Pokud bych podobnou otázku dostal já, asi by bylo důležité, v jakém období svého obchodnického života by přišla. Pokud by to bylo v začátcích, tak by moje odpověď byla ano. Bývaly doby, kdy jsem už nemohl ráno dospat a v osm hodin jsem sledoval každou jednotlivou minutovou svíčku na DAXu natěšený na to, že až klapne devátá hodina, já budu moci začít obchodovat. Tedy já jsem mohl obchodovat i onen pre-market a také jsem to mnohokrát udělal. A možná právě proto, že mě to hodně bavilo, tak jsem v tom pre-marketu přišel vždy o hromadu peněz. Věděl jsem, že dělám hloupost, přesto jsem ji opakoval a opakoval, protože obchodování mě bavilo a já se už nemohl dočkat. Prostě nesmysl.
Potom přišlo období trudomyslnosti, ve kterém jsem měl dojem, že nikdy nedosáhnu kontinuálně dobrých výsledků. Chvíli jsem obchodoval dobře, načež přišlo období, kdy jsem o všechny zisky přišel a snížila se i základna mého účtu. Opět to šlo chvíli dobře a potom zase o kousek dolů. Prostě takové schody, ale nikoliv nahoru, pouze dolů. To bylo období, kdy mě to hodně, ale opravdu hodně nebavilo. Jenže jak se říká, nedalo se nic dělat. Slovy klasika – „úkol zněl jasně... muž na motocyklu s koženou brašnou...“. No pro mě ten cíl znamenal moji budoucnost a té jsem se nechtěl vzdát.
A dnes? Kdyby mně někdo položil onu otázku, tak bych odpověděl, že mě obchodování nebaví. A možná bych spíš řekl, že je mi jedno. Už jsem se ho přejedl a stejně jako tu svíčkovou, kterou mám mimochodem rád, už dávno nemusím mít každý den, tak i přesto si ji občas dám. Dnes jsem rád, že mám strategii, že mám přístup a to všechno v dlouhodobě funkční podobě. A tak se nemusím těšit na to, že budu moci sedět u grafů a zkoušet hru na génia. No a když mě přeci jen přepadne chuť na obchodování, tak si něco vyzkouším, jako bylo například rozdělení strategie v minulém týdnu a je to.
Závěrem řeknu jen jednu věc. Obchodování je neskutečně snadné, jen je neskutečně těžké na to přijít.
Michal Uma
