Poslední dobou si všímáme, že se mezi našimi klienty stále větší oblibě těší středoevropské měny. Koruna, zlotý, ale i maďarský forint prostě táhnou a to i přesto, že jsou v porovnání s hlavními měnovými páry dražší, díky nižší likviditě. Rostoucí obliba těchto měn vede k řadě dotazů. Dva nejčastější se však opakují. Výhled pro tyto měny a faktory, které jednotlivé měny nejvíce ovlivňují. V následujících řádcích se na tyto otázky pokusíme odpovědět.
Jakkoli podivně nám to může znít, středoevropské měny spadají do kategorie vedlejších až „exotických“, a to zejména díky nízkému podílu obchodů na celkovém FX volume. Jen pro zajímavost. Podle posledního reportu Banky pro mezinárodní platby se polský zlotý podílí na celkovém obratu na devizovém trhu z 0,7 %, v případě maďarského zlotého jde o 0,6 % a podíl koruny sahá dokonce na pouhých 0,4 %. Zlotý je 22 nejobchodovanější měna na světě, zatímco koruna je na 26 místě.
Pro tento typ měn platí samozřejmě stejná pravidla jako pro každou jinou měnu, konkrétně její kurz je do značné míry ovlivněn domácí měnovou politikou, která se odvíjí od celé řady makrodat v čele s výsledky CPI (za předpokladu, že CB cíluje pouze inflaci). Na rozdíl od majors jsou však exotické měny mnohem více náchylné k vnějším faktorům, které nejsou schopny ovlivnit. V případě středoevropských měn se jedná zejména o situaci v eurozóně a Spojených státech.
Důsledkem těchto vazeb je skutečnost, že všechny tři měny chtě nechtě sdílejí společný osud. Jako důkaz poslouží graf níže, který zachycuje vývoj středoevropských měn v průběhu finanční krize a letech, které následovaly.
Na obrázku jsou na páru s dolarem polský zlotý (oranžová), maďarský forint (žlutá) a česká koruna (bílá) - tyto barvy budou představovat jednotlivé země i v nadcházejících obrázcích. Pod měnovými páry je pak hodnota amerického indexu S&P 500 vynásobena -1, aby nám grafy hezky korelovaly.
Jak vidno, pokaždé když se americké akcie dostaly pod tlak (na obrázku růst žlutého grafu), zamířily nahoru i měnové kurzy, což značí oslabení středoevropských měn. V obrázku jsou vyznačeny pouze období, kdy S&P 500 korigoval o více než 10 %, tedy finanční krize v roce 2008 a následné větší či menší etapy dluhové krize v Evropě.
Všechny tři měny v tomto období zřetelně slábly. Důvod? Investoři v dobách nejistoty hledali úkryt v bezpečných aktivech, tedy zejména hotovosti, zlatu a kvalitních dluhopisech, díky čemuž poptávka po středoevropských měnách klesla a investoři se jich začali zbavovat.
Otázka: Pokud tuto logiku obrátíme, znamená to, že v dobách klidných, kdy investoři naopak vyhledávají riziko, by dané měny měly zažívat boom a růst jako divé?
Odpověď: V minulosti tomu tak bylo. Dnes je tomu tak ale už jen z části.
Důvodem je změna paradigmatu, kterou jsme si v posledních letech prošli. Před krizí byla střední Evropa dynamickým regionem, který nabízel zajímavý výnos při relativně stabilních úrokových sazbách a nízkém riziku. Dnes si tento region prochází obdobím velmi slabého (až záporného) růstu a co je důležité – při extrémně nízkých a klesajících úrokových sazbách. Region a tamní aktiva již nejsou co bývaly, díky čemuž ani současná stabilizace a trzích nestačí k tomu, aby středoevropské měny výrazněji posilovaly. Světlou stránkou této skutečnosti je to, že přijde-li další krize, nebudou tyto měny tak volatilní, jako v roce 2008 – 2009.
Na obrázku referenční úrokové sazby centrálních bank Česka, Polska a Maďarska:
Co se týče domácích faktorů, podívejte se na následující dva grafy?
Míra inflace:
Růst HDP:
Jak vidno, inflace i dynamika růstu HDP jsou plus mínus podobné a mezi Českem, Polskem a Maďarskem tak není třeba hledat většího rozdílu. Ano, některé zemi se vede o něco líp, jiné zase hůře a ano Maďarsko bylo ještě nedávno na pokraji fiskální krize, ke které se Česko nepřiblížilo ani v nejhorším stádiu finanční krize. Bude-li situace na trzích ale podobně stabilní jako dnes, jsou tyto rozdíly z hlediska globálních kapitálových toků pod rozlišovací schopnost naprosté většiny institucionálních hráčů a velkých fondů. Jakkoli se tak mohou z naší české perspektivy zdát rozdíly významné, při pohledu na první obrázek a vzájemnou korelaci všech tří měn je zřejmé, že na region je nahlíženo jako na jeden kompaktní celek.
Co tedy od středoevropských měn čekat do budoucna? Všechno je samozřejmě podmíněno situací na evropských a amerických finančních trzích. Budou-li Fed, ECB a další velryby podpírat trhy neustálým přívalem čerstvé likvidity, může současná stabilita přetrvávat ještě poměrně dlouhou dobu (nechme teď stranou potenciální katastrofální důsledky v dlouhodobém horizontu). V tomto případě lze očekávat stabilitu také u středoevropských měn. Leckdo by možná očekával i jejich růst. S žádným velkým zpevňováním však zdá se počítat nemůžeme vzhledem k jasné tendenci uvolňovat měnovou politiku, kterou demonstrují Polská a Maďarská centrální banka snižováním úrokových sazeb a ČNB dokonce devizovými intervencemi.
Výraznějších pohybů se tak můžeme dočkat zdá se především v případě návratu nervozity na trhy, která by v důsledku rostoucí averze k riziku vedla k oslabení všech tří měn,a to jak na páru s eurem, tak především k dolaru. Protože však něco takového v dohledné době neočekáváme (díky ochotě Fedu a spol. tisknout), jsme toho názoru, že všechny středoevropské měny zůstanou v relativně úzkém pásmu a budou ideálním nástrojem pro obchodníky, kteří preferují obchodování v bočním trendu.
Jaroslav Brychta, X-Trade Brokers
