Hospodářský růst je podporován stavebnictvím, ale žádných zázračných výšin nedosahuje, úrokové sazby jsou na minimu a zůstanou takhle nízko, dokud nezaměstnanost dostatečně nepoklesne (konkrétně jde shodně o 0,7 procentního bodu pro obě ekonomiky vzhledem ke slibům centrálních bankéřů). Jediným významným rozdílem je vývoj inflace, která je v USA znatelně níže a dává tak americké centrální bance (Fed) volnou ruku v nákupech aktiv na trhu za nově vytištěné peníze v rámci svého programu kvantitativního uvolňování (QE). Odpovědí na otázku z titulku článku je tedy jednoznačně Washington, protože Bank of England již několik měsíců žádné peníze netiskne.
Vývoj měnového páru GBP/USD (červeně, levá osa) a poměr velikosti rozvah USA/UK centrálních bank v lokální měně (modře, pravá osa):
A právě vývoj v tisku peněz (včetně budoucích očekávání) je hlavním hnacím motorem kurzu libry k dolaru. V roce 2011 měl hlavní slovo Fed se svým QE2, navýšil svou rozvahu na 12násobek britské Bank of England a GBP/USD kulminoval zhruba na 1,6700. O rok později se tisklo více peněz v Británii a libra se dostala pod tlak. Lokálního minima však dosáhla až na začátku letošního roku, protože finanční trhy očekávali kvůli slabosti britské ekonomiky další kolo zvětšování rozvahy Bank of England. K tomu nakonec nedošlo a směr tak pro letošní rok udává Fed.
Pokud by Fed omezoval nákup aktiv z dnešního tempa 85 mld. USD měsíčně postupně během celého příštího roku, natiskl by ještě necelých 1000 mld. USD navíc, což by poslalo rozvahu americké centrální banky na 11násobek té britské, a to by podle grafu odpovídalo hodnotám GBP/USD v rozmezí 1,60-1,65. Nedávný prudký růst tohoto měnového páru tak odpovídá změně očekávání směrem k delšímu americkému QE. (Fed se rozhodl omezení QE kvůli politické nejistotě v USA odložit)
Spuštění podobného programu nákupu aktiv z dílny Bank of England při dnešním rozpoložení britské ekonomiky nepřipadá v úvahu. Ostrovní ekonomika vytváří pracovní místa nejrychlejším tempem od roku 1996 a inflace se již čtvrtým rokem drží nad cílovanými dvěma procenty, takže i kdyby chtěla Bank of England v tomto ohledu Fedu sekundovat, neměla by žádné argumenty pro podporu svého rozhodnutí. Měnové politiky centrálních bank tak potvrzují, že modrá linie z grafu se během příštího roku posune k 11 a libra k dolaru by se měla obchodovat na podobných úrovních jako dnes.
Vývoj meziroční inflace ve Velké Británii (modře) a v USA (červeně):
Odlišný obrázek nabízí již zmíněná zvýšená inflace v Británii, která dlouhodobě snižuje kupní sílu libry vůči americkému dolaru. Pokud uvážíme 2 % inflační diferenciál v roce 2010 a po jednom procentu v posledních třech letech, klesla kupní síla libry kumulovaně o 5 %, což představuje slušných 800 pipů, které by měla libra podle ekonomických zákonitostí dříve nebo později ztratit. Z pohledu vývoje inflace by proto měl GBP/USD mírně klesat, a ne posilovat.
Největší vliv na střednědobý vývoj na forexu nicméně mají centrální banky, jejichž představitelé dokážou prudce měnit očekávání trhu prohlášeními typu „tisknout budeme více a déle než ti na druhé straně Atlantiku“. Proto se nad každým slovem centrálního bankéře analytici dlouze pozastavují a snaží se vypozorovat náznaky ohledně budoucího nastavení měnové politiky. Podobné pozdvižení přijde na trhy již přesně za týden (středa 30.10.2013), kdy zasedá americká centrální banka a její šéf Ben Bernanke znovu promluví k trhům, což hodnotou dolaru ke všem ostatním měnám jistě zahýbá.
Pokud vezmeme v úvahu hlavní fundamenty měnového páru GBP/USD uvedené výše, zdá se být tento měnový pár mírně překoupený a měl by postupem času korigovat lehce pod 1,60. Tuto úvahu podporuje i silná rezistence, blízko které se kurz aktuálně nachází a od které by se mohl odrazit. Upřímně totiž nedokážu najít důvody, které by onu letní rally, během které libra posílila o 10 %, živily i nadále.
Vývoj měnového páru GBP/USD (denní graf – D1):
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
