QE2 brzy skončí. Co potom?

Ahoj Patriku, díky za nastínění možného vývoje po 30.06.2011. Chci se zeptat, jestli je v USA rozvinuta nějaká diskuse, event.jsou závěry s ohledem na potřebu slabého dolaru pro obnovu USA ekonomiky. FED je jedna stránka věci, ekonomika skrze zaměstnanost druhá. Na druhou stranu je silný dolar faktorem snižujícím inflační vlivy, především komodit, na vstupu. A v neposlední řadě je zde narostlý státní dluh, jehož obhospodařování bude se zvyšující se sazbou rapidně stoupat, přičemž FEDu bude klesat cena nakoupených bondů a bude fakticky ve ztrátě. Tady se chci zeptat, jak to bude s hodnotou bondů, pokud nedojde ke zvýšení základní sazby, ale pouze ke zvýšení úroků na úložku (bod 5.). 

Tohle jsi četl.?   US Tsy’s Geithner: ‘Critical’ That Congress Raises Debt Limit

Tak já bych řekl, že otázkou dne není ani tak co se stane, ale kdy se tak stane Co se stane je celkem zřejmé. Vládními intervencemi se problémy finančního sektoru nevyřešily. Pouze se "socializovaly" do bilancí FEDu. Všechny ty nesmyslné zásahy do trhu jako "cash for clunkers"(Americká obdoba šrotovného), Obamovi levicové sociální programy atp. musí zákonitě vést ještě do větší břečky, než v jaké je USA nyní. FED sice tvrdí, že má vypracovanou exit strategii, pro svou politiku kvantitativního uvolňování, ale ve skutečnosti nemá nic, prostě nic. Obrovské množství peněz bylo za poslední tři roky nalito do ekonomiky, ale co se s nima stalo? Ani jediný intervenčí dolar nebyl využit pro investice, všechno se utopilo ve spotřebě, proto se teď může zdát, že se je vše v pohodě a že zase porosteme do nebes. Ale to je nesmysl. Všechna ta likvidita se ze systému musí nějak dostat, protože přišla a přichází USA sakra draho. No a jsou jen dvě možnosti jak zaplatit projezené miliadry. Zvýšit daně nebo oslabit USD. Ani jedno se socialistům z kongresu líbit nebude a tak zbývá poslední možnost, která je kombinací obojího: Inflace. Inflace pro obyvatelstvo znamená snížení kupní síly, tedy faktické znehodnocení USD, což se dá přeložit jako další daň i když rafinovaně skrytá právě v míře inflace. Takže to je moje odpověď na téma, co se stane dál.. Není to jenom můj názor. Stači si přečíst cokoliv od Stiglitze, Scholese, Schiffa nebo třeba Rogoffa(kdo se o ekonomii zajímá, tak ta jmená zná, kdo ne, toho to nemusí trápit)

a proto si myslím, že co se stane je celkem jasné, ale co je otázkou za sto bodů je: kdy se tak stane? a také jak moc intenzivně.. Upřímně bych raději zvolil umírněnou inflaci: řekněme 6-7% ročně, která by postupně zasanovala všechny vládní zásahy. Pokud by k tomu FED nepřistoupil a z ničeho nic přestal tisknout peníze(kupovat bondy), tak si tím zadělává na problémy, které můžou skončit inflací klidně přes 20%.. 

Takže stejně nemá na vybranou. Prostě v současné době cokoliv, co smrdí dolarem nebrat.. EU má svoje vlastní kostlivce ve skříni(takové německo až si udělá pořádek v bankách a zjistí, jaké % v bilanci představují jedovatá aktiva, tak bude taky koukat), ale pořád je oproti USA "v pohodě" -  Problémy jižní Evropy bych nějak extra neřešil.. o nich se vědělo už dávno a dávno jsou už promítnuty do trhu. 

Jak už jsem psal.. já se ze všech US aktiv vyvázal, likvidní FX rapidně omezil a v současné době jsem se stáhl do ulity, což znamená, že jsem naložený v CHF a konzervativních produktech a počkám si, co se semele

Inu kde je volatilita, tam je samozřejmě možnost většího profitu, ale chce to tomu obětovat mnohem více času, který nemám. Já jsem se prakticky všech investic zbavil. Výhledově přemýšlím nad nějakým ETF na ropu a stříbro, ale to má ještě čas. Tím CHF jsem nemyslel přímou investicí do CHF, ale fakt, že jsem převedl celý svůj hlavní obchodní účet z EUR na CHF(a to i za cenu docela velkých transakčních nákladů, protože na něm není zrovna malá suma - alespoň na můj vkus), abych se vyhnul rozkolísanému EUR. Jediné moje aktivum v současné době představuje právě můj obchodní účet, který jsem prozatím převedl pod křídla nejmenovaného asset managementu. Nevydělává moc, ale pořád lepší, než termínovaný účet A já mám tak čas na práci.. ale v červenci se zase kouknu po něčem obchodovatelném, jak už jsem psal.. mám rád komodity a věci na které se dá sáhnout

Jinak máš pravdu.. Keynesiánci jsou zlo, ale s Hayekem a Rakousko-Chicágskou školou bychom taky asi moc daleko nedošli. Prostě je to v současné době celé strašně zamotané a čím dál tím víc se mlátím do hlavy, že jsem všechny svoje statistické semináře na VŠ prospal, protože ty si aspoň dokážeš spočítat riziko.. což je obrovská výhoda. To já nedovedu a proto jsem teď před jakoukoliv investicí strašně opatrný a nevím kam se pořádně vrtnout

ať se daří

jj.. mohu, ale až v červenci Teď toho mám fakt moc.. Před nedávnem jsem hrdě rozhlašoval, že jsem si mohl díky investicím snížit úvazek v práci, což byla a je pravda. Ovšem od tohoto měsíce jsem si zase dal fulltime práci, protože musíme dokončit jednu část projektu a jelikož nejsme nějaká frézovna(nic proti frézařům - otec je soustružník a rozhodně to není nic, za co bych se styděl), tak prostě nejsou lidi, co by mě, byť nejmenšího z nejmenších, nahradili.. takže nevím kam dřív skočit a do toho žačalo zkouškové - je zarážející, že jako dálkový student vysmívaného směru(ekonomie) toho do školy dělám mnohem více, než když jsem byl prezenční informatik

tož jak říkám.. kouknout kouknu, ale až v červenci. LFX grafy jsou zajímavá alternativa, která určitě nežere tolik strojového výkonu, jako JZI

Jo a jinak mě ještě k tématu napadlo, že celé tohle fuj, co tu máme a co nás ještě čeká, nezpůsobili ani Keynes a jeho přitakávači, ani Hayek(ke kterému mám, byť jsa technokrat, blíže). Původ krize a podobu dnešního finančního světa přisuzuji na vrub zákonu z roku 1844, kerému se říká "Bank charter act"(například rozhovor pro Týden někdy mínus dva roky mezi Kovandou a španělským ekonomem Jesusem Huerta De Soto). Tenhle zákon totiž stanovoval bankám povinnost držet 100% krytí bankovek zlatem, což není nic neobvyklého a zavedl bych to v nějaké podobě i u dnešních komerčních bank. Nicméně tehdejší banky našly v tomto zákoně chybu a sice,že 100% krytí se vztahovalo pouze na bankovky.. nikoliv na depozity, čímžto pádem daly vzniknout novému pojmu, který dnes všichní známe: pákovému efektu. No a od té doby tady máme ze světa jeden velký bublifuk v rokou malého klučiny(nebo spíš komerčních bankéřů), který si fouká stále nové a né bubliny a z času na čas nějakou přefoukne a ta praskne.. no a potom nakluše mamina(centrální bankéři) a místo, aby mu dala přes prsty, že by mohl dělat taky něco užitečného, tak mu ještě doleje další jar(QE1,QE2,..QE150), šachy s interesty(viz naše nedávná mail komunikace)

tož tak

prostě je třeba na trhu více pokory a všichni ti, co prskají proti regulacím a omezením - např. snížení páky zákonem, minimální vklady pro vstup na trhy od 25 000 USD atp. povinnost mít licenci, by si měli uvědomit, že se tady hraje o víc, než o jejich 500Eurové účty a že jenom velmi tvrdá regulace nás může ochránit od toho, co nás tak za 5 let čeká

zdravim, ze by konec QE znamenal pokles vynosu US dluhopisu... to je zajimava myslenka. Snad jen kdyby akcie spadly tak moc, ze by se kapital presunul do dluhopisu coz by zvysilo jejich cenu... to je tak jediny co me napada.

Fed se snazi presvedcit, ze k rustu inflace nedojde, protoze muzou zvysit urok na prebytecnych rezervach (bod 5) a tim odradit banky, aby vytvarely nove pujcky. To je sice teoreticky mozne, ale pocet lidi, kteri poukazuji na to, ze tahle zcela nova, nevyzkousena a malo studovana metoda nemusi byt nutne efektivni, respektive muze mit vliv, ktery je tezke predpovedet, se zvysuje.

nakonec ale bude stejne vsechno jinak a vsichni budem prekvapeni :-)

urok na prebytecne rezervy (IOR - interest on excess reserves) je uz od roku 2008 na 0.25%. Kdyz banky pujcuji na uver, tak z toho maji vyrazne vic... rekneme kolem 5% podle delky uveru... takze mi neni presne jasne jak je to pro banky prospesne vydelavat na rezervach 0.25% kdyz muzou vydelat mnohokrat vic jinde...  

Moc diky za link na ten clanek, je fakt super a doporucuju ho vsem, ktere tahle tematika zajima!!!

Jojo, stribro je sila... Cina je brutalni a ja se trosku uklidnuju po ztrate na shortu stribra... kdyz se stribro propadlo z 49.90 na 45.30 tak jsem otevrel short...   za tri dny me to vykoplo s pomerne velkou ztratou na 48.50... a pak nastal predpokladany pad... holt jsem si mel chvilku pockat. No jo, stane se...

Prečo centrálne banky zlyhajú

Příliš brzy na monetární brzdy - přijde QE3 ? - Výnosy desetiletých vládních dluhopisů USA se vrátily zpět na úroveň 3 % i přesto, že bylo dosaženo „dluhového limitu“. Zdá se, že jde o další fakt hovořící proti obavám z kombinace kvantitativního uvolňování, výdajů financovaných deficitem a oslabujícího dolaru.

Podle tohoto měřítka se inflační očekávání v posledních týdnech snížila. Může to být prostě proto, že finanční trhy reagují na vývoj monetární politiky. Na počátku QE2 uzavírali investoři dlouhé pozice na akciích a komoditách, krátké na dolaru. Globální ekonomická aktivita byla tou dobou silná a úrokový diferenciál se zdál být pro dolar negativní. Stále tu ale bylo riziko, že tyto sázky budou příliš vysoké a dojde k jejich kolapsu – protože potlačí samy sebe, nebo proto, že Fed stimulaci utlumí. Asi došlo částečně k obojímu – vysoké ceny energií negativně ovlivnily růst a Fed QE ukončí.

Stojíme tak v situaci, kdy ekonomika USA roste, ale relativně k potenciálu jen pomalu. Není to podobné tomu, co tu bylo před QE2?

pokud se vam nechce cist cela analyza, tak vysledek je tento: "we are now projecting EUR/$ at 1.45, 1.50 and 1.55 in 3, 6 and 12 months. We now see $/JPY at 82, 82 and 86, which, compared with our previous forecasts, also reflects more broad USD weakness"...

Dollar Decline To Continue

In a nutshell, the main reason for broad-based Dollar weakness is the persistence of economic imbalances in the US. US economic output remains geared towards non-tradable sectors, while the large current account deficit and the structural decline in manufacturing employment suggests weakness in tradable goods. This situation has several Dollar-negative implications:

• The structural current account deficit causes constant external funding pressures. For the Dollar to stabilise or even to rally, investors need to be convinced of the case for additional long-term investments in the US.
• With unemployment still high, fiscal consolidation looming and continued weakness in the real estate sector, the growth outlook remains less compelling in the US than in many other regions or countries. This makes it even more difficult to fund the current account deficit with investment inflows.
• The cyclical factors discussed in the previous point suggest this it is also highly likely that Fed policy will remain more accommodative than in most other countries. Interest rate differentials will likely remain USD-negative.
• The case for Dollar depreciation will strengthen as fiscal policy becomes increasingly tight in the US. The likelihood of early monetary policy tightening would also decline with tighter fiscal policy, as highlighted by our US economists.
• Structural and EM-related upward pressures on crude prices add to the imbalances. All else equal, real disposable income in the US would decline and, hence, so would domestic demand, adding to cyclical headwinds. Moreover, the rising fuel bill would increase the nominal trade gap and therefore the external funding needs.

None of the above five factors seems to be changing towards a more Dollar-supportive direction. On the contrary, there are increasing depreciation risks linked to structural forces in commodity markets, as well as fiscal consolidation.

Manufacturing, Manufacturing, Manufacturing

Ultimately, it is difficult to envisage a Dollar-bullish scenario without a notably stronger US tradable goods sector. This does include to some extent services and also the primary sector, but the most important by far is manufacturing.

Employment in the US manufacturing sector has fallen substantially in the last 10 years (see chart) and this development was likely the result of two forces:

• First, the competition from interest rate sensitive domestic sectors during the credit boom in the US, in particular real estate related sectors.
• Second, aggressive offshoring and the relocation of factories to the rest of the world, in particular Asia, has led to the disappearance of whole manufacturing industries in the US.

There have recently been some signs of strength in the manufacturing sector, in particular strong ISM surveys and some persistent hiring in the manufacturing sector. But the rate of job growth in this sector remains very low compared with the losses over the last 10 years. From 2001 to the trough of the credit crisis, US employment in the manufacturing sector has fallen by about 5mn to 11mn, at a rate of about 52,000 per month on average. Since then, we have seen renewed hiring of about 13,000 per month on average. In other words, job growth in the US manufacturing sector currently runs at only 25% of the pace of job destruction seen over the last decade.

This weakness in the manufacturing sector is also still clearly reflected in the external balance. The real trade deficit currently runs at about $50bn per month (in 2005 Dollars). Broken down by sectors, auto related and consumer goods sectors account for about $40bn, again highlighting the weakness in tradable goods.

In terms of outlook, our US economists expect a gradual further widening of the real US trade deficit in terms of GDP, which will likely keep the downside pressures for the Dollar firmly in place.

Lastly, it is also important not to mix level and change effects. The Dollar downside pressures will likely subside only after the external deficits have narrowed substantially. In practical terms, this means a substantial amount of manufacturing capacity has to be shifted back to the US, and this is a very slow process that is typically measured in years rather than quarters.

We are confident this adjustment will ultimately happen, but in the meantime it may be necessary for the Dollar to drift lower until relocation to the US becomes a very clear case. The undervaluation of about 12% relative to our trade-weighted GSDEER model may therefore become more pronounced in the foreseeable future.

New Forecasts and Risks

Taken together, the points above suggest there is still considerable downside potential in the USD. We therefore are revising our forecasts to reflect this ongoing trend. In particular, we are now projecting EUR/$ at 1.45, 1.50 and 1.55 in 3, 6 and 12 months. We now see $/JPY at 82, 82 and 86, which, compared with our previous forecasts, also reflects more broad USD weakness—albeit within the recent range.

Our views, as outlined across our macro and market research, remain constructive on Europe. Markets have long expected some form of liability management for Greece, and so a lot of bad news is already priced in. That said, reform progress in systemically important Spain continues at a steady pace. With contagion effects from the Greek debt debate limited, we think the recent correction likely represents an opportunity to position for Dollar weakness versus the Euro.

A number of other forecasts have been revised accordingly, as highlighted in the table. For specific comments on individual currencies, please refer to the country pages in this publication.

As a general feature of this forecast revision, it is important to highlight once again the difference between the expected moves relative to the USD versus the much more muted appreciation on a trade-weighted basis. For example, the Euro is expected to rally about 9% versus the Dollar over the next 12 months, but it will only appreciate by 2.4% on a trade-weighted basis. To a varying degree, this pattern holds for most currencies.

In terms of ‘fair value’, we are calling for a move deeper into USD undervaluation territory. The new 12-month forecasts imply a Dollar undervaluation on a TWI basis of about 16%-17%, whereas the trade-weighted Euro overvaluation will likely remain below 10%.

The risks to our USD bearish view are threefold:

• First, a much faster structural rebalancing of the US economy than we currently expect would fundamentally change the picture, although the hurdle seems very high for this to happen in the near term.
• Second, a period of broad-based asset weakness would likely still translate into Dollar strength given the prevailing correlations.
• Finally, there are still concerns about the European sovereign situation. Although not directly a factor for the US economy, a substantial deterioration of the sovereign debt situation in Europe would support the Dollar, mainly because it would weigh on the Euro.

 Anaemic Portfolio Investment in the US

As we stated above, one of the core reasons behind our Dollar view rests on a Fed that is more dovish than other central banks. Our official forecast for the first Fed hike is not until 2013, which is significantly below what the market is currently pricing. The second important factor behind our Dollar views is the growing current account deficit and the possible deterioration in funding inflows. Foreign flows into US assets other than US Treasuries have remained very weak, possibly affected by the negative returns following the ‘tech bubble’ until 2000 and the subsequent housing bubble in 2004/07. To provide a snapshot of this, Table 1 shows Treasury International Capital (TIC) data on long-term portfolio flows into and out of the US. It shows average monthly net foreign flows into US Treasuries (column A), into US agency debt (B), into US corporate debt (C), and into US equities (D).

During the pre-crisis period, for which we use 1H2007 as an example, monthly net inflows into US Treasuries averaged $19bn, inflows into agencies were just shy of $30bn, into corporate bonds they were an impressive $48bn, and into US equities they amounted to $24bn, making a total around $117bn on average per month. That picture has shifted dramatically. On average in 2010, net foreign flows into Treasuries rose to just shy of $60bn per month, while net foreign flows into US agency debt were on average only $9bn per month. Net foreign flows into US corporate debt were down to -$1.1bn on average in 2010, i.e., an outflow, while flows into US equities were just $9bn. Net foreign inflows across assets had therefore shrunk to $76bn on average per month in 2010, from $117bn in 1H2007, and the composition of inflows has shifted dramatically away from agencies, corporate debt and equities, towards US Treasuries. Looking at the most recently released data for March 2011, this shift remains firmly in place, with foreigners continuing to shy away from US assets other than Treasuries. Moreover, US investors have recently accelerated purchases of foreign assets again, with the latest March number hinting at a sizable outflow of more than $30bn from that source. Net portfolio inflows therefore remain very weak in general.

There are two additional issues worth mentioning. First, given the low interest rate environment, we think that hedge ratios for foreign inflows into US Treasuries are now relatively high. This means that these inflows are not as Dollar-positive as a similar inflow into US equities. Second, foreign official buying (largely by central banks in emerging markets) constitutes, on our estimates, the bulk of net foreign purchases of US Treasuries. The official breakout by the TIC data here suggests that—of the $60bn in foreign net purchases of Treasuries per month in 2010—about $44bn reflect foreign official buying. This number is likely a lower bound estimate, since foreign central banks may also be purchasing US Treasuries through intermediaries. We highlight the importance of official buying because these purchases are in some sense ‘passive’, i.e., they reflect the decision by some emerging markets to peg their currencies to the Dollar. As a result, they mechanically have to buy US Treasuries to neutralise appreciation pressure on their currencies. These inflows to the US are therefore not driven necessarily by the same motives as foreign flows into US equities (such as growth expectations and/or the profit motive). For both of these reasons, we see the shift to Treasury purchases by foreigners as a development highlighting the difficulty in funding the US trade deficit, and in line with our view for further Dollar weakness.

To highlight the important role that Treasuries play in funding the US trade deficit, we have compiled the table above to compare non-Treasuries foreign private (non-official) inflows (column K, net also of US residents’ flows into foreign assets, columns F and G) to the monthly pace of the trade deficit (column J). This comparison shows that while private inflows into non-Treasury instruments were used to fully fund the US trade deficit in 1H2007, this is no longer the case currently, as indicated by our ‘private’ basic balance measure (column L). Indeed, that private basic balance for 2011 year-to-date has been on a deteriorating trend, which is one fundamental reason why we see the current Dollar rally as temporary, reflecting risk appetite. On the fundamental flow picture, the outlook remains—in line with our Fed call—for more Dollar weakness.

Currency Performance During Slowing GLI Momentum

Global industrial activity continues to expand, but the pace of growth is declining. As we have discussed in recent research, our Global Leading Indicator (GLI) has exhibited signs of a slowdown over the last few months. In the last print, our metric of GLI momentum (3mth rolling % changes on the GLI) fell to 0.43% from 0.47%, with most of the components in the indicator deteriorating on a monthly basis. This has occurred even though on a yoy basis the GLI continues to accelerate at a solid pace of 4.5%.

What does this slowdown in GLI momentum mean for FX?

To answer this question, we first assess how different currencies behave during times of GLI momentum deceleration. We calculate monthly returns for the most liquid currencies against the Dollar since January 1999; a sample of about 150 observations overall. We then split our sample into months when the GLI is losing momentum and months when it is gaining momentum. Finally, for each currency, we average out the monthly returns for the months that the GLI momentum is declining relative to the month before. This subsample consists of 88 observations corresponding to 59% of the full sample. Comparing average returns across currencies, three key observations emerge:

• Overall, G3 currencies tend to strengthen during times of declining GLI momentum. The USD, EUR and the JPY—as well as the CHF—outperform most other currencies. Interestingly, the JPY, CHF and EUR outperform the USD on average during times of loss of GLI momentum.
• Pro-cyclical EM currencies tend to underperform as the GLI loses momentum. The BRL, CLP and MXN in Latin America, the TRY and ZAR in EMEA, and the IDR and INR in NJA tend to be among the worst performers.
• Interestingly, managed Asian currencies such as the MYR, TWD, CNY and SGD tend to remain largely unaffected by a slowdown in GLI momentum. Indeed, they have strengthened on average vs the USD during those periods. This may well be a spurious result given that the most important determinant of these exchange rates is policy decisions related to local inflation trends.

Overall, there appears to be a strong cyclical split between FX out- and underperformers during times of GLI momentum deceleration. However, it is important to bear in mind that these results may well be distorted by the fact that periods when GLI momentum decelerates include contractions in global output. We are not currently in such a contractionary stage, nor do we expect to be within our forecast horizon.

Therefore, we refine our sampling exercise even further to exclude observations during times of recession. We focus only on times when GLI is losing momentum but global output is still expanding, much like the phase we are in at the moment. This limits our sample to a still large set of 75 observations.

Our results are practically the same but for one key difference: on average, the USD tends to depreciate against most currencies as the GLI loses momentum but global growth is still positive.

What does this mean for our FX views? First, our broad bullish NJA FX bias, which we have expressed through long CNY, MYR and PHP recommendations, still appears to be justified despite the slowdown in GLI momentum. Historical data do not suggest that a deceleration in the pace of global activity growth has a significant effect on managed NJA currencies.

Second, one needs to be cautious with respect to pro-cyclical EM currencies and high yielders during periods of slowing GLI momentum. The Turkish Lira is among these currencies and exposed to a large current account deficit in addition. Slowing momentum therefore would support our tactical long EUR/TRY recommendation.

Finally, and most importantly, our findings reassure us that our overall bearish Dollar stance is not negatively affected by this slowdown in global activity momentum. On the contrary, as long as markets do not start to reflect concerns about an outright decline in global output, historical data of Dollar performance during similar phases of the global cycle support further our forecast for USD depreciation.

Needed: Plain Talk About the Dollar - P.

ahoj,

bohuzel, o dluhopisech tipu TIPS toho moc nevim... pamatuju si, ze se vydavaji jenom v nekolika malo expiracich, takze pro mnoho typu investic jsou nevhodne. Jake je mnozstvi existujicich tips proti normalnim dluhopisum netusim, ale kvuli existujicim nevyhodam si myslim, ze sance, ze by se pomer prevratil ve prospech tips je nulova. Do dluhopisu moc nevidim, takze kdyby se nasel nekdo, kdo by mohl dodat nejake relevantni informace, rad bych se priucil... P.

no tak nějak to cítím taky. No, ale důležitější je, jak to vidí FED. Jestli to teda nějak vidí. Koukám na juan a vidím, že opět se mu nechce posilovat. Pet

pár dotazů - 1 )   For example, the Euro is expected to rally about 9% versus the Dollar over the next 12 months, but it will only appreciate by 2.4% on a trade-weighted basis. To a varying degree, this pattern holds for most currencies.

Proč je ovlivnění na FX u EUR tak malé, když zastoupení v DXY je absolutně největší u EURUSD. Co způsobuje tak malou účinost při ovlivnění? Znamená to, že oslabení USD se promítne i do jiných než FX odvětví - akcie, komodity,dluhopisy? 

2)   Závěr, že převážně asijské a EM CB budou nuceny dále vykupovat USA bondy, neb zavěsili v různé míře své měny na dolar jsem již zaregistroval. Nicméně je zde jasný tlak na zhodnocení těchto lokálních měn a otázkou je co bude, když zhodnocení bude takové, že se jim vyplatí si nakupovat bondy mezi sebou a dále se tak zmenší příliv kapitálu do USA.?

China se evidentně drží této poslední otázky - China's giant sovereign wealth fund ready to spend NZ$6 bln on NZ assets and government bonds , o podpoře Portugalců je zbytečné mluvit. Pet

Ahoj Patriku. Měl bych pár dotazů.

Není reinvestice z maturujících bondů spíše pozitivní pro USD.? Resp. neohlášení QE 3 je znamením, že dojde ke stabilizaci bilance FEDu a tedy k nenaplnění očekávání, že bude dostatek nové likvidity na růst aktiv?

V současné době nakupuje FED cca 80% USA bondů. Bude-li pokračovat dle ohlášené reinvestice, vyjde to na cca 30-35 mld /mes. Toje cca 1/3 současného objemu - půjde reálně o snížení přísunu likvidity - jaký to bude mít vliv na USD?

Jak se dívás na ohlášenou inflaci v Japonsku( resp. vliv na carry trades) a jak může reagovat FED na ohlášené snížení USA GDP na 1,8%, když zvyšovat sazbu nechce, nemůže, neb prohlasil, ze inflacni tlaky jsou prechodne.

Ještě mi neni jasne, jak můze FED vůbec zvysit sazbu, aniz by snizil bilanci a posledni - predpokladam ze němota FEDu v kvetnu je planovana. Pet