Dáma sedí na maličkém balkónu v paneláku, popíjí nějaký nápoj a sní o tom, jak by bylo krásné mít dům a velkou zahradu. Sní o tom, jak by se ji líbilo mít možnost „rýpat“ se v hlíně a pěstovat kytičky nejrůznějších tvarů a barev. A kolem ní by běhalo „hejno“ jejích přátel, kteří by se bavili a současně obdivovali její zručnost a dovednost. No a víte, jak snadné to má řešení? Aby tohle všechno měla a mohla si dopřávat? Stačí si prý koupit stírací los a bude v tom snu žít. A nejen, že bude žít v onom snu, ona to bude dokonce skutečnost. Prostě pár desetikorun ji dělí od toho, aby měla splněný sen.
Pozorovali jste někdy dva lidi, kteří si společně koupí, každý svůj stírací los? Jak už porcují výhru, plánují, co komu koupí, co si pořídí oni sami a jaké to všechno bude vlastně skvělé? Dokáží na dlouhé minuty prodlužovat okamžik pravdy, kdy ho setřou a nic na něm nenajdou. Ale to je zatím netrápí, zatím mají ten svůj krásný sen, představy a snaží se v nich setrvat co nejdéle. Pak ale přijde chvíle, kdy začnou seškrabávat z losu vrstvu tajemnosti a pomaličku začínají procitat do světa, ve kterém budou muset zítra zase vstát a na šestou jít do továrny. První z nich odstraní poslední kousíček krycí hmoty a se smutným úsměvem konstatuje, že „zase nic“. Jenže tím celá epizoda nekončí, teď totiž začíná stírat los kamarád. A najednou se emoce změní a vloudí se do nich trocha obav, aby právě kamarád nezískal to, co chtěl ten první. V tom se teď pere závist i dobrosrdečné přání úspěchu. Je to zkrátka boj s morálkou. Nakonec ale dojde vysvobození, když kolega dopadne úplně stejně i s podobným rezignovaným sloganem „tak já také nic“. A že nemám pravdu a vy takoví nejste? Heh...
Proč o tom vlastně píšu. Stírací losy jsou hra s emocemi za pár korun. Nikdo reálně nevěří, že vyhraje, ale mnoho lidí si nedokáže odpustit to, aby to nezkusili. A já se ptám, „má to nějakou paralelu s našim obchodováním“? A odpovídám si, že „nemá“. Koupit si los je něco jako hodit list ze stromu do řeky a doufat, že po tisíci kilometrech dopluje do moře nebo oceánu. Naše obchodování je proti tomu, u někoho více, u někoho méně sofistikovaný a cílevědomí pokus vyrobit plavidlo, které by mělo velkou šanci, přes všechny peripetie do toho moře doplout. A nejen to, my se vydáváme na cestu s ním a na celou anabázi dohlížíme. Takže pravděpodobnost doplutí se astronomicky zvyšuje.
A ještě dovětek. Je opravdu skandální, že nikdo gamblery se stíracími losy nevaruje, že mohou přijít o všechny svoje úspory, když s nimi vyrazí mezi novinové stánky a pár stovek losů okamžitě nakoupí ve víře, že přeci když jich budou mít hodně, tak vyhrát MUSÍ. No nemusí, ale to alespoň někomu z nich určitě nevysvětlíte.
Michal Uma
