Volby v Řecku: plebiscit pro? nebo proti Tsiprasovi

Autor: Christopher Dembik, ekonom Saxo Bank

Volby do řeckého zákonodárného sboru, které se mají konat 20. září, jsou symbolické hned dvěma věcmi. Od listopadu 1920 to bude vůbec poprvé, kdy nebude kandidovat člen rodiny Papandreu. Strana Kinima (Hnutí), v jejímž čele stojí Jorgos Papandreu, se rozhodla nekandidovat poté, co v lednových volbách získala jen 2,5 % hlasů. To je jasná známka, že řecká politická elita potřebuje obnovit.

Je to také poprvé v novodobější řecké politické historii, kdy by se volby mohly změnit v plebiscit pro nebo proti rezignujícímu premiérovi. Alexis Tsipras zvolil přístup „ber nebo nech být“ a vyvolal tak předčasné volby s cílem konsolidovat a rozšířit svou politickou základnu. Sází na to, že Řekové nebudou chtít návrat minulých pořádků, kdy se u moci střídaly strany PASOK a Nová Demokracie. Řekové v lednu přeťali pupeční šňůru, která je vázala ke starým stranám, a krok zpět by tak byl historickým krokem vedle.

Dnes mezi vládnoucími řeckými stranami není zásadní rozdíl. Všechny přijaly třetí program záchrany a souhlasily se zavedením jeho obecného rámce. Hlavními motory pozitivního směřování budou politická bezúhonnost a charisma. I když se Alexis Tsipras nemůže pochlubit žádnými důkazy o úspěšnosti boje s korupcí nebo fiskálními podvody, stále těží z výhod velké popularity a jeho image zatím nepoškodil žádný politický skandál. Značná část obyvatel je bezpochyby připravena dát mu ještě druhou šanci.

Rozdělení Syrizy stranu neoslabilo. Šlo naopak o příležitost pro Tsiprase zbavit se některých extremistických členů a posunout stranu více do levého středu. To by mohlo z dlouhodobého hlediska změnit image strany u jejích evropských partnerů a Syriza by se tak stala mnohem „přijatelnější“ vládní stranou, která by mohla nahradit PASOK. Nezdá se, že by vzestup odštěpené strany Lidové jednoty na řecké politické scéně nějak výrazně ovlivnil situaci. Její členové učinili špatný politický krok: snažili se využít „Ne“ v referendu z 30. června pro svůj vliv. Tato strategie však nebere v potaz to, že ti, kdo volili „Ne“, netvoří homogenní skupinu. Tato nová strana má asi takovou pravděpodobnost úspěchu jako tomu bylo u „Ne“ ve francouzském referendu o  Ústavě pro Evropu v roce 2005. Strana Lidové jednoty by mohla propadnout nebo se po volbách 20. září rozdělit na několik frakcí.

Politické riziko spojené s nadcházejícími volbami je poměrně malé. Bez ohledu na to, jaká vláda se dostane k moci, nebude mít dostatečnou volnost, aby mohla vést nezávislou ekonomickou politiku a bude se muset podřídit rámci stanovenému Memorandem o porozumění.

Náš základní scénář předpokládá, že Alexis Tsipras získá příští neděli nejvíce hlasů. Získal by pak 50 křesel jako bonus, což je klíčová výhoda při formování koalice. Na druhou stranu však neexistuje záruka, že bude moci vládu sestavovat s tradičním partnerem, Nezávislými Řeky, kteří by se podle posledních průzkumů vůbec nemuseli do Parlamentu dostat. Možná bude nucen vytvořit koalici s jiným potenciálním partnerem (ND, PASOK nebo Potami). Ve své kampani takovou možnost jasně vyloučil. Svůj postoj však může přehodnotit už v pondělí ráno: nebylo by to poprvé, kdy v politických záležitostech změnil názor.

Koalice Syriza – ND není úplně od věci. Ideologicky je chatrná, ale mohla by uklidnit zahraniční věřitele. Obě strany potřebují jedna druhou, pokud mají vládnout a zahájit reformy, které vyžaduje záchranný program. Návrat ND na výsluní by neměl odvádět pozornost od skutečnosti, že strana zdaleka není tak populární jako v roce 2012, kdy získala 29 % hlasů, nebo 2007 (téměř 40 % hlasů). Řekové jsou z politiky zklamaní. Skutečným vítězem těchto voleb může být neúčast.

Prvních 100 dní budoucí vlády

Pro zvolenou vládu bude hlavní prioritou zavedení balíčku reforem podle dohody s věřiteli. Nejdůležitější je zajistit finanční stabilitu země a znovu nastartovat úvěrový cyklus a tím umožnit ve střednědobém horizontu úspěšné ukončení krize.

Nadcházející reaktivace dluhu ze strany ECB, kdy byl tento dluh 4. února pozastaven, by mohla do řeckého bankovního sektoru vnést svěží vítr. Bankám by to umožnilo získat refinancování od ECB za méně zničující náklady než prostřednictvím ELA. Rekapitalizace však stále představuje problém a musí proběhnout ještě před koncem tohoto roku. Podle posledních odhadů by řecký bankovní sektor potřeboval asi 25 mld. eur. Tato částka nepočítá s celkovým dopadem špatných půjček na rozvahy bank. Skutečná částka by se tak mohla pohybovat mezi 30 a 35 mld. eur. V souladu s požadavky Evropské směrnice, která stanovuje rámec pro obnovu i řešení problémů úvěrových institucí a investičních firem, rekapitalizace proběhne společně se sanací dluhu (bail-in), ovlivní starší věřitele a měla by vejít v platnost 1. ledna 2016. Tento mechanismus by měl mít na konsolidaci bank jen nepatrný vliv, protože v nejlepším případě by znamenal návrat 2,55 mld. eur, rozdělených následovně:

• Alpha Bank: 1,044 mld. eur;
• Eurobank: 355 milionů eur;
• NBG: 750 milionů eur;
• Piraeus: 400 milionů eur.

Proces rekapitalizace ještě není zaručen a stále se objevují nové otazníky.

Třetí záchranný program teoreticky otevírá možnost způsobilosti řeckého dluhu pro kvantitativní uvolňování ECB, což by umožnilo výrazně snížit spekulace a náklady na půjčky. Pokud se ale ECB nechce stát „zlou bankou“, tato způsobilost bude záviset na:

• První zprávě o implementaci posledního záchranného plánu, která nebude k dispozici dříve než v listopadu;
• Posudku od ECB o udržitelnosti řeckého dluhu.

Druhý bod představuje značný problém, protože řecký dluh je jasně neudržitelný. Vezmeme-li v úvahu třetí záchranný program, dosahuje zhruba 200 % HDP. Otázkou zůstává ne zda, ale jak proběhne reprofilace dluhu. V nejlepším případě by došlo ke zrušení 30 % celkové dlužné částky. Mezi věřitelskými zeměmi však pro toto řešení neexistuje společný konsenzus. Diskreční lhůta, jak ji navrhuje MMF, je pravděpodobnější. V tomto kontextu by ECB, která Řecko od ledna soustavně podporuje, mohla klidně řecký dluh odkoupit, jakmile bude podepsána dohoda. Tím by způsobilost řeckého dluhu pro kvantitativní uvolňování mohla být účinná už v prvním nebo druhém čtvrtletí roku 2016.

Restrukturalizace dluhu a kvantitativní uvolňování by mohly zemi pomoci začít znovu, pokud budou vytvořeny zvláštní solidární transfery. Ty by mohly mít podobu evropských fondů poskytnutých zemi s cílem umožnit ekonomické zotavení na základě modelu strukturálních fondů. Je to naprosto nutné, pokud se máme vyhnout jiné možnosti, a to odchodu Řecka z Eurozóny.

 O autorovi

Christopher Dembik po dokončení studií na Sciences Po Paris a Ekonomickém ústavu Polské akademie věd pracoval jako analytik v oblasti nových technologií v Ekonomické misi francouzského velvyslanectví v Izraeli. V roce 2008 se stal vedoucím Forex.fr, francouzského portálu specializujícího se na Forex a makroekonomické analýzy, který se pod jeho vedením stal lídrem Forex Exchange segmentu ve Francii. Christopher se připojil k Saxo Banque (Francie) v roce 2014 a je pravidelným komentátorem ekonomických a finančních zpráv v národním i zahraničním tisku. Je členem ekonomického think-tanku, Nadace Concorde.

Saxo Bank

Saxo Bank je globální investiční banka specializující se na online multi-asset obchodování a investice na mezinárodních finančních trzích, která poskytuje svým soukromým i institucionálním klientům komplexní škálu nástrojů pro realizaci jejich obchodních a investičních strategií. Její finančně komunitní portál TradingFloor.com je první multi-asset sociální trading platformou. Saxo Bank, plně licencovaná a regulatorním pravidlům podléhající evropská banka svým klientům umožňuje obchodovat s FX, CFD, ETF, akciemi, futures, opcemi a dalšími deriváty v rámci platformy SaxoTrader, která obdržela mnohá ocenění. Tato platforma ve více než 20 jazykových mutacích je v rámci jednoho účtu přístupná z PC, tabletů či smartphonů. Platforma je využívána více než stovkou předních finančních institucí na celém světě. Saxo Bank nabízí také profesionální portfolio management a správu fondů, a prostřednictvím Saxo PrivatBank i tradiční bankovní služby. Saxo Bank, která byla založena roku 1992, sídlí v Kodani a jejích 26 poboček pokrývá Evropu, Asii, Střední Východ, Latinskou Ameriku, Afriku a Austrálii. Saxo Bank také ve svých analýzách sestavuje důležitá historická data.