Minulý týden byl na mém milém eurodolaru opět takový, abych tak řekl nudný. Když se podíváte na graf s výsledky, vidíte mnoho vějířů zakončených Stop-Lossem. V pondělí ráno to začalo poměrně nadějně, když se cena vydala na jih. Bohužel ale odpoledne, po probuzení našich amerických kolegů byl obchod ukončen. Jenže tím jejich aktivita skončila. V úterý potom došlo k další epizodě, která měla úplně stejný průběh, jako ta pondělní. Ráno plné naděje, večer zásah SL blízko B/E. Ačkoliv pokračování trhu budilo naděje a až do středečního odpoledne to vpadalo, že si obchodníci skutečně vybrali směr, opět to nedopadlo a tak jsem šel ve čtvrtek do dalšího pokusu. Ten se odehrál v duchu těch předchozích a znovu se nedokázal přenést přes stín extrémně malého týdenního range ve velikosti cca 500 bodů.
Celé to bylo takové, trochu skličující. Člověk by si docela rád odnesl nějaký větší obnos peněz, ale trh se potácí ze strany na stranu, falešné průrazy jsou alespoň trochu kompenzovány částečnými odprodeji a přisouváním SL k B/E, ale pořád to není vydělávání peněz. Pořád se člověk patlá ve vodách kolem nuly. Jenže potom přijde uvědomění si absurdnosti celého tohoto uvažování o špatné náladě a nárocích. Vždyť týden skončil v zisku. Malém, ale zisku. Tak kde je problém? V „nenažranosti“ a momentálním úbytku pokory.
A tak mě celý tento týden opět vrátil k tomu podstatnému. Řešením není panika a změna strategie. Řešením je nadhled a pozitivní přístup, i kdyby třeba jen k drobnostem. A abych byl kompletní, účet skončil po započtení swapů plus 1,90 %.
Michal Uma