Lze změnit to, že za chyby jednotlivců platí celá společnost? Aneb, jak potrestat Českou národní banku?

„Inflace se nedá řídit.... „ - Tento Váš argument neguje myšlenku centrálního bankovnictví v oblasti monetární politiky. Většina centrálních bank vyspělého světa má za svůj mandát cílování inflace (i ČNB, jak jsem napsal v článku).

„Inflace je jistě i po celém světě“ - Než napíšete do veřejného prostoru, že je něco jisté, doporučil bych Vám v zájmu Vaší vlastní kredibility si nejdříve ověřit fakta.

Např. Inflace v zemích, které jsou silně navázány na eurozónu (stejně jako ČR. I když strukturálně jsou to od ČR ekonomiky odlišné) byla inflace poměrně nízká.

Švýcarsko za únor 2,2% (https://tradingeconomics.com/switzerland/inflation-cpi) Norsko za únor 3,7% (https://tradingeconomics.com/norway/inflation-cpi).

To jsou diametrálně jiná čísla od ČR. Tato nízká čísla také zčásti negují Váš argument „Inflace se nedá řídit.... „.

No nedá dá.... dá se bojovat zvýšením úrokových sazeb což se děje.

Norsko ani Švýcarsko nejsou v EU ... bych řekl, že to bude mít nějakou souvislost. Norsko má třeba ropu, tam je peněz dost.

Zdravím, nejdříve bych Vás rád upozornil, abyste si v tomto textu nejdříve opravil některé Vaše chyby/překlepy (viz např. cituji: „A poslední údaj za únor 2020 ve výši 11,1%“) dříve než jej odešlete prezidentským kandidátům, protože jinak by to naprosto negovalo Vaší snahu o absolutně precizní společnost. Zároveň bych Vám doporučil výrazně text zestručnit a zbavit se té rádoby kvalifikované omáčky, protože sdělení, o které Vám (IMHO) jde, by se dalo shrnout do jediné věty: „Nejsem spokojen s mírou osobní zodpovědnosti členů bankovní rady ČNB ve věci dosahování inflačního cíle.“ Chápu, že k této větě je třeba přidat nějakou omáčku včetně nějaké tabulky (lépe grafu), ale je třeba si dát pozor, aby rozsah té omáčky adresáta neunudil k smrti.

Kromě výše uvedených technických marginálií, bych Vám doporučil popřemýšlet, zdali již není chybné základní paradigma. Jste si jistý, že ekonomii můžeme zařadit mezi skutečné vědní obory, ve kterých platí přesné zákony (jako např. v matematice, fyzice, chemii…)? Nebo se ekonomie spíše přibližuje k různým sociálním „vědám“ a vírám, kde mohou současně platit dvě (nebo i více) naprosto protichůdné teze? Já osobně se mnohem více přikláním k té druhé variantě, a pak nemohu jinak než se usmívat nad snahou predikovat něco, co nikdo neumí ani pořádně popsat. Ano, máte pravdu, Ti, kteří se dali na takový úkol najmout, a jsou za plnění této utopie dobře placeni, by měli nést osobní zodpovědnost za to, když je štěstí opustí. Když jste již zmínil Daniela Kahnemana, tak byste měl vědět, že jeden z častých kognitivních klamů je zaměňování štěstí za kvalifikaci. Více věříme tomu, že když se něco povede, že to bylo díky naší schopnosti a podceňujeme roli štěstí. Pokud se ovšem něco nepovede, tak máme tendenci vinu svalovat na smůlu (opak štěstí). Kromě Kahnemana o tom píše i Nassim Nicholas Taleb a ten dokonce věnoval celou jednu knihu problému osobní zodpovědnosti (Skin in the game). Myslím, že jste také opomenul, že cílování inflace není jediný úkol národních bank. Národní banky se mimo jiné snaží udržet měnový kurz v určitém rozpětí. Bohužel již jen tyto dva úkoly občas mohou vyžadovat naprosto protichůdné přístupy. Takže je možné, že ČNB mohla lépe pracovat s inflací, ale mohlo jí to dostat do možná ještě větších problémů s kurzem koruny. Ona deklarovaná politická nezávislost bankovní rady má také své meze a nepřímo část zodpovědnosti nesou i politici. Z toho všeho mi vyplývá, že bankovní rada v jiném složení by možná odvedla lepší práci (měla by více štěstí) a jiná bankovní rada mohla dosáhnout ještě horšího výsledku (měla by větší smůlu). Osobně si myslím, že ekonomické predikce a predikční modely jsou stále na úrovni: „Nebude-li pršet nezmoknem“, viz neustálá snaha predikovat ekonomické cykly, kde základem je predikovat co nejčastěji, protože další kognitivní klam nám zaručí to, že těch tisíc mylných predikcí bude přebito jedinou „správnou“ predikcí.

Přeji Vám, abyste z Vašeho snažení měl dobrý pocit, protože nic jiného nejspíš nezískáte.

Za upozornění na překlep nemáte zač. Jiného překlepu jsem si nevšiml, ale nemohu potvrdit, že tam již žádný není.

Pokud jsem psal o chybách ve Vašem textu, tak jsem měl na mysli trochu něco jiného. I když připouštím, že to, co mohu já považovat za chybu, Vy za chybu nepovažujete. Já si osobně myslím, že je chybná Vaše premisa, že jediný úkol ČNB je cílování inflace. Pokud bychom připustili, že těch úkolů má ČNB více (viz to, co jsem již naznačil v předchozí odpovědi plus další úkoly), tak se dostáváme do netriviálního (nelineárního) vyhodnocování práce ČNB, a v takovém případě bude hodnocení na základě jediného parametru (ve Vašem případě inflace) obtížné nebo spíše nemožné.

S výše uvedeným souvisí i podle mě chybná analogie s tradingem. Myslím si, že je chybou se takovou analogií v článku zabývat. Trading se dá lépe vyhodnocovat lineárně. Čím víc v tradingu vydělám, tím jsem úspěšnější trader. I když ani zde to není tak jednoduché, protože asi těžko budeme považovat za úspěšnějšího tradera toho, který sice zhodnotil svůj kapitál o 50% více než jiný trader, ale zároveň se při tom zhroutil psychicky.

Myslím, že jste trochu nešťastně míchal jablka s hruškami v odstavci „Jak je to s odpovědností individuálního tradera / investora“. Naznačujete, že individuální trader a správce cizího kapitálu, jako jste Vy, jsou si z pohledu odpovědnosti v podstatě rovni. V dalším odstavci pak doslova píšete: „Institucionální trader totiž těží ze zisků, ale jen omezeně se účastní rizik. Individuální trader těží ze zisků, ale je v plné míře trestán riziky.“ Ta druhá věta skutečně platí pro individuálního tradera, ale neplatí pro správce kapitálu jako jste Vy. Vy sice podstupujete riziko odlivu investorů, ale nepodstupujete (na rozdíl od individuálního tradera) to nejzásadnější riziko ztráty kapitálu. Když jsem se díval na stránky Vašeho fondu, tak je od Vás sice chvályhodné, že za správu účtujete pravidelně jen performance fee založené na metodě High watermark, ale tak nějak nezdůrazňujete, že tam ještě máte vstupní poplatek. Zároveň na Vašich stránkách deklarujete cíl zhodnocení 5%-10% p.a., ale tohoto zhodnocení nedosahujete. Pokud bychom chtěli použít Váš návrh na potrestání bankovní rady a použít stejný princip na Vaše zhodnocování, tak byste vlastně neměl požadovat od investorů žádnou odměnu. Medián Vašeho ročního zhodnocení je momentálně (ke konci minulého roku, letošní ztrátový kvartál Vám tam nepočítám) 4.12%p.a., takže se do cílového pásma 5%-10% nedostáváte a navíc to momentálně vypadá, že se situace rok od roku horší (viz graf níže). Co je příčinou zhoršující se výkonosti nevím, ale na základě strohých informací z Vašeho webu a částečné znalosti Vašich názorů z našich předchozích diskuzí mám určité podezření, ale to je celkem jiné téma.

S mými postřehy naložte, jak uznáte za vhodné. Já Vám v každém případě přeji, aby se Vám vše v životě dařilo. A pokud byste hledal téma pro další článek, tak bych se přimlouval za náhled do fungování investičního fondu. Jaké trhy a produkty využíváte (Spot, CFD, Futures, Opce…), jakou platformu využíváte, jaká jsou specifika obchodování s vyššími částkami (plnění, skluzy…), jaké jsou časové horizonty Vašich obchodů, jaké procento kapitálu je obvykle blokováno v obchodech, jak to máte s pákou, s jakou frekvencí vypočítáváte poplatky investorům (měsíčně, kvartálně, ročně) atd.

Nezlobte se, že se do toho pletu, já bych si třeba přál inflaci pod inflačním cílem - myslím že se tomu říká deflace....

V praxi by to znamenalo, že by se ceny snižovaly.

Myslím, že se shodneme v naprosté většině témat (nejen ohledně inflace). Pro mě osobně není tak zajímavé diskutovat s kýmkoli o tom, v čem se s ním shodnu, jako o tom, v čem se s dotyčným neshodnu. Možná to dělám dost nešikovně, protože to dost často partner bere jako osobní útok. Takže pokud bych měl odpovědět na Vaší otázku, tak ano, i já bych byl rád, kdyby ČNB dělala svojí monetární politiku tak dobře, že by přispívala ke stabilitě, tzn. že by se i inflace pohybovala v nějakém těsném koridoru od vytyčeného cíle. Takže v tom se docela shodneme, i když každý z nás to má asi trochu jinde na žebříčku priorit. V čem se asi úplně neshodneme, jsou příčiny, proč se kýženého stavu nedosahuje.

V každém případě vítám diskuzi. Nejdříve bych rád zdůraznil, že moje vzdělání není ekonomické, takže moje názory mohou být mylné. Mé paradigma vychází primárně z toho, že ekonomie je sociální věda, na kterou se více či méně úspěšně snaží ekonomové naroubovat přístupy, které fungují v jiných vědních oblastech. Bohužel se velmi často ukazuje, že ekonomie má mnohem blíže např k psychologii než např k matematice, ale směle si ráda půjčuje postupy i z té matematiky. Přiznám se, že jsem jen tak zběžně kouknul na ty dva odkazy, které jste poslal jako příklad empirického přístupu. Je třeba také říci, že ani jedna z těchto studií (IMHO) se netýká řízení monetární politiky k dosahování inflačních cílů. Jedna studie zkoumá vliv nízkých/záporných úrokových sazeb na bankovní úvěry v malých otevřených ekonomikách a časový rámec jsou roky 2002-2019. Druhá se pak zabývá možným využitím AI pro predikci zaměstnanosti ve městech v rozvojových zemích a pro tréninkový model využívá 14 měst.

Dnešní poněkud zvrácená doba vyžaduje neustálé chrlení obrovského množství různých studií, u kterých i autoři počítají s tím, že se těmi studiemi nebude nikdo seriózně zabývat, protože není v lidských silách všechny ty studie jen přečíst, natož je podrobit oponentuře. Cílem většiny dnešních studií je dosažení co nejvyššího jakéhosi citačního indexu (od toho se odvozuje plat autorů). Je proto příznačné, že mnohdy výborně vypadající modely prezentované v těchto studiích fungují jen na papíře a pro daný vzorek dat. Dalším problémem je, že se autoři dost často snaží o postupy, které se nejspíš pro řešení daného problému nehodí, ale jsou momentálně velmi „módní“. V tomto smyslu mi především ta druhá studie připadá jako špatný vtip. Opravdu si někdo myslí, že je možno používat AI pro predikci s tréninkovým vzorkem 14 měst?! Pokud se vrátím k té první studii, tak ta alespoň nezkouší nesmysly a snaží se „pouze“ popsat historický vývoj, takže doufám nemá ambici ze 17letého vývoje dělat obecné závěry. Budu parafrázovat Talebův příklad „nesmrtelného“ krocana: „Za celý loňský rok jsem podrobným zkoumáním, zapisováním a analyzováním dat zjistil, že žádný z těch dnů jsem nezemřel. Dokonce jsem zpětně takto analyzoval spoustu dní za x roků zpátky se stejným výsledkem. Z této mojí studie jasně vyplývá, že jsem nesmrtelný.“

A zde se obloukem vracím k našemu tématu o reálných možnostech ČNB a jejich modelů efektivně řídit inflaci. Osobně si myslím, že jejich modely mají nějakou hodnotu a dost možná ve většině zkoumaného období nějak fungují, ale pravděpodobnost, že nastane období, ve kterém fungovat nebudou se limitně blíží ke 100%. A to se samozřejmě týká i jiných národních bank. Zároveň si myslím, že čím je ekonomika menší a otevřenější, tím náchylnější bude k vnějším vlivům. A to ani nebudu mluvit o vlivu vládnutí různých populistů a oportunistů jako je např. soudruh Babiš. Moje přesvědčení je takové, že bankovní rada se snaží dělat to nejlepší, ale je otázka, jestli to nejsou podobně nedosažitelné cíle, jako měli komunisti, když tvrdili: „Poručíme větru, dešti.“ Zároveň je třeba zdůraznit, že i když se kdokoli snaží dělat to nejlepší, tak v podstatné míře záleží i na štěstí. Pokud někdo roli štěstí v sociálních vědách ignoruje nebo bagatelizuje, tak si říká o problémy. Jistě i Vy víte, že přestože děláte to nejlepší, tak ne vždy dosahujete stanovených cílů. Zbývá pak jen otázka, jestli je vhodné/nutné za to, že někdo neuměl poručit větru, dešti, ho penalizovat. Zde nemám vyhraněný názor. Myslíte si, že kdyby bankovní rada byla v jiném složení, tak by k takovému nárůstu inflace nedošlo (nepoužívejte data jiných ekonomik, které jsou v jiném postavení)? Já o tom moc přesvědčený nejsem (stejné modely, stejná data, stejně smýšlející lidé…).

Možná jsem toho napsal zbytečně moc, a možná v tom nenajdete jednoznačnou odpověď na Vaši otázku. Kdybych odpověď na Vaši otázku měl co nejvíce zestručnit (což ovšem zároveň znamená větší nepřesnost), tak bych odpověděl, že v mém paradigmatu je snaha celé ekonomie včetně monetární, a především fiskální politiky cokoli řídit, tak trochu chiméra, která je tu víc pro formu než pro skutečný užitek.

stale rozmyslam ci je lepsie vystudoval ekonomiu na University of New York v Praze, alebo na Prazskej univerzite v New Yorku

Napadlo mě - ty různé ekonomické modely jsou jenom věci pro nějakou predikci a né věštecká koule....  tudíž to co říkají nějaké modely přece nemá význam.

Skvěle. Myslím, že jsme dali dostatečný prostor a argumenty, aby si čtenáři udělali na téma vyváženější názor. Za to Vám děkuji.

Pokud se mnou vydržíte ještě dále, posunul bych s k dalšímu podtématu:

"Národní banky se mimo jiné snaží udržet měnový kurz v určitém rozpětí."

Vím o tom, že některé centrální banky mají tzv. duální mandát. Nejsem si však vědom toho, že ČNB v rámci své monetární politiky cíluje určité rozpětí cenového kurzu. Vím, že ČNB kurzových intervencí využívá jako nástroj monetární politiky (která ale vychází z inflačního cílování).

Pokud máte nějaký link, který hovoří o tom, že ČNB cíluje určité rozpětí cenového kurzu, prosím dejte ho sem, ať si doplním mezery ve svých znalostech.

Dobře. Přijměme Vaši hypotézu, že "to co říkají nějaké modely přece nemá význam".

Měl bych na Vás 2 otázky:

1. Proč k tomuto závěru zatím nedošla ČNB (a soukromé instituce, které jsem zmínil) a používá modely predikující vývoj ekonomiky, které (nevím jakou měrou) jsou podkladem pro rozhodování o monetární politice?

2. Co byste pro rozhodování o monetární politice v rámci Vaší hypotézy navrhoval použít?

OFF TOPIC:

Přeji Vám brzké uzdravení.

K TÉMATU:
Nevím, jestli bych toto nazval úplně podtématem. Možná jde jen o to, že jsem se ne úplně přesně vyjádřil.

Napsal jste: "Naznačujete, že individuální trader a správce cizího kapitálu, jako jste Vy, jsou si z pohledu odpovědnosti v podstatě rovni."

Zkusím tedy lépe popsat, co jsem chtěl vyjádřit. Já jsem individuální trader a zároveň i správce cizího kapitálu. Ale jako správce cizího kapitálu ve své společnosti spravuji i kapitál vlastní. A plánuji všechen svůj investiční kapitál postupně převést a spravovat v rámci společnosti.

Navíc obchody, které provádím na svých "osobních" účtech jsou úplně stejné, jako obchody na účtech mé společnosti.

Takže, na sebe (a podobné tradery, kteří obchodují jak svůj, tak cizí kapitál v rámci společnosti) nahlížím optikou osobní odpovědnosti jinak, než na tradery/portfolio manažery, kteří obchodují pouze cizí kapitál.

Napsal jste: "Vy sice podstupujete riziko odlivu investorů, ale nepodstupujete (na rozdíl od individuálního tradera) to nejzásadnější riziko ztráty kapitálu."

Ve světle výše uvedeného doplnění z mé strany si tedy dovolím tvrdit, že podstupuji riziko ztráty vlastního kapitálu + riziko odlivu investorů.
A pokud se na tomto shodneme, tak se může "dohadovat" o tom:
- jak velký podíl mého kapitálu vůči externímu kapitálu je pro mě motivující/nemotivující.
- jak velké procento svého majetku v rámci společnosti riskuji
Ale, toto "dohadovani" považuji za off-topic.

K tématu bych Vás požádal o vyjádření, zda se shodneme na tom, že trader, který spravuje svůj kapitál + externí kapitál a trader, který obchoduje pouze externí kapitál si nejsou z pohledu osobní odpovědnosti rovni.

Děkuji za reakci.

Napsal jste: "Zároveň bych chtěl zopakovat, že považuji za chybu míchat témata „Odpovědnost za chybnou predikci inflace“ a „Odpovědnost v tradingu“."

Shodneme se na tom, že guvernér ČNB je ultimátně zodpovědný za chod a akce této instituce včetně naplňování monetární politiky a co nejlepší plnění vytyčeného inflačního cíle?

Pokud, ano, tak máte nějakou myšlenku, co by mohlo být lepším/férovějším srovnáním, než které jsem použil?

Já nemám problém s tím se s Vámi shodnout, že bankovní rada včele s guvernérem nese zodpovědnost za práci, na kterou se nechali najmout (jiná otázka je, jestli cíl té práce je reálný). Pokud máte pocit, že bankovní rada v jiném složení nebo s jiným guvernérem by odvedla lepší práci, tak je na místě zkusit věci nějak ovlivnit, i když s největší pravděpodobností bezúspěšně. Já ten pocit nemám, tak v tom žádné kroky neplánuji dělat. To je i hlavní důvod, proč nehledám vhodnou analogii, a „jen“ upozorňuji na to, že ta Vaše analogie možná není nejvhodnější. Myslím, že každá analogie bude nějak kulhat, některá více, některá méně. Pokud se vrátím k té Vaší analogii, tak kromě toho, že jsem přesvědčen, že cílování inflace je mnohem vrstevnatější problém než trading, tak je třeba si také uvědomit, že již prosté cílování čehokoli do uzavřeného intervalu (horní, ale i spodní mez) bude násobně složitější než „pouhé“ cílování s jednou mezí. Jinými slovy, ČNB musí hlídat jak příliš nízkou/zápornou inflaci (otázka nutnosti je na jiné téma), tak příliš vysokou inflaci. Trader obvykle hlídá (pokud vůbec) minimální zhodnocení, ale rozhodně mu nebude vadit, když si vytyčí cíl zhodnocení 5%p.a. a dosáhne 50%p.a.

Problém takového benchmarku já osobně vidím ve dvou věcech:

• První (a podle mě nejdůležitější) je to, co jste již naznačil v závorce. Každá ekonomika je unikátní a stejně unikátní jsou i složitosti/nedokonalosti snažení predikovat její vývoj. Těžko budeme poměřovat naši ekonomiku s ekonomikou Číny (rozdíl ve velikosti a v rozsahu státních zásahů). Zrovna tak těžko budeme porovnávat naši ekonomiku s ekonomikou Norska (rozdílná struktura). Těžko v tomto ohledu srovnávat ekonomiky, z nichž jedna je tažena exportem a druhá domácí spotřebou. Myslím, že ekonomové by dokázali vyjmenovat dostatek zásadních rozdílů, které mezi sebou mohou ekonomiky jednotlivých států mít a bude pak v podstatě nemožné určit férový benchmark.
• Druhým problémem je ta opomíjená role štěstí, která se na relativně malém vzorku dat nemusela stihnout dostatečně projevit. Nic o tom nevím, ale předpokládám, že centrální banky mají jakýsi vějíř možných scénářů, které vyjadřují určitou pravděpodobnost budoucího vývoje v závislosti na různých odchylkách ve vstupních parametrech. Mezi tyto vstupní parametry v ČR mohou patřit např ceny komodit (ropa, železo, pšenice…), vývoj německé ekonomiky (náš nejdůležitější ekonomický partner), vývoj na pracovním trhu atd. Pominu-li, že již samotné modely musí mít chybovost, tak se stejně podle mě na konec musí na základě konsenzu dohodnout bankovní rada na určitých vstupních parametrech, a to je více méně záležitost štěstí. Některý vstupní parametr, když netrefíte, tak to s výsledkem příliš nezamává (máte štěstí), ale jiný parametr obzvlášť v kombinaci s dalšími může celou predikci naprosto znehodnotit (máte smůlu).

Myslím, že to dost dobře vystihl Sedláček v citátu, který jsem Vám poskytl. Ekonomové by si měli přestat hrát na to, že jsou schopni predikovat nepredikovatelné. Jaká bude za rok cena ropy? Jakým vývojem bude za rok procházet německá ekonomika? Jak dlouho ještě potrvá konflikt na Ukrajině? Rozšíří nebo nerozšíří se tento konflikt do dalších zemí? Jaký dopad bude mít případné vítězství Le Pen na francouzskou a evropskou ekonomiku? Bude na trhu chybět ukrajinská pšenice nebo ne? Vrátí se Němci k jaderné energetice? Jak silné bude evropské spojenectví s USA? Unikne z laboratoří skutečně nebezpečný virus? Všechny tyto otázky, a jejich výčet není ani zdaleka kompletní, mají potenciál ovlivnit naši ekonomiku a potažmo vývoj inflace. Osobně si myslím, že veškeré predikční modely v této oblasti se musí brát s obrovskou pokorou a pouze jako jakýsi možný ukazatel trendu. Úkol centrální banky by měl být především v tom, aby velmi bedlivě sledovala skutečný vývoj jak inflace, tak vstupních parametrů a porovnávala to s predikcemi jejich modelů a prováděla průběžné a včasné korekce.