realita na USD frontě - nikdy není USD dostatečně slabý -"Supervýbor" amerického Kongresu má už jen týden na dohodu o způsobu, jak snížit hrozivé deficity amerických rozpočtů. Hra na oslabování USD neskončila - v tuto chvíli přitom dohodě nejvíce brání neochota části republikánských členů Kongresu přistoupit na jakékoliv zvyšování daňových příjmů. Někteří jejich umírněnější kolegové jsou naopak ochotni toto připustit. Podle jejich představ by se uzavřely některé mezery v zákonech, což by přineslo nové daňové výnosy ve výši několika set miliard dolarů. Celková daňová zátěž by ale klesla.

Dilema pro FED - Spotřebitelské ceny ve Spojených státech se v říjnu ve srovnání s předchozím měsícem snížily o 0,1 procenta po růstu o 0,3 procenta v září. Pokles zaznamenaly poprvé za čtyři měsíce, zvláště kvůli zlevnění nových aut a benzinu. Bez zahrnutí nestabilních cen potravin a energií však mírně vzrostly - zpráva o inflaci je dobrou zprávou pro centrální banku USA (Fed), která tak získává více prostoru pro podporu ekonomiky, aniž by se musela bát prudkého zvyšování cen. Úrokové sazby v USA jsou zhruba tři roky téměř na nule, což má podpořit ekonomický růst. Kdyby se objevily známky zrychlování inflace, musela by banka uvažovat o zvyšování úroků.

Deutschezóna

USA si bude muset odpovědět na jednoduchou otázku - chce silný nebo slabý dolar. Vztah vůči EUR a Evropě je podle mne druhotný, byť má Evropa , resp. EUR své problémy. Jejich princip je jednoduše popsán na příkladu GBP níže. Nic to ovšem nezmění na potřebě si odpovědět co je na světě potřeba více - silný USD a slabé EUR , či obráceně.? P.

jednoduché principy placení dluhů - účet za dluhy? - Pokud si ale vláda půjčuje ve vlastní měně, nastává třetí možnost - tištění peněz. V principu není rozdílu mezi touto cestou a dvěma předchozími – je nutno získat zdroje od někoho jiného. Tištění peněz vede ke snížení dluhů inflací a může být tedy vnímáno jako zdanění těch, kteří drží aktiva s danou nominální hodnotou.

V otevřené ekonomice může být vláda schopna zabrat zdroje ze zahraničí tím, že se default bude týkat i zahraničních investorů. To může být jednodušší z hlediska domácí politiky, poškodí se však mezinárodní důvěra. V některých zemích může být přijatelnější zvýšení daní než vyšší inflace, jinde tomu bude naopak. Z ekonomického hlediska to může skončit tak, že platit budou ti samí, jde jen o to, v jaké formě je nejlehčí jim zaslat účet.

jednoduchá pomůcka z dílny BBC - Who owes what to whom? . Pet

-"Supervýbor" amerického Kongresu má už jen týden na dohodu o způsobu, jak snížit hrozivé deficity amerických rozpočtů. 

podle   GS v ZH je neschválení úspor    vlastně docela dobrý výsledek -

By now everyone knows that the Supercommittee is an official dud. But what does that really mean for the economy and the stock market? Goldman's Alec Phillips chimes in with one of the better explanations of what this means. "The fiscal super committee announced today (November 21) that it would not reach agreement, and that its deliberations had concluded. Super committee failure means that (1) there is greater risk that the payroll tax cut expires, though there is still a chance this could be attached to a year-end spending bill; (2) spending cuts in 2013 will be more severe than they would have been under a super committee agreement; but (3) spending in 2012 will remain unchanged versus previous expectations." As for the one item everyone wants to know more about, i.e., the US downgrade, here is Goldman's take: "No ratings downgrades for now, but another "negative outlook" seems possible. S&P and Moody's have indicated that they will not take negative action on the US sovereign rating due to the super committee's failure to agree. Fitch has not yet concluded its rating review, but indicated in August that the Super Committee's failure to reach agreement would likely result in negative ratings action, which most likely means moving the outlook on its AAA sovereign rating from stable to negative (this would place Fitch in an equivalent position to Moody's). Fitch has indicated it will conclude its review by the end of the November."

Historie nás učí, že pokud došlo ke krizím, tiskly se peníze… Když se tisknou peníze, vyplatí se držet stříbro, rýži, mít reálná aktiva.“

USA boli ku koncu polovice tohto roka naďalej najväčším obchodným partnerom Európskej únie.

Za posledné desaťročie však vzájomný obchod s tovarmi klesal. V roku 2000 do USA smerovalo 28 % exportu EÚ a na importe únie sa USA podieľali 21 %. V roku 2010 do USA išlo už len 18 % exportu EÚ a na jej importe sa USA podieľali 11 %. Informoval o tom v piatok štatistický úrad EÚ Eurostat.

Po poklese v roku 2009 sa obchod s tovarmi medzi EÚ a USA v roku 2010 čiastočne zotavil. Export únie vlani vzrástol na 242 mld. eur z úrovne 206 mld. eur v roku 2009.

Dovoz únie vlani vzrástol na 170 mld. eur z úrovne 159 mld. eur v roku 2009. Zotavovanie pokračovalo aj v prvej polovici tohto roka. Export EÚ vzrástol na 129 mld. eur z úrovne 114 mld. eur v rovnakom období predošlého roka, a import posilnil na 94 mld. eur z úrovne 83 mld. eur.

Najväčším exportérom do USA z členských krajín EÚ bolo v prvej polovici tohto roka Nemecko, na americký trh vyviezlo tovary za 35 mld. eur. Nasledovali Veľká Británia (20 mld. eur), Taliansko (12 mld. eur) a Francúzsko (11 mld. eur). Nemecko bolo aj najväčším dovozcom z USA (18 mld. eur).

Nasledovali Veľká Británia (17 mld. eur), Holandsko (13 mld. eur) a Francúzsko (11 mld. eur). Väčšina členov EÚ mala v obchode s USA v prvom polroku tohto roka prebytok. Najväčší prebytok vykázalo Nemecko (17 mld. eur), Írsko (7 mld. eur) a Taliansko (5 mld. eur). Najväčší schodok evidovalo Holandsko (-5 mld. eur).

Eurobondy mají oživit eurozónu. - nejdříve kolik by to stálo -Takové dluhopisy by ušetřily celku zhruba 50 miliard eur, nejvíce z toho Řecku. Nejvíce by naopak zchudlo Německo, které by ročně platilo za své dluhy téměř 90 miliard eur navíc. Francii by to ročně stálo 40 miliard eur, Nizozemsko 13 miliard, Rakousko 4 miliardy a Finsko 3 miliardy eur -    50/150 - tak to je opravdu efektivita - ztratím 3x více než získám - nevím jestli jsou EU elity tak nemravné, že s tím mohou vúbec vyrukovat, nebo předpokládají, že EVROPAN0 jesou povětšinou tupé stádo.

Tři varianty eurobondů

1. Eurobondy zcela nahradí vládní dluhopisy
Z hlediska obnovení důvěry investorů je to nejsilnější varianta. Vznikl by obrovský, likvidní a stabilní trh podobný tomu s dluhopisy USA.

Nezbytnou podmínkou by však byla velmi přísná kontrola rozpočtových politik jednotlivých členských zemí eurozóny. De facto by to znamenalo naprosto zásadní krok k federalizaci Evropy. Kdyby tomu tak nebylo, hrozil by extrémně velký problém morálního hazardu. Méně zodpovědné země by si "užívaly" nízkých úrokových sazeb eurobondů, aniž by byly nuceny k fiskální zodpovědnosti. Výnosy dluhopisů by totiž měly rating nejlepších zemí eurozóny, protože záruky za bondy by byly společné a neomezené.

2. Nahradí jen část vládních dluhopisů
Návrh je jakýmsi paskvilem, který by znamenal, že by byla nahrazena jen část národních bondů, pravděpodobně do určité předem definované úrovně (například do 60% HDP). Výhodou by sice bylo nižší riziko morálního hazardu, protože země se zadlužením nad stanovenou hranici by musely i nadále vydávat své vlastní dluhopisy, nicméně systém by přinesl příliš mnoho komplikací. Například by se výrazně snížila likvidita na trzích s národními bondy, eurobondy by zřejmě musely mít přednost (vyšší senioritu) před národními bondy, což mnoho v současné době vydaných dluhopisů neumožňuje apod.

3. Každý stát by ručil jen do výše svých půjček
Třetí, nejměkčí, varianta je nepochybně jako jediná implementovatelná relativně rychle a bez nutnosti měnit stávající smlouvy o EU. Bohužel by zřejmě prakticky nic nevyřešila. Idea je taková, že by tyto bondy měly víceméně parametry varianty číslo dvě, na rozdíl od ní by nicméně za eurobondy neručily státy společně, ale každý stát by ručil pouze za "svoji" část. Poté je ovšem otázkou, zda by takové bondy vedly k žádoucímu snížení nákladů dluhu, protože eurobondy by zřejmě měly nízký rating, dost možná na úrovni nejslabších článků řetězce a není vůbec jisté, zda by si takové bondy vydobyly dostatečnou důvěru mezi investory.

Pete, viz bod1/možná se málím, ale neavizovaly náhodou ratingovky, že pokud by nějaký takový paskvil vznikl, takže budou mít rating země s nejhorším ratingem???ď

Taliani nahrádzajú euro kupónmi - říká se - všechno je jinak, pátky na stromy - dost mi to připomíná počátek družstevních záložen za 1. republiky - alespoň v principech. P.

If you understand anything at all about the euro zone crisis, you should know that the real conflict is not between have and have-not nations. It’s not about pensions. It’s not about taxes or spending. It’s about banks and shadow banks that allowed all of those players to run up massive debt during the last decade

It’s about Deutsche Bank AG /quotes/zigman/207002/quotes/nls/db DB +8.78%  the world’s No. 2 bank by assets with $2.5 trillion. It’s about BNP Paribas /quotes/zigman/290523 BNPQY +11.40%  , the No. 1 bank by assets. It’s about Credit Agricole /quotes/zigman/526917 CRARY +7.14%  , No. 7 in the world. It’s about UBS AG /quotes/zigman/411392/quotes/nls/ubs UBS -0.53%  , No. 20, UniCredit /quotes/zigman/172024 UNCFF +13.33% , No. 24,  and Societe Generale /quotes/zigman/167395 SCGLF +9.18%  , No. 19.

Na News pro FX je seznam bank, které nesmí padnout. Záchrana USA bank. systému podle včerejší informace v r. 2008 stála přes 7 bilionů USD( TARP byl na 700 miliard USD), Možná, že Evropa bude levnější, zatím se to odhaduje na 3 biliony EUR. Pro zajímavost(ob. příležitost?) doporučuji sledovat kurs DB a BofA. Zcela jistě se blíží k zajímavým úrovním. Pet

článek na Trimu pekně popisuje transformaci bondů na likviditu.Řekl bych, že způsoby "vyrobení" likvidity jsou na News pro FX zaznamenány a tak systém RBA, v čl. zmíněníý je doplněním skládačky. Připadá mi, že elita EU byla probrána k životu a doufejme, že se do toho nebude moc plést Baroso a Sarkoszy.

Predaj, čo môžeš
Likvidity z trhu ubúda - V denníku Financial Times sa minulý týždeň objavila séria článkov o tomto probléme a hlavné body skúsime teraz zhrnúť... Do každej transakcie na medzibankovom trhu vstupujú dva, resp. tri subjekty (tretím je sprostredkovateľ). Medzi týmito dvoma inštitúciami nie je dôvera veľmi vysoká a preto si bez kolaterálu už nepožičajú. Banka, ktorá má likviditu, je v lepšej úlohe a môže požadovať od druhej banky, ktorá nemá likviditu, viac kolaterálu, než skutočne potrebuje. Dôvodom je zabezpečiť si splnenie svojich pohľadávok, ak by sa druhá inštitúcia dostala do problémov. Tým sa vlastne znižuje objem zdrojov, ktoré je možné po „kolateralizovaní“ využiť.

Štátne dlhopisy už nie sú to, čo bývali - Okrem toho banky zároveň nechcú akceptovať hocijaký kolaterál. Napríklad broker na medzibankovom trhu ICAP tvrdí, že voči nemeckým dlhopisom resp. US dlhopisom je možné bez problémov zohnať adekvátnu likviditu na dlhšie obdobie, no pri francúzskych a fínskych dlhopisoch je už problém s ich použitím na získanie likvidity na dlhšie obdobie a dokonca investori preferujú len dlhopisy s kratšou dobou splatnosti. Likviditu na medzibankovom trhu napríklad banky vôbec nedostanú voči dlhodobým španielskym dlhopisom.

Centrálne banky preferujú nemecké bezpečie - To znamená, že na trhu vzniká skupina elitných cenných papierov, ktoré sú v tomto prípade US dlhopisy resp. nemecké dlhopisy. Nakoľko sú nemecké dlhopisy výrazne preferované a považované za najbezpečnejšie, je dopyt po nich veľmi veľký a cena je preto tiež vysoká. Tieto dlhopisy dokonca preferujú najviac aj ázijské centrálne banky a to kvôli tomu, že v prípade rozpadu eurozóny chcú držať cenné papiere, ktoré by boli následne denominované do silnejších a nie slabších mien.

Predaj, čo môžeš - Kríza vkladov, ktorá sa definuje ako snaha o čo najlepšie a najbezpečnejšie umiestnenie cenných papierov, sa tak zosilňuje. Nemeckých dlhopisov totiž nie je toľko, aby mohli všetky subjekty alokovať do nich svoj voľný kapitál. Výpredaj, ktorý sme na dlhopisoch Nemecka videli minulý týždeň, s tým tiež súvisí. Ak ceny dlhopisov všetkých krajín klesajú a vysoko sú len nemecké dlhopisy a zrazu má ich držiteľ potrebu kapitálu, pričom je dlhodobá, môže urobiť dve veci. Buď predá dlhopisy rizikových krajín s tým, že za ne dostane tragické ceny, alebo predá svoje najlepšie aktíva s tým, že na nich aj slušne zarobí. A to sa práve stalo. Podľa Financial Times banky potrebovali zrazu likviditu a preto museli predať to najlepšie, čo mali. Tým sa ale zatiaľ úloha nemeckých dlhopisov ako najbezpečnejších aktív nestráca. Je to skôr len prejav toho, že na trhu je stále veľké napätie, keď už banky musia predávať svoje „klenoty“ na to, aby získali likviditu.

Dopyt po bezpečí môže uspokojiť centrálna banka - Otázkou je, čo teraz. Odpoveď na túto situáciu dáva austrálska centrálna banka RBA. Dlh Austrálie je totiž oveľa nižší, než je potreba bánk po držbe kvalitných cenných papierov s ratingom AAA a preto sa centrálna banka rozhodla pre vytvorenie novej facility s názvom Committed Liquidity Facility (CLF), pri ktorej centrálna banka za malý poplatok (25bp) vymení inak nelikvidné, no bezpečné cenné papiere za likviditu, ktoré banky dostanú na účty v RBA. V podstate tak ide o formu kvantitatívneho uvoľňovania, aké robí FED. Jedná sa teda len o swap. Likvidita na účtoch RBA sa berie podľa pravidiel Basel ako vysokokvalitné aktívum, čím sa likviditná pozícia bánk zlepší...