Je možná naivní a dá se o tom hodně polemizovat. Je asi spíš určeno začátečníkům, ale vy pokročilejší, proč si to nepřečíst? Trochu té motivace neuškodí nikdy.
Lidé se dělí do několika skupin, které tvoří společnost určitého mumrajzu. Od bezdomovců, po nejvyšší manažery mají společnou návaznost. Každý v tomto mumrajzu je odměňován za svoji pracovitost, ale bohužel i tak se může určitou svou nepozorností dostat na stranu tich méně šťastných. Pokud si člověk bude užívat a vše sázet na jednu práci, tak z klidného života nad vodou může padnout do bahna, odkud se těžko dostává.
Tenhle celý mumrajz obsahuje spoustu různých emocí, osudů a proto třeba může v tramvaji sedět úspěšný manažer vedle bezdomovce. Všichni v mumrajzu jsou někým vedeni, všichni plní úkoly a jsou zvyklí za odvedenou práci dostat zaplaceno a tak si mimo jiné mohou dovolit například odcestovat na dovolenou a tu chvíli si pořádně užít, tak jak by si užívali život, kdyby nepodléhali mumrajzové realitě. Bohužel to trvá chvíli, a tak se těší na další odklon od skutečnosti. To se stále opakuje. Někdo se má lépe, někdo hůře, ale všichni žijí spolu, kde všichni podléhají všem. Je však několik jednotlivců, skupin, kteří jakoby mumrajzu tak úplně nepodléhají.
Těmto lidem je jedno jaká bude nezaměstnanost. Nemají strach o práci. Nemusí čekat na důchodový výměry. Neočekávají sociální příspěvky. Nebojí se zvyšování daní. Nepodléhají nikomu. Jsou naprosto samostatní. Chodí v mumrajzu, ale nepodléhají mu. Nemusí pracovat usilovněji pro zvýšení platu. Nemusí se více starat o zákazníky, najímat více zaměstnanců a odvádět více daní, pro více zisků. Jsou nad věcí. Někdo je může nazvat jako samotáře, nebo podivíny. Oni mají ale schopnosti vidět celý mumrajz z ptačí perspektivy. Jdou klidně na kolo v době, kdy ostatní musí do práce. Nemusí mít pevně danou pracovní dobu. Když se ho mumrajový člověk zeptá kdy, kde a jak pracuje, tak odpovědi jsou pro něj nepochopitelný a nesmyslný, možná až vyvolávající posměšky.
Mezi tyto lidi se, věřím tomu, dají zařadit i úspěšný investoři, tradeři. Já mezi nimi chci být. Chci sledovat spěch a hukot mumrajzu. Chci některým z nich zkoušet pomáhat nahlížet na svět jinak. Většina mě asi poslouchat nebude a budu je možná i odpuzovat. Vždy jsem jako asi hodně z nás tady uvažoval trochu jinak, proto jsem si občas s někým i nerozuměl a setkávám se s tím dnes a denně. Může to být velká překážka pro ty z nás, co jsou zvyklí na klasický mumrajzové aktivity. Svět mimo mumrajz je prostě jiný a těžko se na něj zvyká. Například večer po práci v hospodě se skupinky baví zas o práci, co v ní prožily zajímavého atd., pokud mezi nimi sedí člověk, co si vydělává vytrvalostí, čekáním na vhodnou příležitost na trzích a podobně, tak se s ostatníma nemá o čem bavit. Chudák je proto mimo a osamocen a je za podivína a pokud se ho někdo zeptá, tak se těžko vysvětluje, co vlastně celý dlouhý den dělal. Může se to proto zdát jako obrovská nevýhoda. Samota, odloučení, ale ono je to spíš obrovská výhoda. Lidi, kteří za to stojí, tak zůstanou při vás a ostatní ať si trhnou.
Co jsem tím vším chtěl sdělit, že každý kdo má tu snahu a vkládá tolik energie do toho se dostat nad mumrajz, tak určitě zažívá a zažije hodně podpásovek, hozených klacků pod nohy. Někdo méně, někdo mnohem více, kdy je tak lehký to vzdát. Je ale potřeba to nevzdát, protože ten motiv je obrovský, nádherný. Jen si to uvědomte, jak se díváte na mumrajz a se zaujetím a i respektem zjišťujete co a jak se tam děje, jak a co se dá využít, s čím komu pomoci, sledovat jak je ten mumrajz ve své podstatě zajímavý. Sledujete to, protože na to máte čas a vaše schopnosti to umožňují. Otevře se tak obrovské množství příležitostí.
Takže motiv máme velký a je potřeba si ho často připomínat. Přiznám se, že jsem o tradingu pochyboval, ještě před nějakým půl rokem. Už tomu tak není a i přes těžké období, které teď prožívám (související také s tradingem), je pro mě trading čím dál jasnější, jednoduší. Měl jsem to štěstí, že jsem snad už pochopil, co opravdu znamenají ty věty o jednoduchosti, o trpělivosti, o jiném pohledu, o kapitalizaci účtu. Obrovskou roly na tom mají tradeři, kolegové (snad to můžu napsat :)) se kterými jsem se setkal a setkávám (díky tady fxstreetu) a věřte mi, že mi to dalo opravdu strašně moc a to přitom nejsou všichni úspěšný, ale hlavně ti úspěšný jsou velkou motivací a pomocníky. Ono totiž když se člověk moří s nějakým systémem, který nic negeneruje, možná tak ztráty, nebo když už neví co by, aby se dařilo a není schopen vydržet byť týden s dodržováním nějakých pravidel, tak je největší mazec, když se setká s úspěšným traderem, který mu řekne, že přece několik desítek pipů denně není žádný problém, nebo když se úspěšného zeptá jak na to, tak s vysmátým hlasem odpoví „no přece do trendu ne?“ , to je pak pastva na mozek :), nespí se z toho apod.
Myslím, že upřímné úsilí se vyplácí, je to ale těžký a zdlouhavý boj, ale zas se to nemá přehánět, aby člověk nebojoval celý život a nic z toho.
