Než se pustíme do našeho prvního skriptu, je třeba si říct něco k jazyku MQL4 a k jeho struktuře. Pokud máte zkušenost s programování, můžete tuto kapitolu přeskočit, jelikož by vás asi nudilo povídání o tom, co je to double a co datetime. Nicméně vás, stejně jako ty, co si tuto kapitolu přečtou, odkážu na referenční dokumentaci jazyka, kde se dozvíte komplexnější informace (informace na adrese http://www.mql4.com). Nebudu tu probírat vše ohledně jazyka MQL4, ale je třeba zmínit základní informace nezbytné pro další pokračování.
Syntaxe jazyka MQL4 je podobná jazyku C, až na několik výjimek. Jedná se o procedurální jazyk, což znamená, že se volají funkce k určitému vykonání nějaké akce. Jako v každém programovacím jazyku, i zde se používají proměnné, které uchovávají během programu data k dalšímu zpracování. Tato data mohou být různého typu a od toho se odvíjí termín datové typy. Pomocí funkcí pak můžete zpracovávat tato data a vytvářet logiku skriptu. K tomu všemu vám pomůže jazyk MQL4 s vestavěnými klíčovými slovy a funkcemi.
Datové typy
- Celočíselné hodnoty (klíčové slovo int) – tento typ uchovává celá čísla, např. 1234
- Čísla s desetinnou čárkou (klíčové slovo double) – čísla s desetinným místem, kde oddělovačem je tečka, např. 1234.56
- Booleanovské hodnoty (klíčové slovo bool) – jedná se o hodnoty pravda / nepravda, vyjádřené jako 1 nebo 0, lze místo 1 použít True a místo 0 hodnotu False
- Řetězce (klíčové slovo string) – tento typ v sobě ukládá textové hodnoty, např. "Nějaký text"
- Datum a čas (klíčové slovo datetime) - datetime v sobě ukládá hodnotu datumu vyjádřenou v anglickém tvaru rok.měsíc.den hodina:minuta:sekunda, např. D'2001.5.30 20:15:31'
- Barva (klíčové slovo color) – reprezentuje hodnotu barvy, kterou lze vyjádřit jako řetězec známé webové barvy (např. Yellow, názvy barev najdete v dokumentaci pod složkou Standard constants / Web colors) nebo konstantou RGB (např. C'15,150,230'), kde jednotlivá čísla představují hodnoty barev červená, zelená, modrá.
- Znak (klíčové slovo int) – představuje číselnou hodnotu znaku, např. 'A' = 65
Speciální funkce
V jazyku MQL4 můžete vytvářet své vlastní funkce, ale existují předdefinované názvy funkcí, které mají svůj vlastní účel:
- Funkce init() – slouží k inicializaci skriptu, např. k inicializaci proměnných, ke spuštění jiných funkcí, které mají za úkol vykonat různé inicializační akce před samotným spuštěním hlavního skriptu
- Funkce start() – je základní funkce. Pro EA se volá pokaždé, co se provedla změna ceny na trhu. U indikátorů se tato funkce zavolá po vložení indikátoru do grafu a změny ceny na trhu. U skriptů se vykoná okamžitě po vložení skriptu do grafu.
- Funkce deinit() – metoda se vykoná po ukončení programu a slouží k deaktivování použitých objektů, uvolnění prostředků v paměti a jiným deinicializačním akcím.
Vlastní proměnné
Jak už jsem se zmínil o datových typech, v editoru můžete používat své vlastní proměnné, do kterých si budete ukládat data, která pak nějakým způsobem zpracujete. Proměnné mohou být globální, tzn., že jsou dostupné kdekoli v kódu nebo privátní, které jsou dostupné pouze v určité části kódu.
Definice proměnné vypadá takto:
int mojeCislo;
kde int určuje datový typ proměnné a mojeCislo je název proměnné. Jazyk MQL4 je tzv. "case-sensitive", což znamená, že veškeré názvy proměnných či funkcí respektují pravidlo velkých a malých písmen. Vysvětlím na příkladu:
int mojeCislo;
int MojeCislo; // tato proměnná není to samé jako proměnná nad níVe výše uvedeném příkladu vidíme rozdíl v názvech a to ve velikosti prvního písmene. Jedná se o dvě různé proměnné, proto je třeba na toto dávat pozor a správně volit názvy proměnných. V případě záměny takto použitých proměnných by vám kód operoval s jinými daty a to by pochopitelně znehodnotilo význam kódu.
Definici proměnné lze zapsat i s inicializací hodnoty:
int mojeCislo = 3;
Vlastní funkce
V kódu si můžete napsat vlastní funkce, které mají za úkol vykonat určitou akci. Je dobré škálovat kód do funkcí a nemít všechnu logiku v jedné funkci. Pokud se nějaká akce vícekrát opakuje, již toto je signál pro umístění této akce zvlášť do funkce. Jednak to zpřehlední a zmenší velikost kódu a hlavně usnadní případné úpravy jednotlivých bloků kódu. Funkce může vykonat kód bez návratové hodnoty nebo může nějakou hodnotu vrátit. Stejně tak lze funkci předat jiné hodnoty ke zpracování v podobě parametrů funkce.
Definice jednoduché funkce bez návratové hodnoty vypadá takto:
void vypisAktualniNabidku()
{ // zde již pokračuje kód funkce}
Klíčové slovo void zde říká, že funkce nevrací žádnou hodnotu, je určena pouze k vykonání nějakého kódu. Kód, který se má uvnitř funkce vykonat je uzavřen do složených závorek { a }.
Definice jednoduché funkce, která má návratovou hodnotu, vypadá takto:
double dejNabidku()
{ double nabidka = 3.25; return(nabidka);}
Zde klíčové slovo double říká, že hodnota vrací datový typ desetinné číslo. Uvnitř funkce je použitá vlastní proměnná, která nastavuje nějakou hodnotu a na konci funkce je klíčové slovo return, které vrací hodnotu zpět do místa, odkud se funkce zavolala.
Funkce s parametrem pak vypadá takto:
double dejCastNabidky(int pomer)
{ double nabidka = 3.25; double vysledek = nabidka / pomer; return(vysledek);}
Za názvem funkce je v závorkách parametr, který předává funkci hodnotu daného datového typu, kterou pak v kódu nějakým způsobem zpracujeme. Funkce může obsahovat více parametrů oddělené čárkou:
double dejCastNabidky(int pomer, datetime casNabidky, string jmenoZadatele)
{ …}
Nyní, když víme, jak se definují funkce, si ukážeme, jak se funkce volají:
int start()
{ double mojeNabidka = dejNabidku(3); return(0);}
double dejNabidku(int pomer)
{ double nabidka = 3.25; double vysledek = nabidka / pomer; return(vysledek);}
První funkce je speciální funkce spouštějící tělo hlavního skriptu. Druhá funkce je již známá z výše uvedeného příkladu. Uvnitř funkce start() pak nastavíme do naší proměnné mojeNabidka hodnotu, kterou získáme z funkce dejNabidku(). Tato funkce přejímá hodnotu v parametru funkce. Na konci je již ukončení funkce start s návratovou hodnotou (nula říká, že funkce start proběhla v pořádku).
Globální a privátní proměnné
V odstavci Vlastní proměnné jsem se zmínil o tom, že proměnné mohou být globální nebo privátní. Globální proměnné jsou určeny pro celý kód a mají tak k těmto proměnným přístup ostatní funkce skriptu. Kdežto privátní proměnné jsou určené pouze v rámci jedné funkce a ostatní funkce k takovéto proměnné nemohou přistupovat. Privátní proměnnou jsme si již ukázali ve výše uvedené funkci dejNabidku(), kde proměnná nabidka je přístupná pouze v rámci těla této funkce a funkce start() již tuto proměnnou nezná. Pokud potřebujeme v kódu mít proměnnou s obecnými daty, kterou chceme globálně používat ve více funkcích, musíme proměnnou definovat mimo těla funkcí, nejlépe na začátku celého skriptu. Ukážeme si na příkladu:
double pocetLotu = 0.2;
int start()
{ double mojeNabidka = dejNabidku(3); double loty = pocetLotu; return(0);}
double dejNabidku(int pomer)
{ double nabidka = 3.25; double vysledek = nabidka / pomer;double loty = pocetLotu;
return(vysledek);}
Na začátku kódu jsme definovali proměnnou pocetLotu. Toto je globální proměnná, jelikož stojí mimo těla funkcí a lze tak v kterékoli funkci zpracovávat hodnotu této proměnné.
Jazyk MQL4 nabízí ještě další možnosti zpracování kódu, jako jsou podmínky, cykly, přepínače, ale těmi vás v této fázi nebudu zatěžovat. Ve vlastním zájmu si je můžete prostudovat v dokumentaci ve složce Basics / Operators. Dostaneme se k nim později, až budeme psát své první skripty a já věřím, že je za pochodu pochopíte velice rychle.
