V předchozím vzdělávacím článku jsme si popisovali sociální experiment, ve kterém byla umístěna jednokorunová mince na viditelném místě, kde si ji mohli lidé kdykoliv vzít. I přes to, že měli „peníze na dosah ruky“, se nikdo z nich se neodhodlal a korunu si nevzal. Ba co víc, nikdo si jí ani nevšiml. Rozbor tohoto experimentu s následnými rozhovory si můžete přečíst ZDE.
V dnešním článku budeme v tématu pozornosti pokračovat, ale rozvineme jej do praktické podoby, která si v tradingu jistě najde své uplatnění. Budeme se totiž věnovat pozornosti obyčejného retail tradera a tomu, jakým způsobem mohou „velké instituce“ předpovídat jeho obchodní chování.
Na finančních trzích platí jedno zásadní pravidlo: „když chcete nakupovat, musí někdo chtít prodávat“. V duchu tohoto pravidla je dobré si uvědomit pohled velkých institucí, které potřebují vložit své obchodní příkazy na finanční instrument o velikosti tisíců lotů. (Největší příkaz jsem viděl na USD/CAD, respektive futures kontrakt 6C při vyhlašování fundamentální zprávy. Jednalo se o 3.500 lotů.)
Aby mohly být takto velké kontrakty do trhu vloženy, musí jim existovat protistrana. Když chce velká instituce nakoupit 3.500 lotů, musí jí někdo 3.500 prodat. To znamená, že se do obchodu zapojí jiná instituce nebo je celkový objem rozložen do velkého množství menších objednávek. Například 3.500 lotů lze rozdělit do 35.000 obchodních příkazů po 0,1 lotu. A tady hraje svou roli retail trader, respektive velké množství detail traderů, kteří svými obchodními příkazy poskytnou likviditu velkým institucím.
Nyní jistě všichni chápou, že drobným obchodníkům bylo umožněno vstoupit na burzu krapet z jiného důvodu, než jen z dobré vůle. 
Aby velká instituce mohla odebrat likviditu od malých obchodníků, musí nalézt takové cenové úrovně, kde se nachází velké množství retail obchodních příkazů. To jsou tzv. likvidní úrovně, lidově řečeno S/R zóny, na kterých velké instituce mohou vstupovat do svých obchodních pozic.
Nyní jsme si ujasnili pojmy a ukázali si trochu zákulisí vypořádávání obchodních příkazů. Nyní se opět vraťme k našemu tématu pozornosti a přejděme k praktickému využití.
„Velcí“ vám vidí do hlavy
Zásadní rozdíl mezi retail obchodníkem a institucí je v tom, že retail nemá možnost pohnout s cenou instrumentu kvůli svým malým finančním prostředkům.
Díky této možnosti mohou instituce „zlepšovat“ svou vstupní cenu a pohnout trhem do likvidních oblastí, kde se nacházejí stop-lossy (SL) retail obchodníků, a tím tak získat dostatečnou likviditu pro své obchodování.
Nyní si představíme jednu z nejznámějších technických formací, která je začátečníkům vštěpována od počátku jejich obchodní kariéry jako „jedna z nejoblíbenějších“, a to je pin-bar.
Pin-bar
Tato obratová formace spadající do obchodní techniky Price Action je jednou z nejznámějších a také nejčastěji obchodovaných technických formací vůbec. Naprostá většina začínajících obchodníků se s touto svíčkou setká jako první, ovšem k jejich škodě. Ne nadarmo se tato formace vyučuje. Je totiž potřeba vytvořit likviditu pro velké hráče (ironie).
Popis obchodování pin-baru pro retail tradery je následující:
Po vykreslení formace pin-bar (dlouhý knot a krátké tělo svíčky) se umístí limitní čekající příkaz nad high pin-baru a stop-loss se umístí pod low pin-baru. (nebo opačně v případě short spekulace). Poté se čeká, až trh aktivuje limitní příkaz s tím, že výstup z obchodu je buď na nejbližší S/R zóně nebo na SL.
Od retail traderů se očekává, že udělají přesně toto, když spatří na grafu tuto technickou formaci.
Jenže!
Kdybychom měli pomocí pin-baru identifikovat likvidní zónu, tedy takové cenové pásmo, kde se nachází dostatek likvidity pro umístění velkých objednávek, kde by se nacházelo?
Přeci v oblasti, kam tradeři umístí své stop-lossy, tedy pod low (v případě long spekulace) nebo nad high (v případě short spekulace) pin-baru!
Pin-bar zobchodovaný optikou „velkých hráčů“ by měl tedy vypadat takto:
Pokud tedy chcete svůj trading posunout na úroveň myšlení institucionálních obchodníků, je potřeba se na trh dívat jejich optikou a vyhledávat takové cenové zóny, kde je dostatek likvidity pro umístění velkých objednávek (respektive tam, kam dávají retail tradeři své stop-lossy).
Závěr
Jedna formace a dva naprosto odlišné způsoby obchodování. Krásné na tom je to, že každý má svobodnou možnost volby a může si tedy vybrat obchodní přístup jaký chce. Otázkou ale stále zůstává, zda pozornost věnuje systému určenému pro „masu“ nebo zda se naučí přemýšlet jako Market Maker a bude analyzovat finanční trhy jejich optikou.
Děkuji za přečtení a přeji mnoho ziskových obchodů.
Martin Klass
