A tak měl dotyčný, touto funkcí pověřený na starosti to, aby se zbytečně nesvítilo, když byla například velká přestávka a dbal na to, aby se v zimě neotevírala okna na příliš dlouhou dobu, když bylo nutné větrat. Mimochodem, co vám to připomíná z dnešní doby?
Když jdu večer městem a to jakýmkoliv, rád se kochám osvětlenými památkami, nasvícenými restauracemi a obchody a veškerou tou pěkně vyvedenou venkovní výzdobou. Miliony světel dělají náš svět krásnější a považujeme to za něco, co k příjemnému životu patří a současně nám to dává pocit určité bohatosti. Vždyť kdo by se rád nezadíval na mnoho století starou stavbu, která prošla rekonstrukcí, a která září do noci svojí majestátností a krásou. Je to skvělá věc a mám to rád.
Jenže v poslední době to ve mně vyvolává otázky, které mě nikdy před tím nenapadly. Ta první, která mi vytane na mysli je myslím jasná. "Kolik to musí stát peněz"? Teď nemám na mysli pořízení světelných zdrojů a instalací, což samo o sobě musí být slušná částka, ale kolik musí stát to každodenní, respektive každonoční svícení? Jistě, určitě se k tomuto používají energeticky šetrné technologie, ale i ty bezpochyby spotřebují velké množství elektřiny. A já se ptám, "stojí to za to"? "A máme na to"? A když si odpovídám, tak vzpomínám na všechny ty hezké výhledy, které mám tak rád. Současně si ale uvědomuji, že je to zbytná věc, kterou si můžeme dovolit, když máme nadbytek. V opačném případě mi přijde racionální nechat to všechno vypnuté. Prostě přijdou v lidském životě časy dobré a časy zlé. Okamžiky nadbytku střídají okamžiky nedostatku a tak stojí za úvahu, jestli "šetření" přeci jen nedává nějaký smysl. Nikdo nechce sedět potmě doma a vlastně by ani neměl. Paradoxem by pak byl tmavý neosvícený obývací pokoj někoho, kdo na elektřinu nemá a o kilometr dál rozsvícená, jakoby z cukrkandlu vyvedená katedrála.
A tak říkám, že na šetření není nic špatného. Tím spíš, pokud se začíná na těch správných místech.
Michal Uma
