Většina lidí přichází na finanční trhy s vidinou zisku a někdy až mylnou představou o tom, co vlastně trading nebo obchodování na finančních trzích vůbec obnáší. Poměrně dost rozšířená představa, že koupím akcii, která během roku udělá 1000 % zhodnocení, a ještě k tomu dostanu parádní dividendu, zní sama o sobě hloupě, ovšem někteří lidé s touto představou skutečně začínají obchodovat.
V tomto článku si představíme dva základní druhy motivace, které vedou kroky člověka na dráhu tradingu, a které především určují to, jak dlouho na této dráze vydrží, případně jak na ní bude úspěšný. Ve všech těchto proměnných hraje roly vnitřní a vnější motivace.
Vnější motivace
Vnější motivací se obvykle rozumí tzv. povrchní věci, mezi které patří již klasičtí zástupci ze světa materialismu, jako jsou auta, domy, oblečení, elektronika atd. Všechny tyto věci jsou součástí vnější motivace a v případě motivace slouží jako „hnací motor“ k tomu, aby člověk začal na finančních trzích působit.
Do prvků vnější motivace také patří první dva stupně Maslowovy pyramidy, tedy potřeba zajištění biologických potřeb, jako je vydělat peníze na jídlo, pití, střecha nad hlavou, pocit jistoty a ochrany před nepřízní osudu. I tyto vnější podněty motivují obchodníky, každý den usednou k PC a snažit se vydělat nějaké peníze tipováním, zda půjde graf nahoru nebo dolů.
Mít určitý cíl v podobě některé materiální pomůcky, například mobilního telefonu, není vůbec špatný cíl. Ovšem je potřeba si uvědomit, že se jedná pouze o krátkodobý cíl. V dlouhodobém měřítku chtíč po stále lepším mobilním telefonu nebude z hlediska motivace fungovat, protože radost z materiálních stimulů velmi rychle vyprchává. To samé platí i u motivačních prvků z Maslowovy pyramidy. Kdo má například radost z toho, že se může napít nebo najíst? Zkrátka materiální stimuly a prvky vnější motivace působí na lidskou psychiku pouze krátkodobě a nelze je považovat za motivaci k dlouhodobému působení na finančních trzích.
Vnitřní motivace
Přemýšleli jste někdy nad tím, co z toho mají například maratonští běžci, kteří se 42 kilometrů „mučí“ během? Jistě, že někdo poznamená, že jejich motivací jsou peníze, a u některých běžců, například z první světové desítky, to skutečně tak může být. Ale jaká je například motivace člověka, který 30 let běhá Jizerskou padesátku? Peníze asi sotva.
Tímto se dostáváme k vnitřní motivaci. Tento pojem nebo pochopení, co to vlastně vnitřní motivace je, může být pro někoho, kdo jí nezažil, velmi složité. Mě osobně se velmi líbí definice vnitřní motivace, kterou ve svých knihách prezentuje pan Ivo Toman, který tento druh motivace popisuje jako vnitřní šipku, která člověka během jeho života vede. Tuto vnitřní šipku má každý, ale schopnost jí vnímat se u jednotlivců velmi liší.
Právě díky vnitřní šipce se lidé vrhají do Maratonu nebo Jizerské padesátky. Vnitřní šipka totiž umí udělat jedno zásadní kouzlo. Dokáže z cesty udělat cíl. Při vnější motivaci se člověk honí za něčím, co právě nemá. Kdežto při vnitřní motivaci si člověk uvědomí to, co právě má, a nemá tak potřebu se za něčím honit.
Vnitřní motivace dokáže odolat i času a je to ona, kvůli které úspěšní lidé více pracují, více vydělávají nebo jsou úspěšnější ve sportu. Vnitřní motivace, nebo chcete-li, vnitřní šipka, totiž dodává energii pro tyto nadstandardní výkony, které odlišují úspěšné lidi od těch průměrných. A přitom stačí tak málo, aby každý našel svojí vnitřní šipku a uvedl celou vnitřní motivaci do provozu. Klíčem je totiž dělat to, co nás baví.
Děkuji za přečtení!
Martin Klass
