Stres k obchodování na forexu patří. Minimálně na začátku a také při dalším rozvoji, kdy se trader v různé míře stabilizuje a snaží se posunout dále – nebo v tomto případě spíše výše. Někdy je to opravdu velký stres. Je to psychologický stres. Nejsou to situace bojuj nebo uteč. Jsou to situace bojuj podle plánu nebo se na to vy..kašli (smích). Stres vyplývá hlavně z dlouhodobé povahy tradingu jako postupné distribuce zisků a ztrát versus naší krátkodobé vůle a chtíči vydělat ideálně teď a pokud ne, alespoň teď ideálně neprodělat, a pokud ano, ideálně teď neprodělat mnoho. A pak jsme v pozici a cítíme tu zátěž. Hodně lidí si přede mnou hraje na hrdinu, jako pokroví hráči, kteří mi nechtějí dát najevo, že mají své slabosti a že mají velký strach – ten dlouhodobý, co se přikrádá často a mnohdy nepozorovaně a způsobuje velký tlak, který pak ventilujeme jinak. Někdo hodně běhá. Někdo konzumuje porno. Někdo začne pít hodně vína. A někdo začne osočovat úspěšné tradery na internetu a spolu-vytváří tento postpravdivý svět.
Ale pojďme do tmy. Ne do tmy, kterou tato planeta vytváří přirozeně svou podstatou otáčení se kolem své osy. Do tmy, kterou si ordinujeme sami. Poprvé jsem se s tímto fenoménem potkal asi před osmi lety. Můj klient deponoval na svůj účet 500.000 USD. Byla to velká částka. Ale jeho já bylo daleko větší. Ne úplně na začátku. Postupně. Časem. Něco se povedlo. Odhadli jsme skvěle nějaké obchody. Ručičky na hodinách se tisíckrát otočily. A na účtu svítila částka 1.900.000 USD. Můj selský rozum a profesionální pokora. Jeho mocná křídla a skvě(špat)lá(ná) budoucnost. Odjel do Asie. Odmlčel se. A obchodoval. Už nepotřeboval svého mentora. Už nechtěl růže. Chtěl prachy. Víc. VÍC.
Důležitá poznámka: toto není článek, který chce moralizovat. Takoví jsme všichni. Jenom někteří jsme ještě neměli tu příležitost potkat se se svými nejhlubšími démony a někteří ano. Sníme o velkém úspěchu, ale když přijde, zaskočí nás bezbranné a nepřipravené. Vyloudí z nás ty nejhorší vlastnosti a dá nám příležitost vyrůst. Anebo zemřít. Niterně. Na těch loukách, kde si hraje naše vnitřní dítě.
To dítě se vylilo i s rakvičkou. Trvalo to tři týdny. Na začátku bylo 1.900.000 USD. Na konci bylo 371 USD. Klient zmizel. Tenkrát v Asii měli již zavedený Internet a telefonní linky. Přesto na druhé straně nikdo nekomunikoval. Chtěl jsem i v takové situaci pomoci. Taková je moje povaha. Nepodléhám příliš finančním hradům a zámkům. Dobře si uvědomuji, že je tady na světě mnohem více, než čísla v počítači, která stejně lžou, protože banky vaše peníze už stejně pustily dál a dále vám lžou, že jste pojištění a majetní lidé... Leč, za Uralem a Himalájemi, tam někde byl můj ztracený klient. Cítil jsem s ním i přes to, jak velká křídla mi dal těsně před tím na odiv. Znám lidi, a vím, že pokaždé je v těle toho orla malé dítě, které jenom volá o pomoc. To je také důvod, proč jsem svůj život zasvětil práci forex mentora. Vidím hluboko a donutím své žáky se skutečně změnit a dosáhnout jejich cílů. A je úplně jedno co na mě hrají, já vím, kdo je za opnou a o co doopravdy žádá (smích).
Klient se ozval po měsíci. Řekl jen: „Omlouvám se Vám, že jsem nekomunikoval, ale byl jsem teď měsíc ve sklepě v Indonésii ve tmě.“ Terapie tmou. Před osmi lety něco, co mohl naordinovat jenom nějaký šaman kdesi daleko. Aktuální nový populární trend i u nás. Dále řekl: „Nedokázal jsem to unést. Chtěl jsem si ublížit za to, jaký jsem (doplňte si z vašeho slovníku)! Jak se to mohlo jenom stát?! Seděl jsem ve tmě a vždycky, když mi donesli jídlo, chtěl jsem podržet kliku a dveře a utéci. Utéci sám před sebou. Sám od sebe. Od toho mučivého Já, kterému nebylo úniku. Ale pokaždé mě něco zastavilo. Byl jsem trestanec a ne král. Musel jsem – chtěl jsem pykat. Vždyť, co jsem to způsobil!?“ Přitakal jsem. Věděl jsem. Lidé se bojí samoty – bytí sami se sebou. Lidé hledají neustálou společnost. Protože to, co se skrývá uvnitř, není uklízeno, pěstováno ani milováno, je to prostá skládka všeho špatného, co jsme si o sobě kdy mysleli, všeho co o nás řekli jiní a my to přijali, všeho co o nás nikdo nikdy neřekl a my si vykonstruovali, že to tak je. Řekl: „Omlouvám se, že jsem přestal s Vámi mluvit. Myslel jsem si, že už to zvládnu sám. Že už Vás nepotřebuju. Že to zvednu na 3 mio a dám si pauzu a cestu kolem světa. Ale chtěl jsem to moc rychle. V té tmě jsem si uvědomil, jaký úspěch už to byl a že jsem měl být vlastně hodně vděčný, zaplatit Vám královskou provizi a dělat to tak dál. Vůbec – já vůbec nevím, proč jsem to udělal, proč jsem se tak choval, proč to tak dopadlo??!! Přiznal jsem si, že si to všechno zasloužím, tak jak to je. Všechno je jak to je a všechno bude jak to bude. Do jisté míry mě to osvobodilo. A chci Vám za všechno poděkovat. Teď obchodovat nějakou dobu dále nebudu, ale chci se zase vrátit.“ Ano. Bylo to neskonalé štěstí. Náprava jednoho člověka. A jednoho účtu.
Jak jsem si na toto celé vůbec vzpomněl? Před několika dny mi napsal jiný můj klient a vlastně moc dobrý přítel, který právě započal proceduru svého osobního bankrotu a napsal: „Ahoj Tome... byl jsem pět dní ve tmě a měli jsme tam takové tlačítko na rozsvícení světla a dveře, které nebyly nikdy zamčené. Tolikrát jsem už šahal na to tlačítko a na tu kliku, ale vydržel jsem. Jsem na sebe hrdý. A cítím se jako po restartu. A věci se začínají zlepšovat.“
Jsi skvělý Jiří Gabrieli. Jsi úžasný Josefe. Vy všichni, kdo riskujete a bojujete, jste úžasní! Byli jste ve tmě. A jak známo – nejtemnější chvíle nastává před úsvitem. Vycházíte z toho boje jako lepší lidé a lepší tradeři. Děkuji Vám za všechny dary a nejvíce Vám děkuji za to, že jste pochopili, že jste vyrostli – ba dali si šanci vyrůst. Kéž by všichni, kdo neuspěli hned na poprvé, šli touto nejtěžší cestou a vyřešili si své bolesti ve tmě, samotě a kruté vnitřní bolesti. Kéž by se nemaskovali za silné a seniorní přispěvatele na mnohých fórech a neplivali svými bolístkami po autorech myšlenek a žití jako jste Vy nebo já. Takoví mají svou tmu ještě před sebou. Kéž by je ta tma potkala brzy?
A co já? Také jsem měl své ráje a krize. Také jsem rostl a padal. Radoval se a stresoval. Má první léta. Hledání. Zkoušení. Učení. Sbírání zkušeností. Tma. Potká to každého. Dlouhodobý úspěch rovná se klopítání. Když vám někdo něco prodává, nikdy vám nic takového nepřizná. Protože by si sám přistřihl křídla. Límeček. A kravatu. Já sám si tu ty křídla stříhám dobrovolně, protože nosím volné tričko, skinny kalhoty a mám exkluzivní dohodu s Vesmírem (úsměv), že všechny ty zraněné duše, které skutečně potřebují pomoci, si mě sami vyhledají a tak se stane.
A co já? Seděl jsem jen tak ve tmě? Ano, seděl. A nabyl jsem při tom nepopsatelně silných zážitků. A dotýkal jsem se něčeho, co se nedá popsat slovy. Byť jenom jeden den a jednu noc.
Prosím, nebojte se tmy. Večer. Ani té ve vás. Postavte se tomu.
Chcete být FX super talent?! Postavte se tomu!
