bojí spíše přílišného oslabení, které by zvýšilo inflaci nad toleranční pásmo finančních trhů. Na trzích emerging markets se drží úrokové sazby vysoko a snahou centrálních bank je co nejméně se zapojovat do jakýchkoliv měnových konfliktů, aby si spekulanti nevybrali právě jejich měnu k prudkým prodejům.
RUSKO NA DRUHÉ STRANĚ BARIKÁDY
Tento přístup se právě nepovedl ruskému rublu (RUB), který finanční trhy rozžvýkaly i přes masové forexové intervence a zvýšení úrokových sazeb. V Rusku se proto aktuálně řeší úplně opačné problémy ve srovnání s vyspělým světem – inflace v Moskvě se totiž rychle dostává do dvouciferných hodnot.
Vývoj měnového páru USD/RUB (denní graf – D1):
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroj: FRED, MT4, Bloomberg
