Včera jsem se díval na první trénink závodů Formule 1 v Silverstonu. Je to v letošní podivné sezóně druhý okruh, na kterém se jede dva víkendy po sobě. V minulém týdnu to byla Velká cena Velké Británie, v tomto to bude Velká cena 70. výročí Formule 1. To samo o sobě není až tak zajímavé jako to, co se děje s vozy a s výkony jezdců v průběhu jednoho týdne. To, co mě přimělo napsat toto zamyšlení, se odehrálo zhruba po půl hodině jedna a půl hodinového tréninku, když jeden z jezdců zajel o sekundu rychlejší kolo, než bylo nejrychlejší kolo prvního tréninku před týdnem.
A teď tedy k těm našim AOS ve světle výše uvedeného. AOS sám o sobě je jako formule, kterou nasadíte do prvního závodu. Tím bývá za normálních okolností Velká cena Austrálie. Teď si to představte. Přijedete tam, nastavíte všechny aerodynamické prvky tak, aby auto podávalo co nejlepší výkon. Vyberete nejvhodnější pneumatiky a zvolíte si strategii, se kterou závod pojedete. Přijde kvalifikace a jste třetí – dobrý výsledek. Potom závod a vy v něm vyhrajete, případně skončíte „na bedně“, prostě úspěch. Patřičně to oslavíte, potom vše sbalíte a jedete na závod další. Třeba do Číny. Tam auto rozbalíte, nalijete do něj benzín, otřete ho, aby se hezky lesklo na slunci a nedělalo vám ostudu a jdete se bavit nebo odpočívat. Do tréninků nenastoupíte, protože proč byste to dělali, auto je přeci tak dobře nastavené, že jste minule byli na té „bedně“. Takže no stress, teď už to půjde samo. Jenže problémy začnou už v kvalifikaci. Rozjedete se do první části a ejhle, máte nejhorší čas. „Co se to děje“? „Že bych se špatně vyspal“? Zkusíte to ještě jednou a posunete se o jednu příčku dopředu. Jenže přijde konec první části a vy jste pořád předposlední. Říkáte si „no nic, asi vážně špatný den, ale zítra je závod a já jim všem ukážu“. „Mám přeci auto, které bylo na stupních vítězů“. Druhý den závod. Odstartujete a jedete. Ostatní formule se začnou pomalu vzdalovat a předjede vás i ten poslední nešťastník, protože špatný den měl včera on a ne vy. A tak si jedete, první – od konce. A říkáte si „jak je to možné“? „Vždyť mám skvělé auto“? Když vás potom celé startovní pole v půlce závodu předjede o kolo, tak zahořkle odbočíte do pit lane a v ní rovnou do garáže. Vystoupíte, kopnete do formule a řeknete týmu, že to auto, které vám dal je na prd. Už nikdy prý do něj nesednete a chcete, důrazně chcete nějaké, která bude fungovat! Pořád!
Už nebudu pokračovat, sdělení je myslím jasné. AOS budete mít profitabilní tak dlouho, jak budete chtít. Jen s ním musíte trochu pracovat. Myšlenka, že si uděláte backtest deset roků dozadu a AOS bude mít po celou testovanou dobu skvělé výsledky je asi tak zcestná, jako postavit se na start Velké ceny Monaka s nastavením pro okruh v Monze a čekat, že se stanete legendou.
Michal Uma
