Nejvíce byla slyšet pravděpodobně EU, která nabídla USA několik možností jak zliberalizovat vzájemný obchod, nicméně bez výsledného efektu. Ani Kanada nezůstává pozadu, která dokonce připravuje odvetná cla v hodnotě 14 mld. dolarů, což je čtyřikrát více jak plán EU (3 mld. dolarů). V případě Kanady se však není čemu divit, pojďme se společně podívat na samotná čísla ohledně obchodu ocele a hliníku a proč by se některé země měly bát více či méně. Donald Trump si od zavedení cel slibuje nastartování ocelářského průmyslu a růst pracovních pozic. Nezaměstnanost v USA je však na 3,8% a dokonce předbíhá predikce FEDu, utahující se trh práce se tedy nezdá být hlavním problémem. Donald Trump argumentuje tím, že se jedná v podstatě o ochranná opatření a zájmy vládní bezpečnosti. Pokud se však jedná o ochranná cla, ty mohou být podle pravidel WTO uvalena na dovoz určitého produktu v případě, že jeho výrobcům v dané zemi hrozí vážná újma v důsledku náhlého nárůstu importu. Ve Spojených státech však podle kritiků amerických cel na ocel a hliník žádná taková hrozba neexistuje.
Spojené státy jsou největším dovozce ocele na světě. Mezi lety 2009 – 2017 vzrostl import ocele do USA o 139%. Nejvíc ocele dováží z Kanady, Brazílie a Jižní Koreje. Obchodní deficit s ocelí se rozšířil v USA o 327%. Největším producentem ocele na světě je však Čína, ta nicméně nyní vyjednává s USA jinou obchodní dohodu a tak zveřejnila protiopatření na americké výrobky v hodnotě lehce překračující 2 mld. dolarů. Konec konců čínská produkce ocele nepatří mezi nejkvalitnější a její dovoz činí pouze 2% celkového dovozu do USA. Druhým největším producentem je EU se 177 miliony tun ročně a pokrývá přibližně 11% světové produkce. Nejvýrazněji se na exportu EU do USA podílí Německo a to 4% celkového dovozu USA, to je dvakrát více jak Čína a zavedená cla by mohla výrazně ovlivnit tamní ocelářský průmysl, ačkoliv se jedná pouze o 5% celkového vývozu Německa. Na druhou stranu EU dováží z USA pouze 250 000 tun ocele z celkového počtu 40 mil. tun ročně, to je méně jak 1%. Koho však cla zasáhnou nejznatelněji je Kanada. Ta je sice až 19tá co se týče objemu vývozu ocele, nicméně na dovozu do USA se podílí 17%, což představuje pro Kanadu 90% celkového vývozu.
Pro Kanadu se nezlepší situace ani ohledně vývozu hliníku, který pokrývá 56% celkového dovozu do USA. Pro Kanadu tvoří americký trh 85% jejich celkového exportu. Jako druhý největší dovozce hliníku je Rusko, to však pokrývá pouze 8% celkového dovozu. Pro Rusko se jednalo o vývozy v hodnotě 1,8 mld. dolarů a USA tedy představují pro trh s hliníkem klíčový trh. Na třetím místě jsou Spojené arabské emiráty se 7% a Čína s 6%. Spojené státy stejně jako u obchodu s ocelí mají záporný čistý vývoz hliníku a to 9,8 mld. dolarů, od roku 2013 vzrostl o 87,5%. Pokud se bavíme o americkém vývozu hliníku, tak ten pokrývá pouze 2,1% celkového světové exportu v hodnotě 1,16 mld. dolarů.
Pokud se podíváme do ČR a jak by cla ovlivnila místní importy, tak by podle ministerstva průmyslu a obchodu americká cla ovlivnila vývoz za zhruba 4,2 mld. korun. Produkce z ČR však nepředstavuje vysoké procento vývozu ocelářských výroků, nicméně pro některé výroky je americký trh významný. Například pažnice pro těžební sektor tvoří až 70% celkové produkce z ČR. Problém by také mohl nastat při odklonu čínské produkce do Evropy a tím pádem větší konkurence, jelikož čínská ocel je výrazně levnější, ale také méně kvalitní.
Autor: Štěpán Hájek, Bossa
Tento článek má pouze informativní a edukativní charakter. V žádném případě neslouží jako investiční či obchodní doporučení.
