V dnešním tématu se najdou spíše investoři, protože se budeme bavit o fenoménu naší mysli, v jehož rámci se snažíme obhájit si sami před sebou svá rozhodnutí. Toto téma je samozřejmě přenositelné, takže jeho jednotlivé prvky lze pozorovat jak při investování nebo obchodování, tak i v běžném životě.
Za vším hledejme emoční výkyv
Veškeré psychologické fenomény se točí okolo neschopnosti člověka regulovat a řídit své emoce a reakce na vnější podněty. Lidé se velmi často staví do pozice oběti, ve které se cítí spoutáni okolnostmi, které z nějakého důvodu buď nechtějí vyřešit, nebo naopak řeší záležitosti, které s nimi nijak nesouvisí. Tato bezmoc poté může vést právě k problémům, kdy člověk udělá nesprávné rozhodnutí.
Ponákupní racionalizaci si nejlépe představíme na příkladu investora, který si na internetu přečetl článek, ve kterém byla vychválena určitá akciová společnost. Článek působil důvěryhodně, leč ne všemu investor naprosto rozuměl, ale nejasnosti sám v sobě uzavřel s tím, že článek psal přeci odborník, takže to bude pravda.
Již v tomto bodě začíná celý problém, protože investor odevzdal zodpovědnost za informace autorovi článku s odvoláním na jeho odbornost. Neschopnost člověka zpochybnit odborníka je velmi častý problém nejen v rámci finančních trhů. Tato nově vzniklá role oběti se dále rozvíjí a graduje.
Velmi známý případ poté nastává, když si onen článek přečetlo více investorů, kteří se ihned na diskusním fóru začnou navzájem utvrzovat v platnosti informací a o tom, že se jedná o skvělou příležitost, které by bylo škoda nevyužít. Tehdy se rodí FOMO efekt, při kterém investor podlehne tlaku okolí a zmíněnou akcii nakoupí.
Racionalizace jako náplast
Po celou dobu náš investor moc dobře ví, že článek obsahoval informace, kterým nerozuměl, a které v něm tak vyvolávaly určitou nedůvěru. Ovšem kvůli tlaku okolí nedal na svojí intuici, informace si neověřil a v okamžiku, kdy začíná být investice ztrátová, začíná o svém rozhodnutí pochybovat.
V tomto okamžiku nastupuje na scénu ponákupní racionalizace, jejímž cílem je svézt odpovědnost a případně i vinu na někoho jiného (odborníka), a tak se vyhnout konfrontaci s vlastním svědomím, které nebylo v tom rozhodujícím okamžiku vyslyšeno.
Investor, který se tímto způsobem bude snažit si obhájit své rozhodnutí, je na velmi špatné cestě, protože ve finančním světě je potřeba mít poměrně dost sebedůvěry. Proto je ponákupní racionalizaci nejlepší se vyhnout tím, že investor bude investovat do dané společnosti až po provedení důkladné analýzy. Pokud již racionalizace pobíhá, je pro psychiku lepší přiznat ztrátu a začít vyhlížet nové příležitosti, které budou již splňovat předem nastavenou strategii.
Děkuji za přečtení!
Martin Klass
