Fundamentální analýza akcií: Praktický průvodce

Vedle technické a psychologické analýzy je fundamentální analýza další metodou, pomocí které se může investor rozhodnout, zda nakoupit nebo prodat konkrétní akciový titul. Jedná se o jeden ze základních přístupů, které se používají pro ocenění akcií.

Základem fundamentální analýzy je v první řadě stanovení vnitřní hodnoty akcie. K tomu se využívají různé modely, které si v tomto článku představíme, jak teoreticky, tak prakticky.

Fundamentální analýza je považována za nejkomplexnější přístup k určení budoucích kurzových pohybů a nezahrnuje pouze stanovení vnitřní hodnoty podniku. Nezabývá se pouze firemními fundamenty, ale také zohledňuje globální i odvětvové faktory.

Tuto tematiku ale necháváme stranou. Zde se zaměříme pouze na to, jak stanovit vnitřní hodnotu. Na závěr si touto optikou zanalyzujeme jednu konkrétní společnost.

V článku se dozvíte:

1. Co je vnitřní hodnota akcie?
2. Modely pro stanovení vnitřní hodnoty akcie
3. Nejvýznamnější poměrové ukazatelé
4. Fundamentální analýza společnosti Facebook – praktický příklad

2.1 Dividendové diskontní modely (DDM)

V současnosti se jedná asi o jeden z nejpouživatelnějších modelů pro stanovení vnitřní hodnoty akcie. Tyto modely vycházejí z předpokladu, že vnitřní hodnota akcie je dána současnou hodnotou veškerých budoucích příjmů z této akcie. Modely jsou založeny na míře vyplacených dividend akcionářům a prodejní ceně dané akcie.

LYNX TIP: Sledujte důležité dividendové termíny

DDM modely se nedají použít u společností, které hospodaří s vysokými zisky, avšak nevyplácejí žádnou dividendu. U společností, které mají vysoké zisky, ale vyplácejí malé dividendy, má zas model tendenci podhodnocovat jejich akcie. Diskontní modely nejlépe fungují u společností, které vyplácí stabilní a předvídatelné dividendy (Coca-Cola, Johnson & Johnson, McDonald´s).

S diskontními modely je také spojena diskontní míra, kterou lze definovat jako procentní sazbu, kterou se přepočítávají budoucí výnosy v jednotlivých obdobích na současnou hodnotu.

DDM modely se člení na modely s nulovým růstem, jednostupňové, dvoustupňové, třístupňové a vícestupňové modely.

2.1.1 Dividendový diskontní model s nulovým růstem

Tento model předpokládá nekonečně dlouhou držbu akcie a fixní výplaty dividend. V praxi se však tento model využívá sporadicky, např. u časově neohraničených prioritních akcií se zaručenými fixními dividendami.

Obecný zápis modelu pro kalkulaci vnitřní hodnoty:

2.1.2. Jednostupňové dividendové diskontní modely s konstantním růstem (poklesem)

Jedná se o modely operující s konstantní mírou růstu (poklesu) očekávaných dividend po celou dobu držby akcie. Dalším předpokladem tohoto modelu je konstantní požadovaná míra výnosu, konstantní dividendový výplatní poměr a konstantní rentabilita vlastního kapitálu společnosti dané akcie. Tyto modely jsou v praxi značně využívány a existuje řada modifikací těchto modelů (např. Gordonův model).

Obecný zápis modelu v případě jednoroční držby akcie

Obecný zápis modelu v případě jednoroční držby akcie

Obecný zápis modelu s nekonečnou dobou držby

2.1.3. Dvoustupňové dividendové diskontní modely

Vícestupňové dividendové diskontní modely využívají několik různých konstantních mír dividend, přičemž počet stupňů v jejich označení vychází z počtu období, ve kterých jsou tyto míry dividend použity. Jedná se sice o složitější modely, které ale lépe reagují na vývoj hospodaření podniku v rámci jeho životního cyklu. Hospodaření podniku se totiž v různých stádiích může značně lišit.

Dvoustupňové modely vycházejí z předpokladu, že očekávaná míra růstu dividend bude v počáteční fázi nad (resp. pod) průměrnou dlouhodobou mírou, přičemž na konci této fázi se sníží (resp. zvýší) a dále se již nebudou měnit.

Existuje celá řada modifikací těchto modelů, ale v praxi bývá nejvíce používaný tzv. H-model, který na počátku sledovaného období počítá s existencí tzv. specifických růstových faktorů společnosti (patenty, nové technologie). Tyto faktory se na začátku projevují vyšší mírou vyplacených dividend. Míra vyplácených dividend se ale časem postupně lineárně snižuje, jelikož dochází k postupnému vyčerpání faktorů a výnosnost společnosti postupně klesne k běžné úrovni v odvětví, ve kterém podniká. V druhé nekonečně dlouhé fázi tak dojde k stabilní míře růstu dividend.

Obecný zápis H-modelu:

2.1.4. Třístupňové lineární dividendové diskontní modely

Jedná se o nejstarší dividendový diskontní model, který vytvořil v roce 1965 Nicholas Molodovsky. Předpokladem tohoto modelu je pozvolný pokles míry růstu dividend (dividenda firmy v průběhu životního cyklu není stabilní) a nekonečně dlouhá držba akcie. Model proto počítá s třemi fázemi „života“ akciové společnosti: růstovou, přechodnou a finální.

Růstová fáze – nadprůměrná míra růstu dividend

Přechodná fáze – dividenda se postupně lineárně snižuje až k normální míře růstu dividend v odvětví

Finální fáze – průměrná míra růstu dividend v odvětví. Délka této fáze je pokládána za nekonečnou.

2.2. Ziskové modely

Jak z názvu vyplývá, ziskové modely pracují s veličinou čistého zisku, což mnoho investorů předpokládá za více vypovídající hodnotu, než je dividenda. Stejně jako dividendové diskontní modely, také ziskové modely akceptují časovou hodnotu peněz. Soustřeďují se na kratší časový horizont, který by neměl překročit 3 roky a vycházejí z poměrového ukazatele P/E.

2.2.1. Ukazatel P/E (price-earnings ratio)

Jedná se o široce používaný valuační ukazatel kvůli jeho snadné dostupnosti a jednoduchosti. Tento ukazatel vyjadřuje poměr mezi tržní cenou akcie a čistým ziskem společnosti připadající na jednu akcii. Jinými slovy nám tento ukazatel říká, jaký násobek čistého zisku na akcii je investor ochotný zaplatit za jednu akcii. Také ho lze interpretovat jako návratnost investice v letech.

Dlouhodobý průměr P/E u indexu S&P 500 se pohybuje u hodnoty 15, tím pádem se v odborné literatuře doporučuje nakupovat akcie s poměrem P/E menším než 15. Relativně vysoká hodnota P/E značí, že daná akcie může být předražená. Nízká hodnota nám může indikovat, že je akcie relativně levná.

Tento ukazatel je populární mezi investory a analytiky především proto, že má tendenci se vracet ke svému průměru, a tudíž je jeho vypovídací hodnota poměrně vysoká. Ukazatel však má i své nedostatky, mezi které lze zahrnout:

• Ukazatel nelze použít, pokud akciová společnost vykáže ztrátu
• Podle použité účetní metody lze ukazatel zkreslovat
• V ukazateli jsou zahrnuty firemní, odvětvové a makroekonomické faktory, které mohou být v jednotlivých zemích různé

Výpočet vnitřní hodnoty akcie pomocí ukazatele P/E:

2.3. Cash flow modely

Nevýhodou diskontních a ziskových modelů bývá fakt, že pracují jen se ziskem, který je vyplacený akcionářům. Část zisku, která zůstává ve společnosti nebývá u těchto modelů zohledněná, a proto vznikly Cash Flow modely využívající hotovostní toky. Nejznámějším modelem je FCFE (Free Cash Flow to the Equity), který představuje volné Cash Flow pro akcionáře. Hodnotu FCFE lze zjistit následujícím způsobem:

FCFE = čistý provozní zisk + odpisy – investiční výdaje – změna pracovního kapitálu – splátky dluhů + nové emise dluhových nástrojů

2.4. Bilanční modely

Bilanční modely vycházejí z údajů z rozvahy (bilance) akciové společnosti. Různými způsoby se snaží ocenit jednotlivé složky aktiv a pasiv. Vycházejí z pěti veličin, které mají odlišný vliv na ocenění vnitřní hodnoty společnosti:

Nominální hodnota akcie nemá sice pro stanovení vnitřní hodnoty akcie žádný ekonomický význam, ale její význam je právní. Pomocí této hodnoty lze totiž určit podíl jednotlivých vlastníků na základním kapitálu společnosti, z něhož lze odvodit další práva spojená s vlastnictvím těchto akcií. Protože lze tyto práva peněžně ohodnotit, tak do velikosti vnitřní hodnoty akcie budou promítnuty.

Účetní hodnota společnosti představuje rozdíl mezi celkovými aktivy a cizími zdroji společnosti. Po vydělení této hodnoty počtem akcií získáme hodnotu P/B (Price to Book) ratio. Pokud je hodnota tohoto ukazatele větší než 1, tak je tržní cena akcie vyšší než účetní hodnota vlastního jmění připadající na jednu akcii. Z toho lze vyvodit, že akcie s nízkým P/B jsou považovány za poměrně bezpečnou investici, jelikož tržní cena akcie by neměla klesnout pod její účetní hodnotu. Pokud je P/B větší než 3, tak je obecně akcie považována za nadhodnocenou.

Likvidační hodnotu společnosti lze definovat jako množství peněžních prostředků, které by získali investoři, pokud by firma ukončila svoji činnost a rozhodla se prodat veškerá svá aktiva a vyrovnat všechny svoje dluhy. Jedná se o rozdíl, mezi aktivy společnosti oceněné aktuálními tržními cenami a závazky, zvýšeními o potenciální likvidační náklady. Tento rozdíl je pak vydělen celkovým počtem emitovaných akcií.  Výsledek je obecně považován za dolní hranici ceny akcie.

Vyhodnocení fundamentální analýzy

Z hlediska odhadu vnitřní hodnoty, nákup akcií Facebooku dává z dlouhodobého hlediska smysl, i když někteří analytici očekávají do budoucna pokles tržeb i zisků. Firma má však dostatek volného kapitálu k investování do nových projektů, které mohou generovat dostatečné příjmy k pokrytí zvyšujících se nákladů. Volné finanční prostředky může také firma využít k dalšímu odkupu akcií. Není také vyloučené, že se firma rozhodne začít vyplácet dividendu, i když zatím nic takového neoznámila.

Rozumný investor by však neměl zapomenout na základní investiční pravidlo, které praví, že nesmí dávat všechna vajíčka do jednoho košíčku. Proto je zapotřebí nespoléhat se jen na jednu akcii a vytvořit si portfolio, které bude diverzifikované nejen skrze různé akcie, ale také skrze různé třídy aktiv.

Zároveň je potřeba pamatovat na to, že jsme se zde zaměřili pouze na odhad vnitřní hodnoty akcie, což je subkategorie fundamentální analýzy. Nehodnotili jsme globální ani odvětvové faktory a další možné vlivy.