Všichni známe ty statistiky, na které se většina z nás dívá spíše negativně, všichni víme, že uspět na forexu se týká jenom malého procenta vyvolených, asi takového procenta, které zaujímají v naší společnosti ti zamilovaní do člověka se stejnou věcí na onom inkriminovaném místě jako oni sami mají.
Dnešní doba je nová, je jiná. Internet se rozmohl do všech koutů planety. Internetová reklama s nápisem „klikni si i ty na forexu“ také. A tak přestáváme chodit po ulici nebo po kamenité horské cestě a už neposloucháme zpěv ptáků a nedýcháme čerstvý vzduch, ale sedíme, zíráme do monitoru a děláme forex.
Dříve byl forex doména bohatých a super-bohatých lidí, většinou mužů s několika pneumatikami okolo pasu s povahou, kterou byste nepřežili, doutníkem pod knírem a dvěma „asistentkami“ v jedné velké kanceláři. Dnes je to obor natolik dostupný, že přijde tatínek s náctiletým synem a otevírá mu na sebe obchodní účet, aby se syn mohl činit. Na forexu dnes obchodují malé děti, teenageři, studenti, maminky na mateřské, dělníci, zaměstnanci, podnikatelé, důchodci, postižení i ti bohatí. Jednoduše úplně všichni.
Ale záleží na tom, kdo jste? A kdo je ten, co na forexu vítězí velice?
O víkendu jsem se postavil do své knihovny, vytáhl několik knih a sfoukl z nich prach. Jedna z nich byla kniha Market Wizards, kterou každý jistě bezpečně zná. Je o těch velkých, kteří měli velkou trpělivost, velké štěstí nebo hodně peněz. Napadlo mě, že v naší zemi se taková kniha ještě nenapsala, jen tu byly hůře zdařilé překladatelské pokusy těch zahraničních. A přemýšlel jsem proč. Napadlo mě, že musí být jenom tři důvody: 1) nikomu se do toho nechce 2) příliš by to dráždilo naši národní vlastnost top 3 (závist) 3) není vlastně o čem, o kom psát. Tipl bych si, že to bude ta trojka.
Jedna z věcí v mém profesionálním životě, za kterou jsem velmi vděčný, je ta, že mohu potkávat mnoho lidí, kteří se u nás forexem a online obchodováním vůbec zabývají. A mám to štěstí, že jsem potkal i několik lidí, které bych označil za skutečné mistry. O těchto lidech pravděpodobně nikdo ani neví, snad se to dá poznat jenom tak, že půl roku jezdí v korvetách a ferrari a půl roku pak třeba ne, protože potřebují doplnit kapitál. Každý z těchto lidí má nějaký svůj styl, ale když jsem o tom přemýšlel, uvědomil jsem si, že mají jednu věc společnou.
Především povahu. Definoval bych jí jako povahu pohodáře. Ale ne toho pohodáře, který to hraje na oko, aby sbalil nějakou tu samičku nebo dokázal světu, že on je na povrchu v pohodě, ale toho pohodáře, který ví, co ho čeká a když ho to potká, zase přijede, usrkne kávu nebo neperlivou vodu, usměje se a prostě jenom řekne „tak včera jsem to zase po**** Tome“ s tím, že následuje výbuch smíchu a dobrá nálada, jako by ta chyba o velikosti vozového parku sportovních korvet, ani vlastně nestála za řeč.
A ona vlastně nestojí. Když uděláte chybu, jakkoli velkou, třeba i jakkoli nekontrolovanou, ale dokážete se tomu po chvilce opaření zasmát, máte šanci. Obávám se, že chyby, kterými se necháváme paralyzovat, jsou opravdu zlé. Domnívám se, že chyby, které dokážeme rychle zpracovat a změnit jejich energii z negativní na neutrální nebo pozitivní, jsou vlastně taková malá vítězství. Protože je to velmi cenná zkušenost do budoucna, ale nijak nás už nezatěžuje, nevyvolává strach a frustraci, je to jen věc, kterou už neuděláme, protože víme, že ta plotýnka byla pořádně vařící.
Jedním z takových lidí je obchodník bez jména (říkejme mu třeba HejPočkej), který patří mezi mé přátele a na trhu dělá velké věci. Někdy nahoru. Někdy dolů. Ale celkově nahoru. Proč chci mluvit zrovna o tomto obchodníkovi...
Protože právě on je druhou stranou mince ke všemu tomu, co se na forexu bere jako axiomy, pravidla, která se nemají dle lidí, kteří pravděpodobně nikdy sami neklikali, porušovat. On zná velice dobře všechna zlatá pravidla obchodování, možná hlouběji než já a spousta dalších, protože už to dělá dlouhá léta, ale zřejmě si vzal k srdci jenom jedno pravidlo: „nejprve se pořádně nauč všechna pravidla a potom je začni všechny soustavně porušovat“.
Myslím, že něco moudrého na tom bude. Vždyť sami to znáte. Držíte se pevných pravidel a všechno to vede jenom k frustraci, protože to neodpovídá vašemu naturelu a vlastně s tím nejste schopni vůbec pracovat.
Když mu někdo řekne, že nelze na forexu vydělat více než 30 – 60 procent za rok, což je takové internetové, knižní a seminářové klišé, dostane ho do kolen. A to proto, že on je agresivnější typ, ale ne gambler, ví přesně co chce a ví, že je ochoten více riskovat. Je pravda, že přemýšlí a riskuje asi jinak, než většina lidí, ale o tom právě víme, že je jenom málo jedinců, kteří dosáhnou na odporně velké zisky.
Co je na jeho práci z mého pohledu zajímavé je ta práce sama – jak postupuje a díky čemu se stává větším agresorem na trhu a čím žene zisky do nebes. Mluvili jsme o tom a chtěl bych to tu zmínit (za jeho svolení), abychom nabourali trochu to, čemu věříme, že je jediná správná cesta a dali našim myšlenkám šanci se toulat i někde jinde. A třeba jenom toulat a uznat, že toto pro nás není.
HejPočkej vezme například 50 000 USD, dá je na účet a na jiném účtu drží další dostatečnou zálohu USD. Protože už se zná a ví, že mu dělají problém dvě věci: 1) chce vydělat hodně a tak obchoduje minimálně s 10 nebo 20 loty 2) obvykle není ochoten zavřít ztrátu, vyčlení si jenom část kapitálu na obchodní účet, pečlivě si vybere situaci na trhu, se kterou se cítí velmi dobře a jde do toho. Není příznivcem 2 procentního riskování na velikost účtu a riskuje vlastně celý na jeden obchod. Někdy se mu to nevyplatí a trh ho sundá dolů, ale v jiných dnech chytne trh dobře, přidá do pozic (přidává jenom do těch ziskových) a zhodnotí účet čtyřnásobně za dva dny. 200 000 USD odloží zpět na záložní účet a je v klidu. Na obchodním účtu mu zase zůstane 50 000 USD a s těmi si jde pro další situaci, se kterou se cítí dobře.
Ten klíč je pro něj v psychice. On není zrovna emocionálně stabilní typ a nikdy by nedělal forex, kdyby mu to neneslo uspokojení, což jsou pro něj především zisky. Myslím, že konkrétně je ten klíč právě v tom, o čem jsem psal minule v Doktorátu na FOREXU. On začal od sebe. On zná všechny poučky a cítí strach, když jde pozice proti němu, ale dělá si věci po svém, přesně tak, jak to cítí, že je to nejlepší, a ne jak někdo jiný říká, že je to nejlepší. S nikým se o tom moc nebaví a u mě pro to našel pochopení, protože také já jsem příznivcem řešení na míru, ať už jsou jakákoli, hlavně že dobře funkční. Přehazuje si svých 50 000 USD sem tam a zase zpátky a za cenu velkého rizika a dobře promyšlených vstupů vydělává hodně. Někdy otočí 50 000 USD na půl milionu, nebo milion a pak spadne zase zpátky a pak se dostane zase výše a pak zase trochu propadne.
Je to jeho styl. Ale usmál jsem se a věděl jsem, že to tak je dobře, když jsem si uvědomil, že něco podobného dělal Larry Williams v roce 1987 na onom slavném šampionátu v tradingu. Velké zisky. Velké propady. Velké riziko. Velké odvaha. Velká vytrvalost. Nepodléhání černým myšlenkám. Cesta vpřed.
HejPočkej je milionář. Dolarový. Je pravda, že nedělá jenom forex, ale také dováží vlaky plné fyzických komodit z celého kolejemi dostupného světa a mírně podniká v průmyslu, který je sexy, ale ono ho to prostě baví a všechno to dělá ten klid. A ten se mi na něm líbí daleko nejvíce. Když se ho zeptám, jak by to viděl, kdyby mu to jednou nevyšlo a rychle o všechno přišel, jenom se na mě usměje a řekne mi, že je to všechno tak krásně jedno a že by mu stále ještě zůstali dobří přátelé a snad i ty hadry co má teď na sobě. A začal by znova. Hlavně kvůli ženám, které miluje a které milují jeho auta a kreditní karty. Užívá si života. Jde do toho ve velkém. Ví, že může přijít pád. Ale spíše nepřijde, protože na každé tři ztracené účty je v průměru čtvrtý, který je jak říká „raketa“. Nebojí se toho a toto je jeho přístup.
Na tomto obchodníkovi bychom se mohli naučit jednu věc. Své mentální prostředí většinou nezměníme. Něco je v nás a změna je obvykle tam těžká a složitá, že je lepší poznat velmi dobře sám sebe a ze svých chyb si postavit přístup, který jim dá průchod (protože v průběhu života máme stejně tendence určité chyby stále opakovat a najde se jenom pár silných jedinců, kteří je skutečně překonají v dlouhodobém měřítku) a přitom mě moc neohrozí, naopak jich využiji ke svému prospěchu.
Lidem, kteří obchodují v klasických konvencích, tento přístup jistě bude připadat jako loterie, jako nesmysl. Ani já takto neobchoduji, ale přijde mi to jako geniální spojení možností trhu a daného člověka, taková symbióza, symfonie, Mozart. A když to jde dělat s větším kapitálem, potom to asi jde dělat i s menším nebo ještě mnohem větším.
Tento článek není v žádném případě nabádáním, abyste to také zkusili. Jen mi někdy přijde, že se lidé příliš svazují pravidly a strachem a to nakonec nikam nevede a přibývající frustrace je nakonec nutí kapitulovat a na všechno se vykašlat. A to jenom proto, že jsme následovali konvence zvenčí, ale úplně jsme zapomněli nebo vůbec nemysleli na sebe a na to, kdo jsme a s čím se cítíme skutečně dobře.
Tento článek píšu jenom jako takové letní osvěžení, jako kýbl studené vody chrstnutý do myšlenek, které mnohdy stojí na místě a jsou dusné jako teď ten vzduch tam venku.
Znalost pravidel je důležitá. Ale nezapomeňte si nastavit vlastní pravidla.
Krásné léto!
Využijte jej k odpočinku a přemýšlení a nových možnostech.
Tomáš Vobořil, Colosseum.cz
