Nahodilost neboli kontingence, je definována jako vlastnost jevů, vztahů a věcí, které mohou, ale nemusejí být a v důsledku toho vznikají, mění se a zanikají. S praktickým významem této definice je jistě obeznámen každý obchodník, který se kdy pohyboval na finančních trzích.
Obecně lze říci, že finanční trhy jsou ve své podstatě ukázkovým příkladem toho, jakým způsobem nahodilost funguje, a nevyzpytatelné změny kurzu jsou jasným příkladem toho, že na finančních trzích není nic jisté. Vlivem nahodilosti obchodník nemůže zcela přesně definovat svůj profit, nemůže definovat otočení nebo vznik nového trendu a veškeré analytické metody se zdají spíše jako pomocné „berličky“, než jako exaktní vědecké analýzy.
I přes veškerá tato působení nahodilosti, lze na finančních trzích definovat jednu podstatnou věc, a tou je riziko. Každý účastník obchodování má možnost si stanovit, maximální možnou ztrátu, kterou je jeho obchodní systém, nebo psychika schopna unést tak, aby to nijak neohrozilo jeho obchodní účet.
Díky této možnosti, vznikají více nebo méně sofistikované metody řízení peněz, které poskytují obchodní strategii určitou odolnost vůči působení nahodilosti.
Většina systémů money managementu se zakládá na struktuře finančního aktiva, kdy je obchod řízen pomocí cenových grafických formací (Price Action) případně objemových profilů (Volume/Market Profile). Sofistikovanější systémy poté využívají matematických metod statistických změn, vůči předem definovaným konstantám (odchylky od průměrných hodnot volatility za určité období atp.)
Nevýhodou většiny systémů money managementu je to, že ve svých složkách (řízení zisku a řízení ztráty) nereflektují působení nahodilosti na daném finančním instrumentu. Aby bylo možné simulovat myšlenku money managementu reflektujícího působení nahodilosti, je potřeba vytvořit takovou datovou řadu, která určitou dávku náhody v sobě již obsahuje a tuto datovou řadu následně analyzovat stejnými metodami, které budou použity pro analýzu finančního aktiva.
Nejjednodušší metodou vytvoření takové datové řady je klasický hod mincí, kdy je sledováno, zda padne rub nebo líc. Takto vytvořená datová řada je následně převedena do grafické podoby tak, že jsou stanoveny konstanty přírůstku +1 pro Líc a -1 pro Rub podle toho, jaká strana mince byla v nahodilém pokusu hozena. Grafická podoba datové řady je tedy vytvořena podle klíče:
Datová řada, která je použita pro sestavení grafu pravděpodobnostního házení mincí, obsahuje celkem 120 pokusů/hodů. Pro statistické zpracování dlouhodobé funkčnosti tohoto systému řízení peněz je datová řada malá, ovšem pro demonstraci myšlenky dostačuje.
Na obrázku je zobrazen grafický průběh nahodilého hodu mincí se záznamem toho, zda padl rub nebo líc. Na první pohled je zřejmé, že nahodilé pokusy hodu mincí vytvářejí stejné úrovně, jako je tomu v případě finančních instrumentů. Tyto S/R zóny (support/rezistant), jsou v grafu vyznačeny červenou čarou.
Pokud by se jednalo o vývoj cenového grafu jakéhokoliv finančního instrumentu, dalo by se konstatovat, že obchodní metodika využívající vstup do trhu formou pull-back (proražení rotační fáze se zpětným testem a následným pokračováním trendu) by v tomto případě vykazovala úspěšnost 58,8%. Deset obchodních příležitostí by bylo ziskových, alespoň v poměru RRR 1:1 a sedm obchodních příležitostí by byli ztrátových a to bez jakékoliv reakce na historickou úroveň.
Money management vycházející z nahodilosti
Výsledky tohoto testu jasně ukazují, že chování nahodilého házení mincí vykazuje velmi podobný grafický vývoj jako finanční instrumenty a tvorba cenových úrovní u nahodilé datové řady odpovídá tvorbě S/R zón, které slouží pro základní analýzu finančního instrumentu.
Tyto znalosti lze implementovat do systému řízení peněz takovým způsobem, že obchodník sleduje grafický vývoj svých zisků a ztrát s tím, že navyšuje velikost svých obchodních pozic podle toho, zda je na základě historických úrovní zvýšená pravděpodobnost dosažení zisku. U money managementu tohoto typu je potřeba konstatovat, že jeho funkčnost velmi úzce souvisí s obchodní strategií. Jednou z podmínek, kterou musí obchodní strategie splňovat, je dostatečná ziskovost. Vzhledem k tomu, že money management založený na nahodilém dosahování zisků a ztrát umožňuje především maximalizaci zisků, je proto vhodný pro takové obchodní systémy, které dosahují úspěšnosti alespoň 50%!
Obchodní systém založený na nižší úspěšnosti by samozřejmě mohl tento money management využívat, ovšem je důležité si uvědomit, že při navyšování objemu obchodních pozic se zvyšuje i velikost ztráty a v případě delší ztrátové série by mohlo dojít většímu propadu kapitálu na obchodním účtu. Při implementaci money managementu do takovýchto obchodních systémů je potřeba dbát na to, aby bylo dosahováno dostatečného poměru mezi riskem a ziskem tzv. RRR, minimálně 3:1, aby byla zaručena ziskuschopnost obchodní strategie.
Závěr
V článku jsme se zabývali výzkumnou otázkou: Lze využít nahodilosti zisků a ztrát v rámci money managementu? V první části článku byl vysvětlen vliv nahodilosti na finanční trhy a možnosti ochrany obchodní strategie vůči jejich vlivu. Dále v článku byla rozvedena myšlenka money managementu, který by reflektoval nahodilost vycházející z analýzy historických dat zisků a ztrát dané obchodní strategie.
Následně byl prezentován experiment hodu mincí, při kterém byla vytvořena datová řada, prezentující náhodnost zisků a ztrát. Výsledná data byla analyzována pomocí metody S/R zón, která potvrdila reakční aktivitu na historické zóny při hodu mincí. Těmito kroky byla výzkumná otázka potvrzena, protože je s pravděpodobností 58,8% možné predikovat úspěšný obchod s navýšeným kapitálem v rámci money managementu.
