Někteří investoři mají strach, že růst úroků v budoucnu sníží hodnotu jejich dluhopisů (hodnota dluhopisů se pohybuje opačně k úrokovému výnosu). Dluhopisy však mají oproti akciích i nemovitostem tu výhodu, že mají předem stanovenou cenu v době splatnosti, a proto případné ztráty by pro investory byly pouze dočasné.
Navíc u vládních cenných papírů určuje jejich výnos očekávání nastavení úrokových sazeb ze strany centrální banky a ta v nejbližších letech v Evropě nemají žádný důvod růst. Pokud několik let záporných úrokových sazeb spolu s kvantitativním uvolňováním nedokáže vyhnat inflaci v eurozóně ani k 1,5 %, tj. stále pod cílem, měly by být rovnovážné sazby ještě níže. Zde už ale centrální banky narážejí na hranice.
Spíše než bublinu na dluhopisech aktuální vývoj znamená velice nízké výnosy po velmi dlouhou dobu, o výrazném propadu cen (dočasném) ale není třeba uvažovat. Nákup dluhopisů tedy výhodný určitě není, stejně tak ale ani shortování nepřináší žádnou vyloženou příležitost. S největší pravděpodobností u obou možností budou investoři na nule (mínus poplatky).
Další vývoj na německých dluhopisech až příliš připomíná japonský scénář, kde se 10leté výnosy po poklesu pod 2 % už nedokázaly dostat výše. Německý graf mezi lety 2009-2016 je výrazně podobný japonskému z let 1994-2003 a i statistiky – ekonomické, demografické – naznačují, že se Evropa vydá japonským směrem.
Srovnání vývoje německých (1. graf) a japonských (2. graf) výnosů 10letých vládních dluhopisů:
Případné zvýšení výnosu z 0 % na 2 % u desetiletých dluhopisů (horní hranice z japonské zkušenosti) znamená snížení hodnoty cenného papíru o 18 %. Většina dluhopisů je ale kratší splatnosti a tam jsou případné ztráty proporcionálně nižší. Splasknutí bubliny na vládních dluhopisech v Evropě proto není třeba se obávat.
Opačný pohled však můžeme mít u korporátních dluhopisů, zvlášť u těch rizikovějších. Pro ilustraci jsem vybral dluhopisy amerických společností s ratingem BBB (v Evropě je situace podobná). Rizikové prémie se drží relativně nízko, investoři požadují necelá 2 % p.a. navíc oproti vládním papírům (viz graf). Zde je samozřejmě možnost, že se tyto výnosy prudce zvýší.
Např. na počátku letošního roku kvůli nízkým cenám ropy investoři houfně prodávali dluhopisy amerických těžařů a vyhnali spread celého BBB trhu až k 3 %, následně se ale situace s růstem cen ropy uklidnila. I přes aktuálně nízké spready ale můžeme konstatovat, že na konci 90. let i v letech 2004-08 byly rizikové prémie ještě níže. Pokud je tedy dnes na korporátních dluhopisech bublina, byla zde také po většinu předkrizového období.
Vývoj spreadu amerických BBB dluhopisů s vládními:
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: tradingeconomics.com, FRED, Bloomberg
