News pro FX

http://www.mpettis.com/2012/05/03/revisiting-predictions/

Docela zajímavý článek, který přeložila Patria - Kolaps čínské ekonomiky a poptávky po komoditách 

Nemovitosti nejsou mimo - zejména v USA. Právě naopak - dá se na nich docela slušně vydělat. Viz blog Honzy Vanhary - podnikanivusa.com.

To není jednotlivý případ. John (Honza) popisuje aktuální situaci - banky nechtějí uzavírat hypotéky s lidmi, kteří nejsou naprůměrně kryti, což vede ke dvěma věcem - jednak je dost lidí, kteří mají peníze, ale ne dost na nový dům, a pak protože se nenakupují tolik nemovitosti (banky nepůjčují), cena nemovitostí jde dolů. Pokud tedy přijdeš a koupíš dům na hypotéku (a banka ti ji dá, protože jsi zajištěn líp než většina žadatelů), tak máš nízký úrok, koupil jsi dům levně a ještě budeš mít příjmy z pronájmu. Takže vyděláš na nájmu, a za pár let až vyleze cena nemovitosti nahoru ji prodáš se ziskem (a minimálně ti zisk zaplatí úroky, či ještě vyděláš).

Samozřejmě se zde bavíme o existujících nemovitostech, ne o nové výstavbě. Z pohledu developerů tam ta stavební krize je.

Všechno se sype, ale EURu se nechce dramaticky dolů - proč? - jedním z důvodů je aktivita Chiny, která v roce 2010 jistila kurs gigantickými opcemi a manipulací juanu a skrze nákupy JGB´s i na JPY. Poslední dobou se objevují info, že manipulace je již koordinovaná na úrovni CB a vládnoucích elit. Takže pro Chinu je důležité udržet hladinu 1,30 , což je mj. i nákupní zona pro petrodolarové investory. Není tedy divu, že EURo odolává tlaku na pokles, když se zcela jistě se přidružuje očekávaný efekt tzv. short squeeze. Pet

Vratme se k tomu, že EURo nikdo nechce - na Trimu je poměrně zdařílá záležitost ze které část vyjímám.

Otázka znie – kto chce eurozónu a euro? Európanom sa páči samotná jednotná mena, odstránenie devízových kurzov a zjednodušenie obchodovania. Avšak to si vyžaduje konvergenciu jednotlivých ekonomík a tiež isté odriekanie – a náklady. A tie už nikto nechce niesť. Krajiny si užívali nízke úrokové sadzby, ktoré im umožnili lacnejšie zadlžovanie, politici boli populárni, banky ziskové a všetko bolo v poriadku. Teraz vidíme presný opak – politici padajú (za posledných pár rokov španielsky premiér, taliansky premiér, francúzsky prezident, grécky premiér, slovenská premiérka) a tento vývoj pokračuje. Banky majú problém (Španielsko už nerieši či, ale ako zachrániť svoj bankový sektor – španielske banky si požičiavajú v ECB trojnásobok prostriedkov oproti novembru 2011 a to už máme po LTRO ECB v rámci ktorého dostali banky bilión eur.) a pôvodné ružové scenáre ekonomickej obnovy a znižovania dlhu sa nie a nie naplniť (reps. Sa odkladajú). Nemci už sprísňujú rétoriku a svojim bývalým spolubojovníkom za fiškálnu zodpovednosť, Francúzom odkazujú, že bez ohľadu na garnitúry by sa mali dohody dodržiavať. Francúzi sú už totiž na socialistickejšom chodníku a viac ako šetrenie im vonia „stimulovanie rastu“. Samozrejme na dlh a v réžii politikov. Samotnú eurozónu v dnešnej podobne chce hlavne Brusel a Nemecko. Brusel z dôvodu udržania vplyvu a Nemecko z dôvodu potreby udržania európskeho dlhu a slabšieho Eura. V prípade prechodu na Marku by totiž nemecký export utrpel silnou menou. Problém však môže nastať už pri prechode Grécka na Drachmu, pretože ECB sa vyjadrila, že grécke banky nebude zachraňovať. To by tak musela urobiť Grécka národná banka, ktorá by sa okamžite stala insolventnou a problém by okamžite mala nemecká Bundesbank, ktorá ma voči Grékom veľkú (a čoraz väčšiu) expozíciu cez systém vyrovnávanie platieb Target2. Nikam sme sa neposunuli, čas sa míňa a jediní, kto myslí na zadné vrátka sú len Nemci. Alternatívu už stručne naznačili ratingové agentúry - rozpad eurozóny by okamžite znamenal prehodnocovanie ratingov a výnosy dlhopisov by pravdepodobne prudko vzrástli. To by mohlo spustiť vlnu bankrotov a rozvrat európskeho bankového systému, ktorý je aktuálne najväčší na svete (7 z 10 najväčších bánk sveta je v EÚ). Dôsledky si nikto nechce ani predstaviť, preto naďalej existuje tlak na zachovanie eura i za cenu jeho nákladov a napriek tomu, že v podstate nič nefunguje tak ako má a dohody nemajú ani cenu papiera, na ktorom sú napísané.

Já bych to zase až tak černobíle s tou životní úrovní řeků neviděl. K nám se dostanou akurát takové perličky jako že ten a ten má plat x-krát vyšší než u nás, ale jaké tam jsou náklady na život už nikdo neřekne.

Před dvěmi lety jsem v Řecku mluvil s češkou která tam žije a tohle pěkně rozebírala, takže co si pamatuji:

Nikdo u nás neřekne, že:
- nemají tam jesle a zdarma školky ,hlídání dětí si musí hradit
- neexistují slevy v dopravě jako u nás děti/studenti/důchodci
- v práci neexistují příspěvky na obědy (představme si každý den dávat 100Kč za oběd)
- neexistuje mateřská

Všichni jen vidí jejich závratný platy, ale to že mají také daleko větší náklady na život už u nás nikdo nevidí.

to nejsou úplně dobrý příklady - i tady existují privátní školky, jesle, chůvy. Příspěvky na oběd ? - firma ti je platí, nebo je to snad stát? Slevu v dopravě máš tam kde ji dopravce dotuje, už zde není zádný státní. To se nechá diskutovat pořád, ale uniká pak smysl příspěvku - opět není myšlen konkrétně na jednotlivce a většinu obvatelstva. Je míněn především na nesmyslnou socialistickou teorii EU, prosazovanou Bruselem a dovedenou v Řecku a jiných southmaňana zemích k naprosté dokonalosti. Bohužel toto poznání pro EU jako celek bude bolestné a stojí peníze , které budou chybět jinde. A nedělejme si iluze o stavu v ČR. Případ DrRatha je jen předzvěstí co ještě vyplave a to bude lidi nas-rat a nas-rat až jim to konečně dojde, že tenhle vládnoucí model je opravdu nešťastný.P.

ale to dedukujes na zaklade jednej rodiny, moc maly reprezentacny vzorek.

trošku vytrhnu Tvůj příspěvek z kontextu

to jistě mluvíš o situaci v České republice nebo je to i jinde? :-)

Grécky run na banky ako súčasť predvolebnej kampane: Jacob Funk Kirkegaard z Petersonovho ekonomického inštitútu si myslí, že run na banky v Grécku môže byť súčasťou plánu ako Grécko zachrániť. Ak totiž obyvateľstvo Tsiprasovi neverí, že banky budú v poriadku a radšej vyberajú peniaze z bánk, dajú mu svoj hlas vo voľbách? Preto môže byť run na banky výhodou pre Novú demokraciu a PASOK.

Grécke bankové depozitá pod tlakom : Od maxím z roku 2009 klesli depozitá domácnosti a podnikov do marca 2012 o viac ako 31%, pričom, ak k tomu započítavame i aprílové a májové výbery smerujeme k bariére 150 mld. eur v podobe celkových bankových depozit. Viď priložený graf. (Zdroj: TRIM Broker)

modys připravuje downgrade pro španělské banky

Úplně nemusím pana prezidenta V.K., ale v jednom se nemýlí a jsem rád za jeho konzistentní názor na EU. Podlouhé době řekl něco konkrétního k budoucnosti EU a osobně doufám, že se začne po ukončení mandátu více angažovat na tomto evropském poli, než se vracet k neřešitelné politické situaci v ČR. 

1) Evropa se musí zbavit svého neproduktivní a paternalistické sociálně tržní ekonomiky, kterou podkopává zelená ideologie.

2) Evropa se musí smířit se tím, že ekonomická adaptace nějakou dobu trvá a že netrpěliví politici a vlády obvykle věci zhoršují. Politici by se neměli snažit organizovat trhy či vytvářet růst pomocí vládních stimulů a pobídek.

3) Evropa by měla chystat redukce vládních výdajů a zapomenout na flirtování s řešeními založenými na zvyšování daní.

4) Evropa by měla zastavit plíživou a neustále rostoucí zelenou legislativu. Zeleným musí být zabráněno v tom, aby přebírali stále více ekonomiky pod prapor tak chybných myšlenek, jako je doktrína globálního oteplování.

5) Evropa by se měla zbavit nadměrné centralizace, harmonizace, a standardizace celého kontinentu a odstranit subvence.

6) Evropa by měla umožnit zemím, jež jsou oběťmi evropské monetární unie, aby ji opustily a vrátily se k vlastnímu monetárnímu uspořádání.

7) Evropa by měla zapomenout na plány, jako je fiskální unie. Nemluvě o protidemokratických ambicích, jako je politické sjednocení celého kontinentu.

8) Evropa by se měla vrátit k demokracii, která může existovat jenom na úrovni národních států, ne na úrovni celého kontinentu.

Leni, sorni mi to please - http://ekonomika.idnes.cz/osmero-vaclava-klause-pro-zachranu-evropy-fjj-/eko_euro.aspx?c=A120522_222019_eko_euro_hro

Re: Re: Re: co dál?

 - to je zajímavý pohled a neb jde o fundament, přenesu diskus sem. Musím trocha zapátrat a dát do kupy nějaký text. Pet

malinko jsem uvažoval a nechal toho - nechce se mi hledat data a navíc v současné době to není důležité. Trhem hýbou jiné než ekonomické fundamenty , tím nejhlavnějším je pocit bezpečí. O tom, že to ale není tak jednoznačné je chování CHF který by měl posilovat, realita je jiná. Zdánlivě nečinná EU má evidentně v záloze připravená řešení - Nový program na záchranu eurozóny: ERP: Známy komentátor trhov a ekonomiky Ambrose Evans-Pritchard, ktorý píše pre denník Telegraph, včera vo svojom článku napísal o zatiaľ tajnom pláne záchrany eurozóny, ktorému sa hovorí European Redemption Pact, ktorý v podstate ponúka odľahčenú verziu eurobondov. Tento program dokáže obísť zákaz spoločných eurobondov nemeckým ústavným súdom a tiež odstrániť patovú situáciu v európske politike. Plán vytvorený Nemeckou radou ekonomických expertov si berie za vzor fond Alexandara Hamiltona, ministra financií za čias Washingtona, ktorý prispel k vytvoreniu fiškálnej únie v US v roku 1790. Ešte v novembri minulého roka Merkelová tento plán odmietla, no kríza v eurozóne jej asi otvorila oči. Plán je založený na tom, že rozdelí dlh krajín eurozóny na dve časti. Dlh do 60% HDP bude naďalej dlhom jednotlivých krajín. Všetok dlh nad 60% prejde do spoločného fondu, ktorý bude refinancovaný následne cez spoločné eurobondy. Taliansko by do fondu posunulo 958 mld. eur, Nemecko 578 mld. eur, Francúzsko 498 mld. eur atď, celkovo 2,326 mld. eur. (dáta sú k novembru a teda budú už vyššie). Tento fond nebude navyšovaný a postupne bude splatený. Zodpovednosť za nové dlhy nad spomínaných 60% HDP budú mať jednotlivé krajiny. Cieľom je vrátiť zodpovednosť a plnenie Maastrichtských kritérií. Celkovo je tento krok opakom fiškálnej únie a teda nemecký ústavný súd nemôže namietať, že Nemecko sa vzdáva fiškálnej suverenity. Zadarmo to ale nebude a vyššie úrokové náklady na zvyšnej časti nemeckého dlhu budú krajinu stáť 0,6% HDP ročne. Ako cena za záchranu eurozóny to ale nie je veľa. Ako protihodnotu bude Nemecko požadovať pokračovanie uťahovania opaskov vo všetkých zapojených krajinách ako aj zastavenie intervencií ECB. Zároveň za členstvo vo fonde bude Nemecko požadovať kolaterál, konkrétne zlaté rezervy krajín. Taliansko má zlaté rezervy v aktuálnej hodnote približne 100 mld. eur a talianski odborníci už varovali, že zlato radšej Taliansko použije ako kolaterál pre vlastné dlhopisy napríklad nad 100% HDP... David Marsh, autor knihy o eure a Bundesbanke si myslí, že Nemecko ešte nie je pripravené na takúto zmenu a zmena možno príde až po budúcoročných voľbách. Dovtedy si Španielsko bude musieť ešte zažiť krízu. Autor nakoniec pripomína dôležitú vec a tou je skutočnosť, že spoločný dlh nevyrieši nerovnováhu medzi Severom a Juhom- kľúčový problém eurozóny. (Zdroj: TRIM Broker)