Dekarbonizace: Scénář do roku 2030 vede společnosti k větší udržitelnosti

Dekarbonizace tvoří základ pro udržitelnou ekonomiku. Společnosti však často stojí před otázkou, jak učinit strategická rozhodnutí pro lepší zítřek již dnes. Ve své studii "Foresight studie: Dekarbonizace" vytvořila společnost Rohrbeck Heger, strategická divize Creative Docku prostřednictvím strategického foresightu scénář budoucnosti pro rok 2030, který nastínil směry postupu.

Důsledky změny klimatu nutí firmy, politiky i společnost k přijetí opatření. Přechod ekonomiky na nižší emise CO2, a tedy pokrok v tzv. dekarbonizaci, je složitý. Pro firmy je proto náročné připravit se na možné scénáře a vytvořit strategie odolné vůči budoucnosti.

Využitím strategického foresightu lze tuto nejistotu zmírnit. Foresight, jako analytická a strategická metoda a přístup umožňuje společnostem zkoumat možné budoucí scénáře, identifikovat trendy a na základě těchto předpokladů vytvářet budoucí strategie. Tím se mohou přizpůsobit změnám, katalyzovat vývoj a aktivně utvářet udržitelnost.

"Nejistota týkající se změny klimatu a dekarbonizace vyžaduje nejen reaktivní opatření, ale také proaktivní, strategický přístup k plánování budoucnosti," vysvětluje Dr. Sebastian Knab, generální ředitel společnosti Rohrbeck Heger, která je strategickou divizí Creative Docku, a dodává: "Díky identifikaci možných budoucích scénářů prostřednictvím strategického foresightu se mohou společnosti připravit a přizpůsobit, což jim zajistí nejen přežití, ale také prosperitu v nadcházejících desetiletích."

Podle jedné z předpovědi bude svět do roku 2027 například schopen zachytit až 90 procent emisí uhlíku. Do roku 2026 budou města Kodaň a San Francisco průkopníky konceptu zelených obytných komplexů, které způsobí revoluci v udržitelném přístupu k budování měst. Tyto komplexy budou představovat soběstačné ekosystémy, které zahrnují eko-farmy, obnovitelné zdroje energie a uzavřené vodní systémy.

Scénáře budoucnosti budují odolnost

Společnost Rohrbeck Heger ve své studii analyzovala ovlivňující faktory týkající se dekarbonizace a odvodila potenciální budoucí scénář pro rok 2030. Tento scénář vychází z analýzy trendů klíčových společenských, technologických, ekologických, ekonomických a politických faktorů. Mezi 25 identifikovanými trendy jsou například ekologické chování spotřebitelů, pokrok v oblasti obnovitelných zdrojů energie, rostoucí počet extrémních povětrnostních jevů a přísnější ekologické předpisy.

Trendy jsou nejprve vybrány na základě výzkumu a rozhovorů s odborníky a poté vyhodnoceny, na základě otázky, které z nich jsou nejjistější a mají největší dopad. Na základě těchto údajů analytici v dalším kroku vytvoří čtyři scénáře. Ve studii dán důraz a rozpracován scénář "Resilient Surge". V něm se intenzivní klimatické jevy vyskytují častěji, zatímco byla vyvinuta pokročilá a ekonomicky životaschopná řešení pro dekarbonizaci, což urychluje globální posun k větší udržitelnosti a odolnosti.

Tento scénář však není předpovědí. Místo toho nabízí strategický pohled na možnou budoucnost a upozorňuje na potenciální výzvy a příležitosti. Představuje možný fiktivní, avšak pravděpodobný vývoj a kritické body na cestě k roku 2030.

Scénář pro rok 2030: Resilent Surge

V této verzi roku 2030 se analytici Rohbeck Heger ohlíží za desetiletím, které se vyznačuje významnými environmentálními výzvami, ale také technologickými inovacemi v oblasti udržitelnosti. V daném scénáři žijeme ve světě, který se potýká s realitou změny klimatu a přizpůsobuje své úsilí k dosažení mezinárodních cílů udržitelnosti. Mezi nejvýznamnější změny v letech 2023 až 2030 patří globální energetická transformace, která se zaměřuje na obnovitelné zdroje energie, jako je solární, vodní a větrná energie, podpořená inovativními průlomy v oblasti zelených technologií.

Co se pro firmy v příštích letech změní?

Obnovitelné zdroje energie se stávají široce rozšířenými, přičemž solární a větrné zdroje energie jsou hojně dostupné a cenově neutrální. V důsledku toho se očekává, že náklady na energii budou v dlouhodobém horizontu klesat. Odborníci zde předpovídají postupný vývoj.

Například Thomas Boermans, vedoucí foresight oddělení ve společnosti E.ON, přední mezinárodní energetické společnosti, ve své studii uvedl: "Do roku 2030 bude technologický pokrok pravděpodobně spíše evoluční než revoluční. Můžeme očekávat postupné změny v konstrukci větrných turbín, výrobě fotovoltaických článků a bezpečnějších a hustších materiálů pro baterie."

CO2 se stává strategickou komoditou. Pouze společnosti s promyšlenými dekarbonizačními strategiemi budou schopny vyhovět vyvíjejícím se environmentálním předpisům. Budou schopny udržet si konkurenceschopnost a uspokojit potřeby spotřebitelů, kteří dbají na udržitelnost.

Vzniká oběhové hospodářství. Díky přehodnocení dodavatelských řetězců, výrobků a výrobních procesů má nižší emise uhlíku. Do popředí se dostane opětovné použití, opravy, renovace a recyklace materiálů.

Rychlé změny vyžadují vytvoření strategických aliancí napříč odvětvími pro opatření v oblasti klimatu. To umožní společnostem vyměňovat si odborné znalosti, vyvíjet inovativní technologie a vymýšlet obchodní modely, které jsou uhlíkově neutrální. Pouze prostřednictvím takové mezioborové spolupráce může většina společností efektivně vyhodnocovat náklady a rizika.

Tři strategické přístupy pro firmy

Na základě výsledků studie stanovila společnost Rohrbeck Heger tři doporučení pro současnou činnost, která mají pro společnosti mimořádný vliv:

1. Vypracujte strategie přechodu: Společnosti by měly aktivně přecházet na udržitelnější metody. Dekarbonizaci by neměly vnímat jako zátěž, ale spíše jako strategickou příležitost. To znamená stanovit si jasné cíle, vyčlenit prostředky na výzkum a vývoj udržitelných technologií a aktivně se podílet na utváření politik a rámců, které podporují dekarbonizační úsilí.

2. Kolektivní akce a spolupráce: Dekarbonizace je složitá a vyžaduje úzkou spolupráci. Společnosti by měly aktivně vyhledávat partnerství s dalšími průmyslovými odvětvími, vládními subjekty a nevládními organizacemi. Ke změně na systémové úrovni může dojít pouze prostřednictvím kolektivní akce.

3. Stanovení priorit a prosazování inovací pro udržitelnost: Inovace jsou pro přechod na nízkouhlíkové hospodářství klíčové. Společnosti se musí zaměřit na vývoj nových výrobků a služeb, které zohledňují zásady oběhového hospodářství, investovat do udržitelných materiálů a přepracovat dodavatelské řetězce tak, aby minimalizovaly dopad na životní prostředí. Podpora inovační kultury v rámci organizace může vést k průlomovým objevům, které jsou v souladu s dekarbonizačními cíli a vytvářejí konkurenční výhody ve vyvíjejícím se tržním prostředí.