Minulý týden FED rozhodl. Vzato válečnou terminologií, zahájil útok dělostřeleckou přípravou. Následující měsíce bude pálit z děl větší ráže. Je zřejmé, že velké množství ekonomů, traderů a politiků si klade otázku co bude dál.
FED udělal na první pohled to nejlepší co mohl pro US ekonomiku udělat. Jednoduše řečeno, zvýší množství peněz - $ v ekonomice v domnění, že tyto peníze půjdou na rozvoj ekonomiky (banky budou více půjčovat firmám a občanům), dále se sníží kurz USD = zlevnění vývozu z USA. Dále reálná hodnota US dluhu poklesne i když nominální bude nadále růst. To vše by dle FEDu mělo povzbudit US ekonomiku k většímu růstu a tím vytvořit i více pracovních míst v USA.
To je v USA, ale co v EU, Číně a dalších zemích ? Zdraží se vývoz do USA. Pravděpodobně opět ještě více posílí EUR (tím i CZK). Zdraží se ještě více komodity ( zlato, ropa, obiloviny, kovy atd.) Nejenom pod vlivem dalšího poklesu USD, ale i dalším přílivem financí do komodit.
Takže další pokles USD a růst EUR a GBP ? To by byl ideální stav. Ten většinou jen tak jednoduše nenastane. Když vezmeme EU. Ta má problémy se zeměmi PIGS. Zadlužení těchto zemí není zdaleka vyřešeno. Do těchto zemí se sice nalily další eura a z Bruselu, Paříže a Berlína se na tlačí na to aby země PIGS aby svoje dluhy řešily a šetřily. Je to skutečně to pravé ořechové. Neomezí takové šetření rozvoj těchto zemí a ty ( hlavně Řecko, Portugalsko a Irsko ?) stejně nakonec nebudou schopny dostát svým závazků a vyhlásí st. bankrot ?
Vůbec u těchto zemí se neřešil základní problém. Tím je, že tyto státy vůbec nebyly připraveny na přechod z národních měn na euro !! To se týká například i Italů. Když měli Liru, a měli nějaké problémy, co udělali ? Devalvovali ji. Co udělali Řekové s Drachnou - devalvovali ji. Tak bych mohl pokračovat Španělé s Pesem, ........... . Co můžou nyní udělat s eurem - nic. Když potom na něco potřebovali finance, tak si půjčili eura. Za bezpečnost a stabilitu společné měny nenesly tyto země vlastně žádnou odpovědnost. Co jejich produktivita práce, konkurence schopnost, jejich vnitřní kázeň, vzdělanost v porovnání s Francií nebo s Německem ? Nebe a dudy. EU má sice jednotnou měnu, ale ne vládu. Ne společnou fiskální politiku. Ne stejné daně, sociální politiku, stejné zákony (hlavně ekonomické), stejnou byrokracii, infrastrukturu a hlavně dril. Němec je vzdělaný, má tradici, je zvyklý tvrdě pracovat a poslouchat. Odpolední siesta v Německu ? Nesmysl. Ale v Řecku, Španělsku, na jihu Itálie, Portugalsku ? Realita. Je historický nesmyl mít jednotnou měnu, ale ne stejnou vládu. To ostatně nefungovalo ani v koloniálních dobách. Některé země měli pro svoje kolonie speciální měnu oddělenou od domácí. A to těmto koloniím vládly !
Aby euro bylo skutečnou evropskou měnou, musí vzniknou evropský stát. Něco jako USE chcete-li. To nebude zdaleka tak snadné. Ekonomicky, historicky i národnostně.
Co hoši z Číny ? Odhaduje se, že Juan je dnes uměle podhodnocený o 20 - 25 % proti USD a o 30 - 35 % oproti EUR. Co by to s Čínskou ekonomikou udělalo, kdyby došlo ke zhodnocení Juanu o výše uvedená procenta ? Velké problémy a skutečnou krizi i v Číně ! Ostatně, ekonomické zprávy z Číny bych bral s velkou rezervou. To, že se ekonomika Číny přehřívá již nelze zatajit. Ale rozhodně bych Čínu nepodceňoval. Má velmi účinný nástroj na zvládnutí případných problémů. Totalitní systém vládnutí. Je to ale dvousečná zbraň. Kde není skutečná demokracie a svoboda není ani svobodný rozvoj = svobodný vývoj, bez toho nelze docílit pokroku ani v oblasti ekonomiky. Vnitrospolečenské problémy a disproporce mezi obyvatelstvem jsou v Číně obrovské. Čína se blíží k hranicím svého stínu a ten jak známo nelze překročit. Bez politických a společenských změn se další rozvoj Číny zabrzdí a bude stagnovat. Co by ale skutečné a jasně patrné politické a společenské změny udělaly se zemí kde je více jak 1 miliarda lidí, která nemá žádné demokratické kořeny ? Která je zvyklá urvat co kde může ? Kde např. v současnosti ekonomicky silnější skupina obyvatel raději mohutně kupuje zboží (asi ví proč) z Evropy než domácí ? (viz. struktůra směřování vývozu z EU) Pro vedení Číny to bude velké dilema jak tuto situaci řešit. Zatím to řeší drtivou expanzí. Ale i ta se dnes blíží ke svým pomyslným hranicí. Čína dnes začíná zasahovat do teritorií, které jsou v národním zájmu EU a hlavně USA. To bude velký problém.
Tento týden budou špičky G20 zasedat v Soulu a jako hlavní téma bude tzv. měnová válka. Výsledek ? Řekl bych tzv. udržení pozic. Zákopová válka. Nikdo o tom nechce mluvit a asi si to nechce ani připustit, že problém s údajnou měnovou válkou (Kolik jich už za uplynulých 2000 let bylo !! ) není jen ekonomický, ale hlavně politický .
President Obama je v Asii na 10-ti denní cestě. Hlavně se zajímá o Indii a Japonsko. Musí. Čína moc posílila. (Ta hledá lepší přístup do Jižní Ameriky, hlavně do Brazílie a do Evropy (podpis smlouvy v Paříži o dodávce 120 kusů Erbasů do Číny, nedávná návštěva presidenta Medvěděva v Číně, příslib finanční pomoci Řecku od Číny ) To jsou jen nejvíce viditelné kroky Číny. Jistě ne náhodné !!
Vše nasvědčuje tomu, že svět se začíná opět dělit. Čekají nás obchodní pře a války. Snad ne války opravdové. Je to nevyhnutelné neboť politikům musí jít přednostně o blaho vlastního obyvatelstva a teprve následně o ty ostatní ve světě. Vlastní obyvatelstvo jsou hlavně voliči a často brblají a sahají ke stávkám. Kromě Číny, tam musí všichni držet ústa a krok. To například v USA jen tak jednoduše nejde. Demokrati minulý týden prohráli volby. Pan Obama zcela jistě bude chtít za dva roky opět kandidovat na presidenta, ale zatím nic neukázal. Amíci jsou rozčarováni a začínají se poohlížet po jiném vůdci. I proto bude muset president Obama změnit rétoriku a navenek přitvrdit. Bez ohledu na to co budou říkat v EU, v Číně, Světové bance či MMF. USA musí zůstat velmocí, ať se někomu líbí či ne. Nerovnováha ve světě se lidstvu během 20. století dvakrát těžce nevyplatila.
Je potřeba si uvědomit, že jsme stále v krizi. Jak část ekonomů, ale hlavně politici tuto krizi (která vlastně začala už okolo r. 2000 ) léčí ? Naléváním peněz do ekonomik jednotlivých států. Problémy se neřešily, spíše se jako buldozerem hrnuly před sebou. Ozdravná kůra bankrotů nenastala. Každá ekonomická krize je spíše politicko - ekonomický problém, než jen problém čistě ekonomický. Jednoduše řečeno, politici (kteří částečně za tuto krizi můžou) se chtěli vyhnout hluboké krizi a tedy nezaměstnanosti – sociálních nepokojů, revolucím a následně i možné válce. Raději sáhli opět k tisknutí peněz a našli řešení v různých regulacích. To nepomůže. Jen to situaci okolo krize prodlouží. Očištění musí přijít. Je to ekonomická zákonitost mnohokrát za posledních 2000 let ověřená. Do doby skutečného očistění se krize bude stále projevovat. Začala vlastně v Jihovýchodní Asii, dále byla v Rusku, Japonsku, následně se projevila v USA a EU. Kdo tedy zbývá ? Kdo je nyní na řadě ? Čína.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vím, odbočil jsem od tématu FEDu, ale vše souvisí se vším. Chtěl jsem se jen pokusit o menší zhodnocení situace okolo měn a tím i naznačit, že další pád USD a posílení EUR na jeho úkor nemusí být vůbec tak jednoznačné, jak to ve středu večer vypadalo.
Na trzích s měnami nastane liknavé období s pokusy obnovit růst EUR / USD směrem k 1,4500 a i s pokusy vybrat v tomto páru zisky a srazit cenu směrem k 1,3200. O dalším růstu v EUR / USD by se mohlo rozhodnout na R = cca 1,4210 - 1,4250, o větší poklesu se patrně rozhodne okolo silného S = cca 1,3730.
Ke grafu dolarového indexu. Je zřejmé, že DX se v týdenním grafu dostal na silnou trendovou čáru a v tomto grafu je dle RSI v divergenci. K obnovení dalšího poklesu by DX potřeboval výraznější růstovou korekci. O tu se ostatně v posledních dvou - třech dnech snaží. Jde mu to ztuha, neboť akciové indexy zůstaly v neutrálu a dnes se opět pokoušejí o růst (podpora od FEDu je střednědobá a poměrně výrazná). To USD - DX opět oslabuje. Nicméně i v akciových indexech se stále více čeká na pořádnou korekci. Současný liknavý charakter trhu v US30 – DJIA tomu začíná stále více nasvědčovat.
Přeji všem dobrý lov.
Tom