Historie se opravdu začíná rýmovat – globální kapacity jedou naplno, ceny nemovitostí i ceny komodit rostou a roztáčí se mzdově-inflační spirála. Česká ekonomika, kde je úplně vyluxovaný trh práce a kde ceny realit rostou do nebes, je jen jeden příklad za všechny. Centrální banky musejí zvyšovat sazby a postupně ekonomickému růstu podrazit nohy. V tomto jsme se skutečně vrátili o 10 let zpět.
Je tu však jeden velký rozdíl. Tehdejší model založený na čínských/německých exportech, americkém/středozemním zadlužování a velké oblibě investic na rozvíjejících se trzích (pamatujete BRIC?) nebyl dlouhodobě udržitelný. Americké a španělské domácnosti měly pouze omezenou kapacitu co se týče navyšování úvěrů na bydlení (viz graf) a rozpálené ekonomiky emerging markets již nemohly pojmout více investic. Červenec 2008 byl přesně tím okamžikem, kdy finanční trhy tento model hodily přes palubu, protože věděly o vysokých ztrátách, které z něj plynuly a které nakonec přišly a smetly celou globální ekonomiku.
Vývoj bilance běžného účtu v % HDP ve Spojených státech:
Vývoj zadlužení amerických domácností vzhledem k HDP:
Dnešní model je naopak založen na čínské spotřebě, rostoucí těžbě energií ve Spojených státech a úsporách v jižním křídle eurozóny. Nerovnováhy v zahraničním obchodě i toku kapitálu se ve velké míře narovnaly. V USA (viz graf), Španělsku a Itálii se schodky drasticky snížily. A stejně se logicky snížily i přebytky v Číně, zemích OPEC a v Japonsku. Jednotlivé velmoci jsou tak na sobě méně závislé co se týče financování i růstu taženého exporty a vytváří se výrazně méně dluhu. Toto zdravější rozložení makroekonomických sil limituje vznik totálních panických krizí tak, jak jsme tomu byli svědky před 10 lety.
Rozbušky a černé labutě samozřejmě mohou přijít odkudkoliv. I takové obchodní války, které se pomalu začínají roztáčet, by však měly mít omezenou devastující účinnost právě kvůli tomu, že velké země mají svůj zahraniční obchod relativně vyrovnaný. Toto desetiletí bychom tedy měli přečkat bez globální recese. Některé lokální výstřelky se ale nedají vyloučit, hlavním adeptem na takovou menší bankovní krizi je aktuálně třeba Turecko.
Rozdílem mezi červencem 2008 a 2018 je i postavení amerického dolaru, který nyní drží laťku mezi rezervními měnami velice vysoko. Měnový pár EUR/USD se 10 let zpět obchodoval nad 1,6000 a jeden dolar jsme si mohli koupit za méně než 15 korun. Tyto časy jsou na dlouhou dobu pryč a zdá se, že i ceny komodit a inflace ve Spojených státech a Číně budou tlumeny silným dolarem. Stačí se podívat na negativní korelaci mezi USD/CZK a cenou ropy Brent.
Vývoj měnového páru USD/CZK od 1.1.2008:
Vývoj ceny ropy Brent od 1.1.2008:
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: tradingeconomics.com, FRED, Bloomberg
