Netrvalo moc dlouho a měli jsme pocit, že jsme se naučili platformu ovládat. Tím jsme de facto, dle našeho názoru uměli všechno. Taková škola jednoho dne. A tak, plni očekávání, jsme se pustili do svého prvního zadaného obchodu. Dnes je už úplně jedno jak dopadl, jestli to byl zisk nebo ztráta. V každém případě to ale bylo jako požití drogy, která nás potom ještě dlouho držela u našich ziskových a hlavně ztrátových obchodů. Adrenalin se v nás bouřil a houpačka emocí, o které jsme do té doby nevěděli, že může mít tak velké krajní hodnoty, nás vozila od jednoho konce ke druhému.
V té době jsme si mysleli, že to bude jednoduché. Prostě jen správně odhadneme směr trhu, zadáme příkaz a budeme mít to, pro co jsme si přišli. Peníze! Co na tom, že jsme ani vzdáleně netušili, co děláme. Nevěděli jsme, že nic nevíme, ale o to víc nás to bavilo. Vypadalo to opravdu snadně, tak proč by to snadné nemělo být. Tenkrát jsme ještě nevěděli, že na světě neexistuje člověk, který by v tradingu dokázal z našeho desetitisícového účtu pravidelně sklízet 20 tis. každý měsíc jako výdělek. A právě ta nevědomost nás na tom účtu poslala k nule. To jsme zopakovali ještě několikrát. Někdo vícekrát, někdo méněkrát, ale pro všechny to byl svým způsobem každodenní chléb (čest výjimkám).
A v tu chvíli jsme si uvědomili, že si s odhodláním, které není podpořené znalostmi, nevystačíme. Proto jsme začali „studovat“. Hledali jsme webináře, semináře, knihy a začali jsme číst, poslouchat a sledovat. Najednou jsme zjistili, že bylo bláhové myslet si, že to bude jednoduché. Nicméně my jsme se nevzdali a všechno nové, co jsme se dozvěděli, jsme hned konfrontovali s praxí na našem účtu. Stále jsme ztráceli, ale už to bylo ztrácení uvědomělé. Když jsme o něco přišli, věděli jsme, proč se to stalo a měli jsme to na mysli, když se podobná situace měla opakovat. Vydali jsme se na nekonečnou plavbu v informacích, které se na internetu, i kdekoliv jinde daly najít. Byli jsme unavení, otrávení, nedařilo se nám. Přesto jsme pokračovali. A na naší tisícikilometrové cestě jsme se snažili každý den ujít alespoň milimetr správným směrem. Únava a zklamání, to byli naši společníci na této, mnohdy trudomyslné výpravě.
Avšak po určité době jsme začali chápat, jak to všechno funguje. Neuměli jsme to ještě ovládat a stále jsme neměli to, pro co jsme si do trhu přišli. Nicméně teď už to bylo jen o vytvoření rutiny. Najednou jsme uměli filtrovat informace, které se k nám dostávaly a uměli jsme z nich něco vytěžit. Tedy pokud to pro nás mělo smysl. A vlastně i ten smysl jsme začali umět pojmenovávat. Začali jsme mnohem víc věřit svým zkušenostem než povídačkám druhých. Zkrátka najednou jsme měli v ruce kompas. Chyběla nám ještě mapa, ale to už jsme věděli, že tu si vytvoříme sami. Zjistili jsme, že už něco umíme.
Co nám ale neustále vrtalo hlavou, to byly otázky. Skutečně budeme muset u platformy trávit tolik času, když si tím budeme chtít vydělávat? Skutečně nás to bude stát tolik úsilí po zbytek života? Všechny ty testy, články, hledání strategií, webináře, semináře, knihy... opravdu se máme rozloučit s volným časem a ostatním životem?
Michal Uma
